Lysolajský mlýn

Mlýn podélné dispozice s barevně členěnou fasádou.
Bývalý mlýn vykazující stavební jádro pravděpodobně z 18. století, se stavebními proměnami v průběhu 19. století. Pozemek současné zahrady je v místě původního rybníka.
Bývalý mlýn je situován v Lysolajském údolí východně od středu obce. Jedná se o stavbu zděnou, patrovou, na obdélném půdoryse s úzkým dvorem na západní straně. Při mlýnu (nad mlýnem) západním směrem býval původně mlýnský rybník, z něhož na jižní straně kolem mlýna procházel náhon. Dnes je na místě bývalého rybníka zahrada, náležející k objektu.
Exteriér Vlastní budova mlýna je v jižní polovině půdorysně rozšířená s výrazným ústupkem na východní fasádě. Jižní část východní fasády je trojosá, patrová, při zakončení na jižní straně s mírným půdorysným zalomením, při přechodu k užší severní části je v přízemí umístěn nízký opěrák. Fasáda je jednopatrová se suterénním podlažím. Fasáda hlavního východního průčelí je hladká, proražena obdélnými okenními osami, lemovanými plochými šambránami, které jsou na svrchní straně dvojboce zakončeny. Šambrány mají ve svrchní polovině v rozích naznačeny uši a ve spodní části svislé části mírně přesahují. Jižní předstupující polovina objektu má fasádu hladkou, členěnou pouze okenními osami. Ty jsou vždy po jednom rozmístěny pravidelně na fasádě. Severní polovina objektu při příjezdovém mostku je horizontálně členěna dvěma úzkými pásy říms, spodní kordonová odděluje přízemní část od patra, svrchní probíhá nad okny v úrovni koruny zdiva sousední jižní poloviny objektu. Okenní osy jsou dřevěné, řazeny po dvojicích vedle sebe shodně v patře, v přízemí jsou dvojice oken pouze v levé (jižní části), v severní je plocha průčelí prolomena obdélným vstupem, jenž je rovněž lemován šambránou, která svým utvářením odpovídá členění oken. Vzhledem k tomu, že původní vstup do objektu z přízemí při náhonu byl vsazen do severní stěny úzkého ústupku mezi oběma budovami, jak je doložen ještě na historických fotografiích z r. 1974, bude se u současného vstupu jednat nejspíše o vstup druhotně proražený, a sice před r. 1987 (neboť na snímku z pasportu z r. 1987 již je ve zdivu ještě evidentní původní vstup již zazděn a zabílen). Současné členění fasády šambránami a pásovými římsami je dochováno na černobílých snímcích z r. 1974 i 1987, v současnosti jsou výzdobné prvky pouze zdůrazněny tmavě hnědým nátěrem. (Na snímku z r. 1987 jsou rovněž zvýrazněny slabým nátěrem, na snímku z r. 1974 jsou ponechány v tónovaném odstínu zbylé plochy fasády). Střecha je sedlová, v místě napojení užší části výrazně přesahující, s taškovou krytinou (bobrovky). Dle výpovědi vlastníka bývala na severní (pravé) polovině fasády od silnice při potoku původně dřevěná pavlač. Ta je ikonograficky doložena rovněž na malbě, dohledané vlastníkem na půdě objektu. Malba, vzniklá nejspíše na počátku 20. století, zachycuje exteriér objektu z pohledu od jihovýchodu právě s charakteristickou pavlačí, probíhající v patře severní poloviny budovy, a napojující se plynule na rovněž dřevěný mostek, vedoucí přes náhon k příjezdové komunikaci. Dřevěný mostek je zobrazen úzký, krytý sedlovou dřevěnou stříškou. Za mlýnem je v pozadí ještě viditelný rybník. V patře budovy jsou zřetelné dvě okenní osy, jedna vlevo a druhá ve středu. V místě třetí předpokládané okenní osy vpravo ústí těsně k průčelí právě dřevěný mostek. To vypovídá o dvou možnostech umožnění přístupu z mostku do budovy. První možností by byl vstup, který by přímo navázal na vyústění mostku, tedy na místě třetí osy na východní