Barokní pamětní kámen z Pravčického mlýna - Rudolf Šimek (článek uveřejněný ve sborníku Střední Morava, 15, 2009, s. 80 - 87). I. Úvod a popis reliéfu Na reliéf mě při příležitosti semináře středověkého umění na katedře dějin umění v Olomouci upozornil prof. Ivo Hlobil. Tímto mu za jeho upozornění mnohokrát děkuji, nejen za sebe, ale i za laickou a odbornou veřejnost, jež se může seznámit s unikátem, který podle mého dosavadního bádání nemá ve střední Evropě obdoby.1 Po nějakém čase jsem se osobně dostal do Kroměřížského zámku, abych se na domnělý epitaf podíval. Za umožnění přístupu k reliéfu a pomoc s vyhledáním prvních informací o něm děkuji knihovníku arcidiecézní knihovny Bc. Cyrilu Měsíci. Z předběžného průzkumu vyplývá, že se touto památkou zatím nikdo podrobněji nezabýval. Její popis a nálezové okolnosti uvádí pouze Dr. A. Breitenbacher v ručně psané inventární knize2 arcidiecézního muzea v Kroměříži, jehož byl Breitenbacher zakladatelem. Podruhé se o reliéfu zmiňoval v článku pro Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci z roku 1927.3 První inventární kniha je velmi důležitá, protože zde, na pravém okraji stránky, věnované popisu reliéfu, Breitenbacher zanechal krátkou poznámku. Doslova napsal: V síni zv. „Princenhause“, pochází prý z Pravčic. Tento kámen byl mi pohnutkou, že jsem zařídil „museum“.4 Z tohoto přípisku se dozvídáme jedinečnou zprávu o motivaci k založení muzea, jíž si nikdo doposud nevšiml. To ale není vše, bez něj bychom se také velmi těžko dopátrali místa, odkud pamětní kámen pochází, tedy mlýna v obci Pravčice. Existenci mlýna a rodu Czukrů v Pravčicích dále potvrzuje kniha od Františka Peřinky, Kroměřížský okres, I. část, pocházející z řady knih Vlastivěda moravská. V ní se nachází zmínka o tom, že rod Czukrů přišel do mlýna v první polovině 18. stol. Další zajímavý poznatek skýtá věta: „František Czukr r. 1787 zemřel a mlýn spadl na jeho syna Jana.“5 To by korespondovalo s nápisem pod reliéfem, ale o tom se zmíním později. I tato informace nám pomůže k přesnějšímu datování pamětního kamene. O Pravčickém mlýnu naposledy psal Arnošt Pospíšil. Ve své knize Mlýny a mlynáři ve staletích uvedl, že mlýn byl na „konci 18. století celý nově postaven“ a že rod Czukrů pocházel z Uher.6 Bohužel bez uvedení pramene. Ještě téhož dne, kdy jsem reliéf spatřil poprvé, se při návštěvě Pravčic potvrdilo, že kámen pochází skutečně odtamtud. Naproti místu, kde v minulosti býval mlýn, stojí dnes kamenný a bohatě zdobený sokl, skládající se ze dvou částí. Na té spodní spatříme vytesané tři nápisové kartuše. Na jedné z nich je jasně čitelné jméno Czukr, na další pak letopočet 1782. Dvě větší protilehlé kartuše kdysi obsahovaly rozsáhlý text, jež je dnes takřka nečitelný. Zmíněný sokl se ještě v nedávné době nacházel zazděný v budově bývalého mlýna.7 Tato památka, která by si zasloužila odborný přepis textu a alespoň minimální restaurátorský zákrok, nám pomáhá přesněji samotný pamětní kámen datovat. Vzhledem k výše zmíněným okolnostem vznikl samotný reliéf někdy v 90. letech 18. století. Na pamětním kameni je zobrazeno vnitřní zařízení mlýna a část interiéru. Reliéf bychom mohli rozdělit na tři díly: spodní