Sčítání lidu pro čp.108 – Červený mlýn městyse Červená Řečice
https://www.mza.cz/digitalizovane-fondy-pomucky
Rok 1921 – majitel domu Skala Josef
Josef Skala *11.10.1857 Syrov, v obci od r.1911, zemědělství/majitel, k 16.7.1914 zemědělství/majitel;
- manželka Anna *12.2.1875;
- syn František *26.12.1898;
- dcera Marie *26.1.1901;
- dcera Anna *18.7.1902;
a další jedna osoby.
SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Pelhřimov
Název toku: Trnávka
Obec, čp. : Červená Řečice 108
Podnikatel: Fr. Skala
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 1 kolo na svrchní vodu
Normální výkon v ks: 7,5
Fr. Vaníček: Historie Červené Řečice
Cechy v Červené Řečici; 2006
Str. 7: Cech pekařský a mlynářský
(výpis, kráceno)
Doba vzniku pekařského a mlynářského cechu v Červené Řečici není přesně známa. Jisté je, že byl založen nejpozději v roce 1632, jak dokazuje níže vyobrazený otisk typáře tohoto cechu, nesoucí uvedený letopočet. Existenci cechu a jeho širší známost potvrzuje skutečnost, že dne 25. července 1663 propůjčili pekaři a mlynáři v Červené Řečici svůj cechovní řád týmž mistrům na panství želivském.
Písemné materiály dokládající činnost cechu se – jedinou výjimkou – nedochovaly.
Na počátku XVIII. Století, v roce 1714 postihl Červenou Řečici mor, na jehož následky zemřel velký počet obyvatel. 20 ledna 1725 vznikl velký požár, při kterém shořelo 20 domů, dvůr a chrám páně Těla Božího. Spolu s ním pak všechny cechovní korouhve, s výjimkou korouhve cechu krejčovského a zřejmě i některé cechovní dokumenty. Pravděpodobně jako odezvu na ztrátu artikulů pekařského a mlynářského cechu vydal dne 23.7.1727 pražský arcibiskup Ferdinand hrabě Khunburg (1710 – 1731) listinu s ustanoveními, kterými se měli řídit všichni mlynáři červenořečického panství.
Listina rovněž udělovala mlynářskému cechu právo užívat ve svých záležitostech cechovní pečeť s merkem (znakem) řemesla. Vzhledem k existenci typáře pekařského a mlynářského cechu s letopočtem 1632 jde nepochybně o listinu obnovující ztracené artikuly, potvrzené vrchností před uvedeným rokem.
Listina je psána na papíře, má formu knihy, na jejíž první straně je barevně vymalován rodový znak arcibiskupa, ke knize je přivěšena jeho pečeť. Podle této listiny musel každý, kdo chtěl nově na červenořečickém panství provozovat mlynářské řemeslo, vlastnit dvě právoplatné listiny: „potvrzení o řádném na svět zplození“, tedy křestní list a list potvrzující kde, kdy a u koho se dotyčný řemeslu řádně vyučil. Do cechovní pokladnice pak musel uchazeč jako přijímací poplatek složit 4 kopy grošů českých a 2 libry vosku, všichni mistři museli každého čtvrt r oku skládat do cechovní pokladnice 3 groše české.
Kdo se chtěl vyučit mlynářskému řemeslu, musel předložit „potvrzení o řádném na svět zplození“, a složit přijímací poplatek 15 grošů českých. Svému mistr musel od učení zaplatit 4 kopy grošů. Peníze z cechovní pokladny bylo možné se souhlasem všech mistrů půjčovat potřebným členům cechu.
Pekařský a mlynářský cech v Červené Řečici užíval velkou kulatou pečeť o průměru 38 mm s letopočtem 1632. Na pečeti je ve dvou řádcích pod sebou opis PECZET MISTROWSKA RZEMESLA – PEKARZSKEHO A MLINARZSKEHO – MESTI na jednom řádku, na druhém pak STARE – CZERWENE – RZECZICZE. Pečetní pole je lemováno věncem a linkou, v jeho středu je polský štít lemovaný barokními rozvilinami, nad štítem je dělený letopočet 16 32. Na štítě je vyobrazen preclík, pod ním lopatkové mlýnské kolo.
V Červené Řečici byly v té době (r.1713) čtyři mlýny (nepočítaje mlýn na papír – papírnu). Tři z nich stávaly na řece Trnávce, jeden podrybní, nazývaný Podkostelní, byl pod (dnes Syrovátkovým) rybníkem. Později byl přeměněn na pilu, která počátkem padesátých let dvacátého století zanikla. Budovy dalších dvou mlýnů – Smrčkova (Dušejovského) na pravém břehu Trnávky, u dnešního mostu na Želiv, a Jonášova (Beníškova) rovněž na pravém břehu Trnávky o kilometr níže – beze stopy zanikly při stavbě vodního díla na Trnávce v roce 1982 a jejich místa jsou dnes zatopena. Zachována zůstala pouze přestavěná budova bývalého mlýna Skalova (Záhumenka, Panského, Červeného).
