V listopadu roku 1941, kdy bylo zemědělcům zakázáno volně mlít v kterémkoliv mlýně, nebyl mlýn, na rozdíl od většiny okolních mlýnů, zastaven, ale stal se mlýnem určeným, mimo jiné, pro olešnické rolníky, kteří měli původně určený dosti vzdálený Kolářův mlýn u Letovic, ale po deputaci na okresním úřadě byly přiděleni na mlýn Valcha, do něhož směli jezdit pouze za bílého dne v úterý a v pátek.
Již roku 1943 procházeli naším krajem tajně uprchlíci se zajateckých táborů v Německu, hlavně Rusové. Vyptávali se na cestu, nejsou-li v kraji usazeni také Němci. A s velikým díkem přijali kus chleba. V měsíci červnu 1943 dva z těchto běženců v našem kraji zůstali. Byli to Sergej a Ivan. Zdržovali se v Tasovicích, ve mlýně na Valše a pak v Louce ve staré kovárně.
Naši četníci byli koncem války ve velmi nepříjemném postavení. Museli, ač neradi, vykonávat nařízení okupantů a proto je partyzáni považovali za svoje nepřátele. Bylo třeba, aby členové našich četnických stanic vešli s partyzány do styku. Tohoto úkolu se ujal Jan Svoboda, mlynář z Valchy. Ten zprostředkoval ve svém mlýně v lednu 1945 schůzku vrchního četnické stanice olešnické Mikuláe Kočana a vrchního četnické stanice v Hodoníně Novotného s partyzány. Zde se dalo naše četnictvo do služeb partyzánského hnutí, dostali pokyny, jak se chovat na obchůzkách, podávat hlášení a pod.
Při příjezdu Rudé armády projížděli krajem také její spojenci, hlavně Rumuni, kteří nebyli příliš dobře zásobeni potravinami, takže mimo mnohého dobytka z Lamberka vybrali také všechny zásoby z mlýna Valcha.
