Malý mlýn

Menší ze dvou městských mlýnů stával před hradbami Města, v polovině 19. stol.  měl čp. 453.

V roce 1820 mlýn vyhořel při ničevém požáru Města, při kterém vyhořelo za necelé čtyři hodiny více než 500 domů a 6 manufaktur.

Koncem 19. století mlýn již nemlel, přesto se budově stále říkalo Malý mlýn.

Asi v roce 1881 provozoval v objeku Malého mlýna jirchářskou valchu a kostní stoupu Karl Heinrich, který v letech 1901-1902 přebudoval sousední objekt pro lihovar a výrobu kvasnic. Někdy v této době vznikla kotelna s vysokým komínem, která přiléhala k budovám Malého mlýna. Podle dochovaných pohlednic tato kotelna v upravené podobě sloužila po zrušení manufaktury Městským lázním nově postaveným v roce 1930. Podle pohlednice z roku 1915 prošel objekt Malého mlýna mezi lety 1901 a 1915 přestavbou, která je patrná zejména na podobě střechy.

V období 1. sv války byla v budově Malého mlýna zřízena válečná kuchyně, došlo k tomu po tzv. hladových bouřích, které započaly v roce 1916 a v následujícím roce ještě sílily, protože zásobování potravinami bylo stále horší. Polévka zde vydávaná byl prostý vývar ze sušené zeleniny. Koncem války se zde usídlil místní vojenský štáb s částí mužstva.

V roce 1921 Anton Libochowitz pozval několik odborníků ze slavného nožířského střediska v Solingenu, aby zde zavedli výrobu, tehdy jedinou v Československu. Z původních 10. dělníků se výroba rozrostla na závod s 350 zaměstnanci, tento však již byl umístěn v areálu bývalého mlýna v Robči, před 2. sv. válkou továrna Sandrik, po znárodnění závod továrny Mikov.

V roce 1929 Franz Melzer projevil zájem zřídit ve městě parní a vanové lázně, protože Město mělo plán zřídit lázně již dlouho, jeho úmysl podpořilo a domluvilo se s bratry Libochowitzovými, kteří měli v té době již snad nefungující závod na výrobu kvasnic sousedící s Malým mlýnem, pronajatý až do roku 1931.

Po demolici některých objektů v areálu v těsné blízskosti bývalého mlýna zde byl vystavěn nový objekt lázní. 30. 5. 1930 bylo vydáno povolení k užívání Městských lázní.

V roce 1930 jsou uvedeni jako majitelé výrobny ocel. nástrojů bratři Libochowicové. Na fotografii z roku 1930 je vedle nové budovy lázní vidět roh budovy Malého mlýna, k demolici tedy došlo až v později. Městské lázně využily ke svému provozu vysoký komín s kotelnou, kterou zřejmě původně využívala manufaktura na výrobu kvasnic v areálu v sousedství Malého mlýna. Kotelna a Městské lázně byly zbořeny v roce 1986, vysoký komín náležející ke kotelně byl zbořen jako poslední.