textovou část a dvě tématicky odlišné poloviny obrazového reliéfu. V levé půlce s náboženskou tématikou klečí na klekátku u menšího domácího oltáře muž v holínkách a oblečení, které odpovídá době vzniku reliéfu a čte či ukazuje na text napsaný v knize.8 V knize stojí nejspíš osobní heslo Jana Czukra. Do dnešních dnů se zachovala většina písmen. • Spasenie • V Gež… • Chr…. • g est Nad ním se vznáší anděl, který mu ji přidržuje. Klekátko, které je součástí rohové skříně zvané „koutnice“ nebo obyčejné přízední skříně, nese vyrytý nápis S INOCENCIUS. Skříňka slouží coby podstavec pro oltářní nástavec, má uzamykatelná dvoukřídlá rámová dvířka. Nástavec tvoří obdélná deska s volutovými nožkami, na které stojí oválný věnec a v něm vyobrazené dvě nohy (od kotníku dolů) dvě ruce a srdce. Všech pět částí těla má naznačené rány, symbolizují pět ran Kristových. Nad scénou se v oblacích vznášejí dva andílci, naznačení pouze obličeji a křídly. V pravé půlce reliéfu spatříme tzv. „obyčejné české složení.“ To se skládá z nosné trámové konstrukce, nazývané mlýnská hranice, na níž vedou schody, dále z mlecích kamenů, umístěných do lubu, do něhož je zaseknutá sekera a nad kterým se tyčí násypný koš, upevněný v jednoduché nosné konstrukci. Pozoruhodný detail tvoří tzv. „zubaté pachole“ v pravém dolním rohu konstrukce. Pod mlecími kameny máme na podlaze mlýnice moučnici s moučnou truhlou. Pro pohon mlecích kamenů a prosévacího zařízení se používalo vodní kolo, které zde zobrazeno není, avšak je zde zobrazeno kolo paleční, jež zajišťovalo přenos vodní energie z vodního kola na mlýnské stroje.9 Vpravo od moučné truhly stojí anděl zavazující pytel s moukou, vedle něhož je naskládáno několik dalších pytlů. Opodál leží na podlaze mlýnice kartáč, sloužící k vymetání mouky z moučnice do moučné truhly. Dalším zajímavým prvkem je umístění náhradní kypřice napravo od násypného koše. Nejspíš zde byl zobrazen i oškrt, ale to není zcela jisté, protože na dotyčném místě jeví reliéf známky mírného poškození. Poslední detail tvoří dvě okna, umístěná těsně nad konstrukcí násypného koše. Nesmíme zapomenout ani na zbytky nápisu, nacházející se na spodní straně reliéfu. Do dnešní doby se dochovaly pouze dva neúplné řádky a několik písmen řádku třetího. • OHANESCZUKRW42WIEKUMEHODALSEMWS • TOSTAWIETIANATEMTOOBRAZIPROBUDUCIPA = • EM ESSPAMA = Celý pamětní kámen původně rámovala konkávně vykrojená stuha, z níž v současnosti zbyly jen některé úseky. Stuha byla zdobena dvěmi krásnými sponami, ta levá zůstala až do dnešních dnů téměř dokonale zachovalá. II. Ikonografický výklad - levá strana Část reliéfu, znázorňující modlícího se Jana Czukra, byla pro mne zpočátku velmi nesnadno interpretovatelná. Už otázka, zda klečí mlynář u klasického klekátka či před tzv. koutnicí, je těžko k zodpovězení. Na koutnici poukazuje umístění skříně diagonálně přes perspektivně položené dlaždice, to by mohlo naznačovat, že skříň stojí v rohu. Avšak nabízí se rovněž řešení, že je takto schválně vyobrazena pouze pro názornost. Že se však jednalo o důležitý kus nábytku dokazuje přítomnost klíčové dírky, tedy zámku. V minulosti se v lidovém prostředí dala uzamykat třeba jen jedna skříňka, kam lidé