Grulichův, Mádrův mlýn

1537 I. zmínka

1654 v Berní rule uveden mlejnek o jednom kole, majitel Kryštof Pola, příslušenství 3 strychy pozemků

1688 od Jana Kováře koupil Jiří Mader, jehož rod ji pak držel po řadu desetiletí. Kromě hospodářských a obytných budov ji tvořilo 12 jiter a 966 čtvrt. sáhů polí, 4 jitra a 1108 čtvrt. sáhů luk a 952 čtvrt. sáhů lesa.
Mariana vdova po Jiřím Madrovi, prodala celé hospodářství dne 6. dubna 1735 svému mladšímu synovi Jiříkovi Madrovi, jeho manželce Marianě a jejich dětem. V zápise této kupní smlouvy se poprvé vyskytuje mlýn, zvaný též mlýnec či mlýnské složení.
Z toho usuzujeme, že mlýn byl vystavěn někdy v létech 1688 - 1735.Jiřík Mader nebyl dlouho majitelem usedlosti, protože brzy zemřel. Dne 28. listopadu 1737 se ji ujal Kryštov Smola. Dne 9. března 1754 pak tento "pastorní otec" předal usedlost Karlovi Madrovi k dědičnému užívání. Po jeho smrti se gruntu ujal opět poručník, a to Jan Novotný z Kounova.
V zápise ze dne 14. června 1772 čteme, že mu jej dobřanské právo odevzdává "nejsa tu ještě dospělého dědice". Jan Novotný měl grunt držeti do 16 let nejmladšího sirotka Josefa Madra, a pouze v případě, že by zemřel, měl získat hospodářství jeho bratr Václav. Nicméně dne 27. května 1784 Jan Novotný z Kounova postoupil celou živnost "před dojitím času" právě Václavu Madrovi na 11 let k dalšímu držení pro nejmladšího sirotka Josefa Madra.
K předání usedlosti mezi bratry došlo až 10. února 1792, kdy Václav "vidouc sebe jako méně schopného" uznal za hospodáře svého bratra Josefa. Ten zde hospodařil až do své smrti a po něm držel mlýn jeho syn Jan Mader, a to od 16. srpna 1826.
Dne 1. dubna 1842, prodal celou živnost Františku Tencrovi k jeho dědičnému užívání a vládnutí.

Dne 1. dubna 1842, prodal celou živnost Františku Tencrovi k jeho dědičnému užívání a vládnutí. Jeho držba však neměla dlouhého trvání, neboť dne 27. července 1852 získal celé hospodářství opět Jan Mader, který jej prodal dne 25. června 1864 Janu a Marii Grulichovým z Kounova (Jan Grulich pocházel z Ohnišova čp.12)

Jan Grulich však nebyl mlynář a mlýn pronajímal.
Adolf, nejmladší z devíti Grulichových dětí, převzal grunt v r. 1905.

1914 Adolf Grulich odchází na vojnu

květen 1916 mlýn zastaven, poslední nájemce Novotný odchází

Po návratu z války Adolf Grulich mlýn opouští (stěhuje do Rozkoše čp. 27), mlýn nadále pustne a slouží jako tábořiště cikánů.

1929 zpustlý mlýn zdědil zeť Adolfa Grulicha Josef Hejzlar z Rozkoše čp. 20 (zvaný Hejzlar - Podnikatel)), nechal jej zbořit a vybudoval  zde 1931 tkalcovnu pro 12 stavů, které sem přestěhoval z Bystrého čp. 72.

1940 Adolf Grulich, zánik živnostenského oprávnění

1949 krátce po znárodnění provoz tkalcovny zastaven.

1965 velká voda vzala splav

1971 za 190.000 Kčs od pí Hejzlarové odkoupilo Ministerstvo vnitra, objekt přestavěn na rekreační středisko Krajské správy SNB v Hradci Králové

I nadále slouží pro rekreaci Policie ČR.

23. července 1998 zatopen za katastrofální přívalové povodně.