Jan Lintner: Suchý a Andělský mlýn v Soběslavi
JIHOČESKÝ SBORNÍK HISTORICKÝ
Vydává Jihočeská společnost pro zachování husitských památek v Táboře, ROČNÍK VI. (1933) č.inv.606/6, sign. C-111/1933
(Výpis)
Mlýn Andělovský (Andělský) později Křížkův. Osudy tohoto mlýna jdou souběžně s dějinami mlýna Suchého. Patřil původně Matějovi Suchému (Poznámka: Měl tři mlýny, Suchý, Andělovský a mlýn na příkopech, hned kde voda padá z města; poslední prodal r. 1569 Jakubu Truhlářovi.), mlynáři, jenž jej r. 1566 prodal Janu Pražákovi a to mlýn i s tím dílem potoka, jež slove Kamenný; mlýn leží vedle stodoly Smetánkovy a vedle cechovního ševcovského pole. Prodejní cena byla 430 kop. Co se týče vody, která jde ke mlýnu, jestližeby jaká obtíž pro tu vodu se na Jana Pražáka vztahovala, to vše Matěj mlynář má vyvaditi bez vší starosti Jana Pražáka. Když však Matěj Suchý, mlynář, nemohl na pánech vymoci, aby směl Pražák vody svobodně užívati, slevil mu 40 kop. Úroku platí mlynář obci pololetně 20 grošů a z dílu 3 groše.
R. 1566 Jan Pražák prodal ten mlýn Šímovi z Dráchova za 390 kop, ale tři roky nato r. 1569, poněvadž ještě Matějovi Suchému mlynáři na tom mlýně vázla velká summa peněz, ujal se jej zase a r. 1570 postoupil je svému zeti Benešovi Andělovi. Měl totiž Matěj Suchý mlynář dvě dcery, Mandelinu a Martu, s kterou se Beneš Anděl oženil.
R. 1571 v sobotu po památce Jana Husa (10. července) Šíma z Dráchova koupil od Smetánkové jezírko za 4 kopy, kterémužto trhu pan Ondřej Smetánka, úředník panství Helfenburského místa nedal, a ten díl s tou stodolou a jezírkem prodal Janu Maškovi a Šíma, podle prodeje toho mlýna, na němž nyní byl Anděl, měl Andělovi to jezírko vysvoboditi. Proto Šíma, maje na mlýně Andělově 84 kopy, dal je panu Janu Maškovi za 30 kop hotových peněz; to jezírko i co se tím rybníčkem zatopilo Anděl i budoucí na tom mlýně mají bez překážky míti v užívání a těch 84 kop Beneš Anděl Janu Maškovi má skládati po veruncích. R. 1571 prodal ještě Jan Mašků ke mlýnu Anděla mlynáře stodolu vedle stínadel až do té stoky, která jde Solinským rybníkem, za 34 kopy.
Na mlýně měla spravedlnost po svém otci Matěji Suchém, mlynáři, jeho dcera a švagrová Andělova Mandelina, která tu spravedlnost témuž Andělovi prodala za 20 kop.
R. 1580 Beneš Anděl byl již mrtev a vdova po něm Markéta měla ještě z celkového dluhu 118 kop Janu Maškovi zaplatiti 42 kopy.
R. 1592 vdova Markéta po Benešovi Andělovi a sirotci Anna, Regina, Josef a Matouš prodali ten mlýn otčímu svému Vítovi Mráčkovi za 410 kop. Ten držel mlýn až do své smrti r. 1612. Mlýn byl prošacován a puštěn Jakubu Milotovi, kterýž měl Mráčkovu dceru Julianu, za 500 kop.
Vítovi Mráčkovi i Jakubu Milotovi říkalo se všeobecně Anděl a jméno to dokonce příjmí Milota potlačilo. Podle odkazu Víta Anděla složil Jakub Anděl r. 1662 k záduší sv. Víta 5 kop a k sv. Petru a Pavlu tolikéž. Jakub Anděl měl syna Bartoloměje, jemuž r. 1666 prodal za 300 kop mlýn, a Jakuba, po němž vdova Anna provdala se za Jiřího Březinu. Bartoloměj Anděl složil při koupi mlýna 5 kop k záduší sv. Marka, snad ještě podle odkazu Víta Anděla (Mráčka).
Po smrti Bartoloměje Anděla r. 1698 stalo se porovnání mezi sirotky a mlýn připadl Mikulášovi. Ten hospodařil na mlýně až do své smrti r. 1729. Podle kšaftu jeho z 28. května 1729 zůstává na mlýně plnomocnou hospodyní manželka Mandelina a syn Honza, který dlouhý čas rodiče živil svou prací, má po smrti matčině dostati mlýn.
Po smrti Jana Anděla r. 1763 ujal se mlýna syn jeho Prokop Anděl, jenž postoupil jej frejmarkem Janu Kalivodovi (Kalivoda měl Městský mlýn) a Kalivoda přidal mu ještě 200 zl. rýn.
Jan Kalivoda zemřel r. 1795 a mlýn ve veřejné dražbě koupil Václav Kučera, mlynář z Tábora za 4455 zl. Zároveň vyznačena a do knih vtělena práva a povinnost tohoto mlýna, shodující se s mlýnem Suchým. Anděl již po roce 1796 koupil jej od Kučery syn Šimona Suchardy, mlynáře z Kutné Hory, Jiřík, a po něm v pěti letech vystřídali se na něm r. 1801 Tomáš Vaněk, r. 1802 Antonín Miska a ten prodal ten mlýn Václavu Karlíkovi, mlynáři za Suchomela, k ruce jeho syna Vojtěch a manželky jeho Františky.
Avšak již r. 1806 koupil týž mlýn Matěj Křížek, bývalý mlynář hamerský a syn jeho Josef Křížek prodal jej r. 1815 Josefovi Steinochrovi, a od té doby byl Andělský mlýn v majetku rodiny Steinochrův až do r. 1855, kdy sňatkem Anny Steinochrové přešel na Františka Nováka; tito vlastnili jej až do vyhoření. Spáleniště zakoupil pan Ferd. Süsser a mlýn již neobnovil...