ukládali nejdůležitější dokumenty, případně peníze. Velmi často to bývala právě koutnice.10 Ne nezajímavý je také fakt, že koutnice visívaly v tzv. svatém koutu, osazeném ještě domácím oltáříkem nebo alespoň svatými obrázky. Svatý kout byl nejčastěji umístěn v rohu naproti peci.11 Zda se na reliéfu jedná o svatý kout v pravém slova smyslu či pouze o domácí oltářík nedokážu posoudit. Po domyšlení chybějících písmen se domnívám, že text zapsaný v rozevřené knize znamenal asi toto: „Spasení v Ježíši Kristu jest.“ Tím by se do jisté míry mohlo vysvětlit vyobrazení pěti ran Kristových v nástavci oltáříku. Zřejmě se na konci 18. století pěstoval v tomto kraji kult pěti ran Kristových či Božího těla. Jak ale spojit „osobní heslo“ mlynáře, jímž by mohl být text v knize a pět ran Kristových s nápisem na klekátku? Otázku vyrytého jména „S INOCENCIUS“ nedokáži jednoznačně objasnit. Nabízí se totiž hned několik kandidátů, kteří nějakým způsobem zapadají do souvislostí, vážících se k reliéfu. Prvním by mohl být sv. Inocenc.12 Tomu, aby vyrytý citát byl přisuzován sv. Inocenci, napovídá i skutečnost, že v nedalekých Kvasicích, jež jsou od Pravčic vzdáleny pouhých 13 km, leží v tamějším kostele Panny Marie Nanebevzaté a Jana Nepomuckého od roku 1740 „tělo mučedníka svatého Inocence“.13 Není však jisté, zda se jedná o tělo prvně jmenovaného sv. Inocence či jiného svatého mučedníka tohoto jména. Dalším kandidátem, vzhledem obsahu citace v knize, je sv. Inocenc I., jenž byl v letech 401 – 417 papežem. V době jeho působení došlo k několika důležitým událostem, mezi něž patří dobytí Říma Góty v roce 410. Za jeho pontifikátu došlo ke konfliktu mezi katolickou církví a heretickým učením mnicha Pelagia, pocházejícího z Britských ostrovů. Ten totiž popíral existenci dědičného hříchu. Tvrdil, že zhřešení Adama a Evy je bráno pouze jako špatný příklad, z čehož plyne, že nás Ježíš Kristus svou smrtí nevykoupil. Dal nám pouze svým životem dobrý příklad. Z toho podle Pelagia vyplývá, že spása nezávisí na Boží milosti.14 Proti tomuto učení Inocenc ostře vystoupil. Možná právě proto se jméno Inocence dostalo na klekátko do Pravčického mlýna. Otázkou zůstává, jaký vliv mohla mít relikvie uložená v Kvasicích na zbožnost pravčického mlynáře, jenž byl pravděpodobně přifařen do Hulína, protože v Pravčicích až do 20. století nestál žádný kostel.15 Vedle třech svatých Inocenců byli dva blahořečení, papežů toho jména bychom napočítali třináct.16 III. Ikonografický výklad - technologické zařízení Na reliéfu je v celé pravé části zobrazeno tzv. české složení. To se skládá z mlýnské hranice, hnacího zařízení, násypného koše, mlecích kamenů v lubu, moučnice s příslušenstvím a moučné truhly. Postupně proberu každou z těchto částí, princip její funkce a čím je její zobrazení jedinečné nebo zajímavé. Mlýnská hranice se neliší od podobných do dnešní doby zachovaných konstrukcí. V první řadě sloužila jako nosná konstrukce pro těžké mlecí kameny. Vzdálenost mezi mlecími kameny byla regulována dřevěným klínem, patrným v pravé části hranice. Pomocí něho se zvedala nebo klesala tzv. kobylice, na ní stálo železí, které vynáší kypřici a na ní ležící běhoun.17 Hnací zařízení se