Šafaříkův mlýn

V zápise z let 1656 - 1678 byla obec již očíslovaná a oba mlýny čp. 22, i čp. 23 jsou uvedeny jako panské.

Mlýn je zachycen již na mapě I. vojenského mapování.

1826 Vincenc Hamerský

V roce 1930 vlastní mlýn a pilu Dominik Šafařík.

Dominik Šafařík v letech 1933 - 1945 zastával post starosty obce.

Dne 12. ledna roku 1943 přijeli do mlýna p. Šafaříka ve Křtěnově členové hospodářské kontroly. Prohlželi mlecí povolení a hned jim bylo podezřelé velké množství obilí ve mlýnici. Poněvadž ale chtěli býti na večeři ve Skalici, povolali četnickou asistenci z Olešnice a nechali všechny vchody do mlýnice zapečetiti. Potom odejeli. Večer se rozpoutala nad naším krajem sněhová bouře. Vichřice smetala sníh z polí do cest a tvořila veliké závěje. Bylo jisté, že se kontrola během noci zpět nedostane. Proto št. strámistr Antonín Husička utrhl plomby ze dveří, všechno obilí a mouka převážena a za pomoci sousedů vše zbývající odvezeno povozy ze mlýna. Bylo toho asi 80 q. Členové četnické stanice, vrchní Mikuláš Kočan a št. strážmistr Antonín Husička hlídkovali na silnici před mlýnem, aby nikdo nepovolaný ke mlýnu nepřišel. Do rána bylo vše v pořádku. Sníh zavál všechny stopy a vítr se utišil. Všechny dveře byly opět zapečetěny a byla očekávána kontrola. Přijela až po desáté hodině, až byla silnice pluhem uvolněna. Obilí bylo převáeno a zjištěno, až na maličkosti, vše v pořádku. Jeden člen kontroly si ale povšiml otevřené okenice, o které věděl, že byla večer zavřena. Tato závada byla ohláena kriminální policii, která nařídila čet. stanici v Olešnici, aby ihned bratry Františka a Aloise Šafaříkovy zatkli a doprovázeli je do Brna. Vezl je tam opět št. strážmistr Husička. Všichni tři byli podrobeni výslechu, ale poněvadž vypovídali shodně, byli po třech týdnech věznění propuštěni domů.

Začátkem roku 1952 byl v obci nasazen konfident na jehož podnět byl zatčen i Alois Šafařík, narozen 1914 odsouzen na 19 roků a jeho bratr František Šafařík odsouzen na 17 roků, těžkého žaláře. Oba si odseděli 9 let. Rodina Šafaříkova byla po soudu za policejního dozoru vyhnána z obce jen s nejnutnějšími věcmi a zákazem vrátit se zpět do obce. Veškerý majetek rodiny byl rozkraden.

Ve mlýně byla umístěna přidružená výroba JZD.

Po roce 1991 byly všichni odsouzení z vykonstruovaného procesu rehabilitování, včetně bratrů Šafaříků, kteří o rehabilitaci požádali již po návratu z vězení, ale dočkali se až po 28 letech. Rehabilitace se dožil pouze Alois Šafařík, většina odsouzených se rehabilitace nedožila a odškodnění nikdo. Z vystěhovaných se do svého původního domova nikdo nevrátil.

V současnosti mlýn vlastní Jan Šafařík, bytem v Olešnici.