Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu a mele. Poměrně velký mlýn byl značně zdevastovaný, než ho po restituci potomci původních majitelů obnovili a znovu zprovoznili.
První dochované písemné záznamy o existenci provozovny v této lokalitě pochází již ze 16. století, kdy na místě dnešního mlýna stávala soukenická valcha. V pozdějších letech byla postupně přestavěna na mlýn. Přesné datum přestavby soukenické valchy na mlýn není známo.
Z novodobější historie je třeba připomenout, že do roku 1928 byl mlýn majetkem rodiny Weberů a byl poháněn vodním kolem. V tomto roce byl mlýn dán do dražby, úspěšným vydražitelem se stal můj děd, mlynář Karel Pekárek. Mlynář Karel Pekárek pocházel sám ze mlýna v Cejli, o jehož bytí existuje písemný záznam z roku 1360. Tato listina uvádí, že mlýn v Cejli byl postaven již za časů neporazitelného krále českého - Přemysla. Tento rodný mlýn mlynáře Karla Pekárka se nacházel zhruba 3 km proti proudu řeky Jihlavy. Jeden z bratrů Karla Pekárka - rovněž mlynář, provozoval mlýn přímo v Jihlavě, opět na řece Jihlava. Dodnes je po něm v Jihlavě pojmenována Mlýnská ulice.
Mlýn v Rantířově byl postupně modernizován, vodní kolo bylo nahrazeno dvěma turbínami typu Reiffenstein a mlýn úspěšně prosperoval. To vše až do doby komunistického převratu v roce 1948. Od tohoto data byl mlýn postupně likvidován, technologie demontována a ničena, až postupně došlo k totální devastaci celého objektu, včetně vodního díla. Takto zničený státní majetek byl v roce 1991 vrácen v restituci následníkům mlynáře pana Karla Pekárka.
S náklady okolo 30 mil. Kč byla v průběhu dvou let znovuobnovena mlynářská výroba, obnoveno vodní dílo, které bylo osazeno výkonnou Kaplanovou turbínou o výkonu 90 kW. Rekonstrukce byla velice nákladná a poměrně technicky složitá. Složité bylo i samotné uvedení mlýna do provozu, kdy mlýn neměl zpočátku vytvořenu zákaznickou síť. Fungující státní mlýny, které byly zprivatizovány, na tom byly o mnoho lépe, měly od samého počátku určité pevné odbytiště.