většinou skládalo z vodního kola, přidělaného na masivní hřídel, která prostupovala tzv. návodní zdí mlýna přímo pod mlýnskou hranici. Na ní pak bylo tzv. paleční kolo, a právě toto kolo vidíme na reliéfu zobrazené. Velmi zajímavý je počet otvorů po jeho obvodu. Jednotlivé otvory představují palce. Pokud bychom domysleli počet palců dokola, vyjde nám číslo 36. Možná jde o náhodu, ale staří sekerníci určovali počet palců většinou takový, aby byl dělitelný čtyřma a ještě lépe šesti. Za pozornost stojí i zobrazení mlecích kamenů. Mlecí kameny bývají totiž většinou v lubu zcela schovány, avšak na tomto zobrazení lub zakrývá pouze ležák a jen malou část běhounu. Je možné, že toto zobrazení poukazuje na dobový typ technologie.18 Přibližně na přelomu 18. a 19. století však býval z bezpečnostních důvodů (a později i kvůli z nařízení) lub zcela uzavřen a kameny opatřeny obručí. Existuje ještě možnost, že mlecí kameny zobrazil autor tímto způsobem pouze pro názornost. Zcela jistě je z didaktických důvodů do lubu zaseknuta sekera (tzv. lícovka). Podobná sekerka nemohla v žádném mlýně chybět. Sloužila jako velmi užitečný nástroj skoro při každé jemnější práci se dřevem. Nejčastěji při opravách nebo tesařských, truhlářských či sekernických pracích. Ještě v době kdy byl tento reliéf vytvořen, uměl každý mlynář provést základní opravy na svém mlýně sám. Neméně zajímavý předmět se nachází v pravém dolním rohu konstrukce, která drží násypný koš. Je jím tzv. zubaté pachole. Tato pomůcka sloužila při obracení horního mlecího kamene – běhounu před tím než měl být křesán, dále pak při zdvihání stavidel.19 Vzhledem k detailnosti celého reliéfu stojí za pozornost i dva „válečky“. Jeden jakoby visí v prostoru kousek nad topůrkem sekery a druhý je nahoře těsně nad násypným košem. Jistě zde nejsou zobrazeny náhodou, ale jejich přesnou funkci můžeme pouze hádat.20 Po rozemletí šlo obilí do tzv. moučnice a z ní přes žebro do násypky, v níž se vzniklý přepad nosil zpět do násypného koše. Bohužel ani tato moučnice není úplně typicky vyobrazena a nachází se zde jisté nelehce interpretovatelné specifikum. Je jím malý čtvereček umístěný nahoře na stropě moučnice. Již z předchozího textu vyplývá, že reliéf byl pojat neuvěřitelně přesně a nic tu není navíc. A tak se nabízí otázka, k čemu tento čtvereček sloužil. Odpověď by byla poměrně snadná, kdyby reliéf vznikl alespoň o 70 let později. Z této doby máme totiž první písemné zprávy o tzv. komínku.21 Ten byl zapotřebí k odvětrávání páry z prostoru moučnice. Zrno se totiž na mlecích kamenech, vyráběných v 19. a 20. století s mnohem větším průměrem, na dlouhé mlecí ploše tak zahřálo, že se z něho uvolňovala pára, která pak kondenzovala na stropě moučnice. Proto se zde instaloval komínek, jenž zajišťoval odvětrávání páry. Jediný zatím známý případ podobné moučnice (dokonce i s rozdělenou moučnou truhlou) se dochoval v Morašicích čp. 44.22 O tomto mlýnu víme, že vyhořel a v roce 1793 byl opět obnoven. V jeho interiéru se nachází pozoruhodný detail - nápis a datace přímo na mlýnské hranici. Stojí zde: „Nákladem Wacslawa Kroulika 1825.