Historie
Obecná historie:
Renesanční mlýn s gotickým jádrem, který i když prošel řadou přestaveb, jsou na něm jasně patrné prvky odkazující k původní architektuře. Při opravách fasády v 90. letech 20. století bylo odhaleno v okolí oken východní fasády renesanční sgrafito, pod jehož vrstvou byly nalezeny dokonce pozdně gotické kresby malované hliněnou rudkou. Výzdoba fasády proběhla zřejmě v roce 1563 v souvislosti s přestavbou sousední tvrze, která na mlýn bezprostředně navazuje. Sgrafito průčelí je kombinací jednoduchých čtvercových psaníček a rostlinných spirálově stočených úponků vyrůstajících z váz. O přestavbu areálu se zasadila Alena Meziříčská z Lomnice, tehdejší paní Velkomeziříčského zámku a majitelka veselského zboží, která tvrz nechala přestavět na sídlo zámeckého charakteru. Sgrafitová vrstva pod sebou ukrývala po dlouhá staletí původní hlazenou omítku s kresbičkami hudebních nástrojů a gotickou minuskulí psaný text. V interiéru se dochovaly místnosti s valenou a křížovou klenbou. Poslední razantní úpravy se dočkal mlýn v průběhu 2. světové války. Tehdy bylo modernizováno jeho technické zázemí a odstraněno mlýnské kolo. V daném místě si pozornost zaslouží také zmíněná stavba tvrze, později zámečku. Poprvé se v písemných pramenech objevuje v roce 1447, kdy ji Jiří z Kravař a ze Strážnice prodal Janu st. z Lomnice. Období největší prosperity je spojováno s Alenou Meziříčskou, které odkázal veselské zboží její muž Zikmund Helt z Kementu. Po smrti jejího druhého chotě Václava Berky z Dubé a Lipé se stala držitelkou veselkého, budišovského a ořechovského panství. V držení rodu Berků byl zámeček až do počátku 18. století, kdy rod vymřel po meči. Dědičkou se stala Františka provdaná Kinská, která prodala zámek Žďárskému klášteru. V době působení nejslavnějšího opata Václava Vejmluvy byl zámek přestavěn v barokním stylu. Na konci 18. století, po zrušení žďárského kláštera, odkoupil objekt mlynář Matěj Růžička. Budova byla výrazně přestavěna a upravena na čtyři obytné domy.
V roce 1930 mlýn vlastní Barbora Vítková. Po druhé světové válce byl mlýn znárodněn a bez údržby značně zchátral. Po restituci byl mlýn navrácen původním majitelům, kteří však neměli dostatek prostředků na opravy a tak se mlýn dočkal postupné rekonstrukce až poté co mlýn zdědil syn Stanislav Černý.
V sousedství mlýna vlastní chalupu prezident Miloš Zeman.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
1930 mlýn vlastní Barbora Vítková
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Vítek
Historie mlýna také obsahuje:
1930 Barbora Vítková
1939 - Leopold Vítek (RR)
František Vítek (bratr Leopolda)
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: