V roce 1649 prodal Hubatka mlýn Mikuláši Hronovi, jinak řečenému Pánkovi, za 340 zlatých. V rámci prodejní částky se vypisují tato zvířata: dvě krávy, jeden volek, dvě jalovice, z toho jedna letošní, dvě svině a další dvě zvířata. Dále se uvádí také nářadí, např. sochor nebo železná palice.
V urbáři z roku 1651 je uvedeno, že mlynář z mlýna a dvou jiter klučeniny odváděl úroku svatojiřského a svatohavelského po 42 groších. Dále byl povinován dát dvě slepice a odpracovat dva dny žně /" ženné roboty"/.
Dne 5. května 1651 Mikuláš Hron prodal mlýn Jiříku Punčocháři za 249 zl. Punčochář měl při mlýně 12 korců polí. Rovněž se v souvislosti s tím uvádí, že mlýn měl jedno kolo. Punčochář sám ale nikdy nemlel, byl to spíše tesař než mlynář.
Dne 18. září 1662 pak prodal mlýn Jiříku Kalašovi za 294 kop. Částka však po závdavku náležela J. Hubatkovi, kterému byl Jiřík Punčochář dlužen.
Dne 23. února 1666 prodal Jiřík Kalaš mlýn Václavu Bokovi za 294 kop. Novému hospodáři se však na mlýně příliš nedařilo, nakonec pro víru opustil zemi a odešel neznámo kam. Mlýn připadl vrchnosti, jež jej 21. listopadu 1672 přenechala Janu Ondyšovi. Mlýn byl pustý, na staveních a stroji "zpuštěný, na rolích nezasetý, beze všech svršků". Uvádí se, že i mlynář Ondyš ze mlýna utekl.
V roce 1676 mlýn koupil Jiřík Kocour a po něm se stal mlynářem v Bělé Jiřík Kozáček.
Ten pak 21. června 1698 prodal mlýn svému synovi Václavu Kozáčkovi za 224 kop. Na mlýně však zřejmě ještě zůstával dluh po Hubatkovi, který byl splacen až roku 1728.
Dne 9. května 1728 mlynář uváděný jako Václav Kozák, "nemoha pro zpustlost mlýna a velké dluhy hospodařiti", prodal mlýn svému nejstaršímu synovi Václavovi za 136 kop. V souvislosti s ním je v Knize předpisové z roku 1743 uvedeno, že vlastnil 10 korců pozemků, 1 provazec luk a měl povinnost dvou dnů pěší roboty.
Velký požár v roce 1787.
Václav Kozák zřejmě kolem roku 1759 zemřel, neboť 12. června 1759 se přiženil ke vdově Kozákové Jiřík Fošna a vedl mlýn v Rohovládově Bělé až do dospělosti Matěje Kozáka, jejího syna. Dne 22. ledna 1769 se Matěj ujal mlýna a zůstal zde až do 13. února 1805, kdy jej předal Janu a Dorotě Kozákovým.
Další doklady o osudu mlýna máme až o pár desetiletí později. Dne 22. října 1819 mlýn koupil za 3 210 zlatých vídeňské měny Josef Röricht. Po něm mlýn vlastnil od 8. července 1822 Žid Izák Polak.
Mlýn v Rohovládově Bělé pak 20. března 1836 koupili za 2 720 zlatých Jiří a Anna Konířovi. Ti jej v dubnu 1841 prodali za 3 280 zlatých Terezii Kulichové, od níž za tři měsíce mlýn převzal její syn Jan Kulich. Dne 2. srpna 1841 se stala spolumajitelkou mlýna Anna Kulichová, rozená Petříčková.
Za mlynáře Kulicha byly ve mlýně zřízeny stoupy na rosu, " které nadzdvihovala hřídel vodního kola, načež zapadly do dutin v mohutném trámu. Jamky byly asi 4 dm hluboké a 2 dm v průměru. Rosa byla nejdříve omleta na jahelce, potom se nasypala do jamek, kde ji stoupy asi hodinu stloukaly a okulatily, poté se převála, tedy pročistila. Omletá rosa měla bělavá, podlouhlá, drobná zrníčka. Upotřebila se jako krupice, jíž se podobala. Musela se však před vařením důkladně proprat ve studené i v horké vodě, jinak vrzala mezi zuby. Rosa byla oblíbeným a důležitým jídlem našich předků.
Mlynář Kulich vozil rosu do Hořic. Železnice tehdy ještě nebyla a horská místa se na zimu zásobovala rosou, protože netuchla. Zpět pak Kulich vozil, aby naprázdno nejezdil, hořický pískovec. Proto bychom našli v bělském mlýně mnoho pískovcových kvádrů, stejně jako v jiných staveních v Rohovládově Bělé v té době.