“23 Tato datace by mohla nepřímo určit i stáří moučnice s komínkem. Bohužel v Čechách se samostatným vývojem moučnic, a s tím souvisejících větracích komínků, zatím nikdo podrobně nezabýval. Zůstává tedy otázkou, zda „záhadný“ čtvereček, zobrazený na reliéfu, může být oním komínkem. Pokud jím není, tak současné bádání na otázku co čtvereček představuje a k čemu sloužil nedokáže odpovědět. Další minoritní záležitostí je rozdělení moučné truhly na dvě přibližné poloviny. Do té pravé se vyhrnovala otvorem v čele moučnice mouka, nashromážděná na dně moučnice. Mlynář vyhrnoval mouku ručně tak, že na pravé straně moučnice odhrnul plachtu a pomocí kartáče, jenž leží opodál na podlaze, mouku smetl do moučné truhly. Na levé straně truhly propadal skrz žejbro šrot, který se dále zpracovával. Takovéto moučné truhly s příčkou jsou poměrně vzácnější než truhly šrotové, kam padal pouze šrot ze žejbra a mouka se vyhrnovala otvorem umístěným na boku moučnice. Fascinující je i detailnost provedení čela moučnice, kde jsou vyobrazena všechna táhla a napínáky, typické pro staré české složení. Nechybí zde ani obvyklé zdobení. Za pozornost stojí rovněž fakt, že mlýn je tzv. „v práci“, tedy že mele. Na to poukazuje proud namletého šrotu, padající ze žejbra do násypky. Na probíhající činnost ve mlýně také upozorňuje postava anděla, jenž zavazuje pytel plný mouky. Poslední detail na reliéfu tvoří již výše zmíněné umístění náhradní kypřice a snad i oškrtu. Nachází se vpravo od nosné konstrukce násypného koše. Oškrt i další křesací nástroje byly ve mlýnech běžné. Sloužily na zdrsnění mlecích ploch a obnovení remišů, neboli větrníků. Avšak náhradní kypřice není v té době zcela obvyklá. Za prvé se jednalo přeci jenom o velké množství železa, které bylo na konci 18. století stále ještě vzácné a za druhé kypřice téměř nepodléhala opotřebení či zničení a nebyla tak často měněna. Podle mého názoru ji zde autor reliéfu zobrazil z čistě didaktického důvodu. IV. Interpretace textu V dnešní češtině a mírně doplněn, by text umístěný pod reliéfem zněl asi takto: „Johanes Czukr v 42 roku věku mého dal jsem vss (echn)…(o) to stavěti a na tento obraz pro budoucí pa (měť)…..bu(d)eš pama (tovat)…“ Nejde tedy v pravém slova smyslu o žádný epitaf24, ale o pamětní kámen, který nechal Johanes (Jan) Czukr vytesat na památku jím znovu vybudovaného nebo zrekonstruovaného mlýna, který zdědil po otci Františkovi. V. Závěr Z výše psaného, doufám, jasně vyplynulo, že se jedná o památku neuvěřitelné ceny a vypovídací hodnoty. Proto bych touto cestou chtěl požádat Arcidiecézní muzeum v Kroměříži, aby památce věnovala větší pozornost než doposud. V první řadě by si reliéf, pokud to bude možné, zasloužil reprezentativnější umístění v rámci expozice muzea. Můžeme totiž s nadsázkou říci, že nebýt tohoto kamene, možná by arcidiecézní museum ani nevzniklo. Samozřejmě nesmím zapomenout na ohlas úzkého okruhu odborníků na mlynářskou problematiku, mezi něž se také počítám. Stručně řečeno, jsme se doposud s podobným vyobrazením nesetkali. V umělecké sféře v podobě kamenného reliéfu jiné vyobrazení vnitřního zařízení mlýna zatím neznáme.25 Menší diskusi vyvolalo i zobrazení záhadného čtverečku na moučnici. Protože samotné bádání o mlýnech je poměrně mladé, tak i otázka, zda již v 