První čp. mlýna bylo 27.
Nový mlýn v Budislavi, který Šimon vystavěl, připadl roku 1701 jeho synu Václavovi za 60 kop. Nový mlýn je ale třeba již opravovat, a tak si snižuje cenu o pět kop a zbytek gruntovních peněz bude ročně vyplácet svým sourozencům po 2 kopách. Navíc platil úrok „…z toho mlejna do důchodu obecních každý rok při svatém Jiří a svatém Havle 3dr…“. Tento poplatek není nijak blíže specifikován. Mohl to být nájemní úrok za pozemek, na kterém mlýn stál. Roku 1720 mlýn doplatil. Někdy po roce 1720 se stal majitelem tohoto dolního budislavského mlýna Martin Ječminko, který vlastnil zároveň i mlýn horní. Roku 1751 předal horní mlýn synu Danielovi, ale dál na něm hospodařil. Stejně tak v roce 1751 prodal svému druhému synu Karlovi chalupu u dolního mlýna za 40 kop, ale mlýn mu postoupil až o tři roky později. Přitom zde figuruje ještě bratr Fridrich, kterému Karel zaplatil tzv. na ustoupenou 10kop. Roku 1764 koupil Karel horní mlýn od svého bratra Daniela a do roku 1769, kdy prodal dolní mlýn svému zeti, byl stejně jako jeho otec majitelem obou mlýnů. Po roce 1769 je majitelem dolního mlýna Jan Krejčí, který jej od svého tchána koupil za 265 kop. Jan Krejčí přistavěl k mlýnu stoupu na kroupy. Dalším majitelem tohoto mlýna se stal 10.1. 1799 nezletilý syn Jan Krejčí, kterého zastupoval Jan Rejman. Cena mlýna byla 700 zlatých. Přídavkem obdržel: 2 voškrty, železný sochor, 3 drátový toky, 6 násejpek, 3 pytlíky s hrudkama, kladní sekeru, motyku, brány se železnými hřebíky nabité a trakař. Od Jana Krejčího mladšího koupil živnost 9.6. 1806 František Bulva z Poříčí, který byl do Budislavy „…pod zdejší Pravomocnost propuštěn…“. Kupní cenu mlýna ve výši 2500 zlatých složil v hotovosti. K vrchnosti měl povinnost 26 dní pěší roboty a daň z vody 3 zl 20 kr ročně skládat do důchodu města Litomyšle. Od 1.12. 1807 vlastní mlýn Jan Brachtl, který jej koupil za 5270 zt., 29.11. 1831 mlýn kupuje Vojtěch Brachtl za 1400 zt., 24.3. 1859 mlýn kupuje Antonín Brachtl s manželkou Anežkou za 5040 zt., 7.11. 1866 mlýn kupuje za 5100 zt Václav Škroch s manželkou Annou.
Další majitelé: Josef Volejník, cca 1893 Josef Kysilka, do roku 1927 jeho syn Josef Kysilka, od roku 1927 mlýn vlastní Theodor Veselík.
V historii mlýn Hořel nejméně třikrát, poprvé v dávné době nejspíše ze msty, podrohé v době, kdy mlýn vlastnil Vojtěch Brechtl.
Mlýn byl posledním funkčním mlýnem v obci. 20. října v roce 1935 vyhořel mlýn i pila a mlýn již nebyl obnoven, obnovena byla pouze pila, která vznikla asi až po roce 1930, protože v Seznamu vodních děl republiky Československé se zde uvádí pouze mlýn.
Obnovu pily provedl v roce 1936 bratr Theodora Veselíka, František Veselík. Původní pilu ležačku nahradil rámovou pilou, tzv. katrem, který přečkal do dnes a příležitostně je stále v provozu, pouze vodní sílu nahradil elektromotor.
