mlýn v Bohumilči

Mlýn je zmiňován v 16. století jako panský. Pramen a historiká mapa uvádějí potok jako Mohelku.

Nejstarší zmínka o existenci mlýna je v zápise 19. března 1545 v Trhové knize vesnic z let 1536 – 1548 (českodubského panství), kde se píše, že Lukeš - syn mlynáře z Bohumilče - koupil od Valenty  modlibohovský mlýn. Již v 26. října stejného roku se však vrátil zpět na mlýn do Bohumilče a modlibohovský mlýn prodal Bartoloměji Hillemu, který jej splácel až do roku 1561. Důvodem byla náhlá smrt jeho otce Jana, proto se Lukeš musel postarat o rodný mlýn v Bohumilči, který zůstal bez hospodáře. Proto 11.2.1546 koupil mlýn za 120 kop od svých bratrů Václava a Jakuba a sester Anny a Reginy (nejmladší sestru Kateřinu se vzal se svolením vrchnosti za vlastní). (MH)

V roce 1552 koupil českodubské panství Jan z Opersdorfu, který se zasloužil o rozkvět celého panství. V roce 1556 projevil zájem o mlýn v Bohumilči. Dne 24. března 1556 koupil Adam Boruf na poručení svého pána Jana z Opersdorfu mlýn od mlynáře Lukše za 400 kop. Tím se mlýn stal součástí panského majetku a po dalších několik desetiletích zde mlynáři provozovali svou živnost jen jako nájemci. (MH)

1567(1590) Urbář panství Český Dub: "V též vsi jest mlejn panský o dvouch kolách moučný a 1 stoupě dobře vystavěný, kterejžto mlejn jest mlynáři do úroku pronajat a platí z něho vejmelnýho obilí do roka 26 korců po 30 groších, za dva vepře vykrmený 2 kopy. Roboty o žních 3 dny. Temuž mlynáři do roka rolí a luky jsou pronajaty a platí z nich podle smlouvy 3 kopy 36 grošů."

možná Martin Říha (neuvedena profese)

Koncem 16. st. je na mlýně jako nájemce uváděn Martin Ruta.(MH)

V roce 1620 je jmenován mlynář Pavel a v roce 1626 Jiří Richter.(MH) 

1626 Mlynář Jiřík k veselí své dcery odebral 2 sudy piva po 8 zl. 20 kr. z pivovaru dubského.

V soupise obyvatel z roku 1713 je na mlýně uváděn mlynář Hans Danich. Usedlost je zde popisována jako mlýn na stálé vodě o dvou složeních a s 18 korci polí. Platí vrchnosti 54 zl. a 32 str. obilí, chová 2 krávy. (MH)

V roce 1757 v soupise vrchnostenského majetku pro potřeby Tereziánského majetku je uváděn mlýn v Bohumilči o jednom kole na stálé a jednom kole na nestálé vodě s pilou. (MH)

Již od 20. let 18 st. je na mlýně jmenována rodina Kašpara Glasera, který do Bohumilče přišel pravděpodobně z Osečné. 10. záři 1725 si vzal za manželku Sybillu Hoffmannovou z Českého Dubu. Na mlýně se jim narodilo 6 potomků, synové Jakub, Josef a František, dcery Anna, Zenna Theresia a Johanna. 1736 platí vrchnosti 30 zl. úroku. 23.2.1740 Kašpar Glaser zemřel ve věku 48 let a vdova Sybilla se 14.6.1740 znovu provdala za mlynáře Johanna Václava Schlenera (?, resp. Václava Vokenského), avšak již 26. června 1742 zemřela ve věku 42 let. Václav Vokenský si 13.11.1742 vzal za ženu Judithu Glaserovou. Václav Vokenský zemřel 26.4.1759 ve věku 66 let, Juditha se 20.12.1759 znovu provdala za Václava Kočvaru a ze mlýna odešla. (MH)

Pokračovatelem rodinné tradice se stal Josef Glaser, syn Kašpara Glasera, narozený 29.1.1731. Dne 1. dubna 1759 koupil mlýn od svého otčíma Václava Vokenského. Je také opět prvním potvrzeným majitelem mlýna, kterému vrchnost (klášter sv. Jakuba ve Vídni) mlýn prodala do osobního vlastnictví (emfyteuticky). Bezprostředně po koupi mlýna se Josef Glaser oženil, a to dne 13. května 1759 s Kateřinou Škodovou z Vlčetína. Měli spolu 6 dětí, Adalberta, Josefa, Annu, Antonína, Jana a Kateřinu. Josef Glaser nedobře hospodařil a po zranění ruky nemohl pracovat vůbec a mlýn chátral, 1796 se pila a vantroky dokonce rozpadly.  Mlýn měl  být prodán v dražbě již vyhlášené na 27.9., 30.10. a 30.11. Josefův nejstarší syn Vojtěch (Adalbert, 23 let) však dražbě zabránil sňatkem s Kateřinou Mikulášovou z Kněžmostu, neboť věno budoucí manželky dle svatební smlouvy z 22.9. mlýn před exekucí zachránilo. Svatební obřad se konal 7. listopadu 1797 v kostele sv. Václava v Bosni. Kateřině tehdy bylo 18 let. Manželé za mlýn zaplatili 3000 zlatých.(MH)

