Nejhořejší - Brouchův mlýn - je v zápisech zmiňován již roku 1499, kdy dal král Vladislav II - Jagailovec opatu kláštera zbraslavského fristung, neboli svobodné právo, jež se vztahovalo i na výrobu papíru. V královské listině se uvádí:
"Item dáno jest povolení královské mlynáři velebného opata zbraslavského, aby týž mlynář šaty staré, které k dělání papíru slouží, jinam ze země voziti a prodávati nedopouštěl, než sám aby je kupoval a papír z nich pro obecný užitek země České dělal."
Mlýn byl za třicetileté války zcela rozmetán, na pozemku byl postaven roku 1684 nový mlýn a zván "Hadrový". V gruntovní knize kláštera zbraslavského se praví "Léta 1684 Jan Berounský s povolením vrchnosti milostivej postavil ten mlejn, kterýžto mnoho let pustý byl. Pusté místo s políčkem bylo šacováno za sumu 60 kop míšenských. Roční kladení peněz (splátky) po 6 kopách.
Majitele Hadrovského mlýna Jana Berounského, jinak Jana z Hadru, který měl celkem 12 děti, zkosil mor roku 1713. Tehdy byla Praha zachvácena morem zavlečeným z Vídně. Morová rána si za 10 měsíců vyžádala 12 tisíc obětí, což znamenalo, že na mor zemřel každý 6. obyvatel tehdejší Prahy.
Mlejn se dědí z pokolení na pokolení, poslední potomek rodu Berounských je Lidmila, která si bere stárka, který na mlýně hospodařil - Josefa Brouchu. Po jeho smrti hospodaří dcera Marie, prvně provdaná Schneibergová, podruhé Malá. Následně hospodaří její syn Josef Malý, který mlel do roku 1925. Zemřel na silný revmatismus v domku v nynější Karlické ulici.
Mlýn byl rozdělen na dvě části, budova a hostinec zvlášť, přilehlé příslušenství také zvlášť. Před 1. světovou válkou koupila budovy přilehlé k mlýnu fa Bárta a Tichý, později "Prastav" a zřídila zde drtírnu a opracování mramoru. Začala vyrábět tzv. "granito" a černé desky z černého mramoru, který těžila v lomu nad "Fotofonem". Dvě černé desky dosud slouží v Radotíně na kraji mostu přes potok u papírnictví. Obytnou budovu koupili a přestavěli manželé Votápkovi. Krátce zde byla žehličkárna, krátce sodovkárna. Obytný objekt prodala vdova Votápková rodině Šlajchrtově. Paní Šlajchrtová zde bydlí dosud, další byt v objektu je pronajat rodině Kukačově.
K mlýnu patřila též zahrada a taneční sál, kde byly před válkou pořádány taneční zábavy a sokolské slavnosti. Tyto nemovitosti patřily sestře mlynáře Josefa Malého, paní Prokeschové, její manžel Ing.Prokesch se ve II. světové válce přihlásil k Němcům. Proto byl majetek zkonfiskován a po válce konfiskát převzala firma Flieder, později "Janka". Z tanečního sálu zřídila jídelnu pro své učňovské středisko, které vybudovala na zahradě tohoto objektu.
(Irena Kozáková)