90. letech 18. století mohl větrací komínek existovat či nikoli, zůstává stále otevřená. Snad jednou objevíme archivní dokument, který by tuto otázku rozřešil. Pokud se potvrdí, že Czukrové přišli z Uher, tak by bylo zajímavé zjistit, zda maďarské bádání o vývoji technologie mlýnů nenašlo již odpověď na otázku, odkdy se komínky používají. Czukrové si mohli modernější (nebo naopak archaičtější) technologii přinést ze své domoviny. To jsou však již ničím nepodložené domněnky. Bohužel musím nechat na čtenáři, zda čtvereček, umístěný na vrchu moučnice, zobrazoval komínek či něco jiného, dále pak který ze svatých Inocenců mohl být natolik inspirativní pro Jana Czukra, že mu zasvětil svůj domácí oltářík. Předpokládám, že tento reliéf bude ještě dlouho plný tajemství.26 Poznámky: 1 Pro úplnost, inventární číslo památky je KE 2480. 2 Inventární kniha (katalog přírůstků) pochází z let 1922 - 1941. Sign. N I 21, přír. č. 21 571, arcidiecézní knihovna na zámku v Kroměříži. 3 Za tuto informaci děkuji Cyrilu Měsíci, s. 148. 4 Inventární kniha (katalog přírůstků) pochází z let 1922 - 1941. Sign. N I 21, přír. č. 21 571, arcidiecézní knihovna na zámku v Kroměříži, s. 11. 5 Peřinka, F.: Kroměřížský okres, I. část, Brno 1911, s. 501. 6 Pospíšil, A.: Mlýny a mlynáři ve staletích, Holešov 2004, s. 84. 7 I tato památka je velmi zajímavá. Podle slov paní Jarmily Šaškové byl sokl zazděn do zdi v jedné chodbě mlýna, kde z něj byla vidět pouze kartuše s letopočtem. Musím však na tomto místě nesouhlasit s obecně rozšířeným názorem, že se jedná o „základní kámen“ (internetové stránky obce Pravčice, Pospíšil, A.: Mlýny a mlynáři ve staletích). Kamenný sloupek podle mého názoru v minulosti sloužil pravděpodobně jako sokl (podstavec) pod křížek či sochu svatého. Tato památka je zdobená a byla exponována ze všech čtyř stran. Do zdi mlýna se pravděpodobně dostala při klasické modernizaci, která bývala běžná na přelomu 19. a 20. století. Toto jsou však pouhé domněnky. 8 Z neznámého důvodu jsou všechny obličeje vyobrazených postav zničeny. Vzhledem k dochování jiných jemnějších detailů se domnívám, že by mohlo jít o záměrné poškození. 9 Ve svém zápisu do inventární knihy (viz citace 4) nazval Breitenbacher paleční kolo nepřesně „velkým mlýnským kolem“. 10 Klasická koutnice bývala však skříňka, která byla zavěšená. Viz heslo koutnice – Frolec, V., Vařeka, J.: Lidová architektura, Praha 1983. 11 Viz heslo svatý kout – Frolec, V., Vařeka, J.: Lidová architektura, Praha 1983. 12 Narodil se koncem 3. století urozenému boháči na ostrově Sardinii. Po smrti rodičů byl v čase pronásledování uvězněn a mučen. Po zázračném osvobození se vydal do Říma, kde byl kolem r. 312 přijat papežem Melchiadesem a jeho následník Silvestr I. jej vysvětil na jáhna a pak i na biskupa. Konstantinem Velikým mu byly vráceny zabavené statky a svou diecézi v Tortoně spravoval jako horlivý pastýř po 28 let. Likvidoval pohanství s jeho chrámy a stavěl kostely. Působil zázraky a zasloužil se o obrácení města. Zemřel ve druhé polovině 4. století a byl pohřben pod hlavním oltářem katedrály. Použito internetových stránek: http://www.catholika.cz (18. 1. 09). 13 Použito internetových stránek: http://www.kvasice.cz (18. 