Kupující Vojtěch a Kateřina se museli zavázat platit ročně bez upomínky 138 zl. 53 1/2 kr. činže bez upomínky, všecko panské obilí pod jakýmkoli jménem zadarmo pro vinopalnu sešrotovati a mlíti, a - bude-li potřebí - i slad, za což obdrží půl vědra piva. Kameny, čištění strouhy aj. měl opatřit sám mlynář. A kdyby mlynář nedobře hospodařil, měl být odstraněn za náhradu ceny a na mlýn uveden nový, mlýn má vždy při dubském panství. Naproti tomu obdrží mlynář od vrchnosti v pěti letech vždy hřídel anebo dřevo na ni buk, ročně po úpěti prknech celých, po pěti polofalcovních, po dvanácti tenkých, po stu napálených cihel, po sudu vápna, vždy po třech letech dva kmeny na špuntovnice, dva na ramlíky, na ramena k vodním a palečním kolám též po pěti stromcích.

1843 Vojtěch Glaser

Na mlýně hospodařil Vojtěch Glaser, zemřel v roce 1853. Mlýn po něm převzal jeho syn Jan Glaser za 8.400 zl. CM a jako mlynář zde působil do roku 1864, kdy usedlost prodal Václavu Kovářovi z Letařovic za 15 000 zlatých.(MH)

Václav Kovář se narodil 27. října 1828 v Letařovicích. Jeho babička z matčiny strany Marie Škodová byla dcerou letařovického mlynáře Johanna Köhlera. Václav Köhler měl tedy mlynářské předky. Za manželku si vzal Veroniku Bartošovou ze Sobotic (+1909). 10. března 1867 se jim narodil syn Josef, který 1902 po otci převzal mlýn. Za manželku měl Annu Slukovou ze Sobotic. V roce 1905 se jim narodil syn Josef. V roce 1912 nechal Josef Kovář vypracovat plán na přestavbu mlýnu.  Budova se měla zvýšit o jedno podlaží a vodní kolo měla nahradit turbína.  Projekt vypracovala továrna na stavbu mlýnů a strojů J. Kohout Praha – Smíchov. S přestavby však sešlo. (MH)

1917 Václav Kovář zemřel, mlýn převzal jeho syn Josef Kovář (*10.3.1867 v Bohumilči) s manž. Annou roz. Slukovou ze Sobotic

1922 instalována turbína

V roce 1930 byl majitelem mlýna a pily Josef Kovář, potok uváděn jako Ještědka.

1932 Na mlýně hospodařil Josef Kovář ml., narozený 24. července 1905, třetí mlynářská generace z rodu Kovářů. Za manželku měl Marii Havelkovou z Březové. Měli spolu syna Josefa a dceru Marii. Je to také poslední mlynář, za kterého mlýn fungoval. Jeho syn Josef se sice mlynářskému řemeslu vyučil, ale školu dokončil až rok po uzavření mlýna v 50. letech 20. st. (MH)

V roce 1922 byla na mlýně instalována Francisova turbína s vodorovnou hřídelí firmy Kohout o výkonu 9,3 HP. V souvislosti s žádostí mlynáře Václava Kováře o povolení instalace Francisovy turbíny v roce 1922 se dochoval protokol okresní politické správy v Turnově popisující tehdejší uspořádání a zařízení mlýna (viz technologie). Kolaudace turbíny proběhla 13. 11. 1922. (MH)

1930 Josef Kovář

1938 semleto 216 q pšenice, 229 q žita, sešrotováno 56 q

Na mlýně hospodařil Josef Kovář. Počátkem 40. let přistavěl k hospodářským budovám novou kolnu na nářadí a zřídil nové zásobníky na obilí. V roce 1941 byl vypracován dokument popisující vybavení mlýna (viz technologie) pro účely zápisu do mlynářského rejstříku. (MH)

1948 zastaven provoz

V 50. letech 20. st. přestal mlýn fungovat. (MH)

Rok po uzavření mlýna dokončil mlynářskou školu syn Josef Kovář nejml.

Budova je dodnes v držení potomků mlynáře Josefa Kováře. V současné době je stále v provozu spirálová turbína napojená koženým řemenem na generátor elektrického proudu pro vlastní potřebu majitele. (MH)