1. 09). 14 Použito internetových stránek http://www.catholika.cz (18. 1. 09). 15 Ottův slovník naučný, díl XX, Praha. Pošta a fara pro Pravčice byla roku 1890 v Hulíně. 16 Na Moravě se nachází ještě ostatky dalšího blíže neurčeného sv. Inocence. Ty byly uloženy v roce 1771 do kostela sv. Jana a Pavla v Místku (asi 80 km od Pravčic). Použito internetových stránek: http://www.farnost.mistek.wz.cz. Třetí relikviář (s kompletní kostrou) sv. Inocence mučedníka se nachází v Čechách v kostele Navštívení Panny Marie ve Vimperku. Byl sem umístěn v roce 1768. Z článku Průzkum relikviáře sv. Inocence v kostele Navštívení Panny Marie ve Vimperku od Beneše , J. a Hrabákové, K. vyplývá, že se jedná o třetího sv. Inocence, který byl podle historika Eusebia umučen roku 303 (více o legendě viz Zprávy památkové péče LVIII / 3, 1998, s. 89 – 90.). 17 Pro základní poučení o principech a složení mlýna doporučuji knihy: Křivanová, M., Štěpán, L.: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách, Praha 2000 a Klimešová, H., Štěpán, L., Urbánek, R.: Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách II., Praha 2008. 18 S podobným vyobrazením mlecích kamenů se setkáváme v knihách: de Strada á Rosberg, I.: Künstliche Abriss allerhand Wasser– Wind– Ross– und Handt Mühlen, Frankfurt am Main 1617, Beyer, L.: Theatrum machinarum molinarum, 1735, aj. Polouzavřený lub však nemusel být pravidlem, ve stejném období se v literatuře vedle nich objevují i zcela uzavřené luby, viz Sturm, L. Ch.: Vollständige Mühlen Baukunst, 1738. 19 Bohužel přesnější vysvětlení použití této pomůcky neznáme. Základní informace pocházejí z rukopisu Richter, K.: Mlynářský slovník, nedatováno, dnes uložen v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. R 92. 20 Například váleček, jež se nachází v násypném koši, mohl být součástí signalizace, která se skládala ze zvonečku, několika latí a provázku. Když docházelo melivo v koši, tak mechanismus rozezněl zvoneček a mlynář věděl, že mlýn tzv. „sejde“ – brzy bude mlít naprázdno. 21 Richter, K.: Mlynářský slovník, nedatováno, uložen v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. R 92. 22 Bohužel tento mlýn je v naprosto neutěšeném stavu a hrozí mu úplný zánik. 23 Klimešová, H., Štěpán, L., Urbánek, R.: Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách II., Praha 2008, s. 55. 24 Epitaf (řec.), m. – 1. původně pohřební řeč nebo náhrobní nápis. 2. od středověku kamenná nebo kovová reliéfní deska zasazovaná do kostelní zdi na paměť zemřelého. Mráz, B., Trojan, R.: Malý slovník výtvarného umění, Praha 1990. 25 Pouze v oblasti malířství se mi podařilo v knize Mager, J., Meissner, G., Orf, W.: Die Kulturgeschichte der Mühlen, 1988, s. 138, objevit obraz z 19. století od Johanna Michaela Voltze. Jedná se o vyobrazení technické části mlýna. Vidíme zde každodenní život v mlýnici, včetně malého zátiší se zaseknutou sekerou lícovkou (viz text). V malířství bychom jistě nalezli několik dalších podobných výjevů. 26 Na tomto místě bych rád poprosil čtenáře, aby jakékoliv své poznatky, poznámky či otázky k této problematice směřovali na email: info@vodnimlyny.cz, za jakékoliv podněty předem děkuji.