fasádě, druhou možností je situování vstupu v zalomení fasády na hranici obou polovin objektu. Současné okenní osy a jejich uspořádání na fasádě vůbec neodpovídá zmíněné malbě. Navíc i po ohledání fasády v současnosti se na trámu, který dělí ve smyslu kordonové římsy přízemí od patra, nejeví žádné stopy po zatloukané dřevěné konstrukci, která by odkazovala na existenci napojené dřevěné pavlače, tato problematika nemůže být tím pádem zcela rozřešena (není možné z dostupných pramenů zatím uvažovat např. o druhotně upravených (resp. proražených) okenních otvorech, těm by případně jen mohlo napovídat jejich řazení ve dvojici oproti níže položenému jádru budovy, kde okenní osy jsou osazeny po jedné a jsou řazeny poměrně daleko od sebe). Vypovídací hodnota zmíněné malby tedy nemůže být považována za zcela průkaznou, nicméně vzhledem k výpovědi vlastníka, jež zmíněnou pavlač přes ústní podání předcházejících generací vlastníků objektu, pamatuje, zdá se existence pavlače i přes nemožnost ji ve zdivu v současnosti doložit, nejvýše pravděpodobná. Je nutno ještě podotknout z ohledání stavby, že dochovaný opěrný pilířek na dělení mezi dvěma částmi východní fasády by mohl upomínat na starší dobu vzniku (navíc dle případných kleneb přízemní části by mohly vypovídat na období 2. poloviny 16. století – 1. polovinu 17. století.) Pilířek je na své východní boční straně jednou odstupněný. Dvorní strana objektu je z důvodu situování na vyvýšeném svahu přístupná rovnou do úrovně patra. Vzhledem k tomu, že se nedochovala žádná archivní fotodokumentace ani historická ikonografie dvorního průčelí, není možné v současnosti předložit náležité soudy o stupni dochování původního členění dvorní fasády. Je proražena obdélnými okenními osami, které jsou střídány se dvěma obdélnými vstupy, zcela nově řešenými. V zadní mírně předstupující části je další novodobý vstup do objektu. Střecha výrazně přesahuje a na rozdíl od východní fasády jsou na přesahující části viditelná zhlaví trámů, členěných zářezy. Komínová tělesa jsou jednoduchá obdélného tvaru, nejspíše obnovená. Krytina je na rozdíl obnovené východní strany ve špatném stavu, je pokryta mechorostem a je silně zašlá. Při severní straně dvorní fasády je na ploše střechy vsazena bedněná hranolová konstrukce drobné nízké věžičky, která je novodobým mostkem napojena do zahrady. Při západní straně dvora jsou pak ještě situovány nízké novější přízemní nahrubo omítané hospodářské přístavby. Jsou v silně neudržovaném stavu, střecha zarostlá travou, vybíhající z nad nimi položené zahrady. Objekt je od přístupové komunikace přístupný novodobým betonovým náspem v místě staršího mostku přes náhon. Ve hmotě náspu jsou dochovány starší prostory s cihelným zdivem. Starší podobu této přístupové partie dokládají dva dochované ikonografické prameny. Na výše zmiňované první malbě je zachycena podoba mostku ze dřeva. Na druhé, již signované malbě, již je mostek zbudován z cihlového zdiva. Pavlač na této druhé malbě zcela chybí. Texty na obou malbách, a sice na první: „Postaveno r. 1800“ a na druhé „Postaveno r. 1894/ A. E.“, nemohou vypovídat o skutečném stáří dotčeného objektu, spíše však o modernizaci původní starší dispozice v průběhu 19. století do současné podoby. Na druhé malbě totiž již objekt vystupuje v podstatě v současném vzezření, což vzhledem k výpovědi vlastníka, dle které iniciály na druhé malbě nejspíše vypovídají o autorství jejího dědečka Adolfa Ermantrauta, jenž žil v rozmezí let konce 19. století až do r. 1934, musela malba vzniknout zhruba na počátku 20. století, tím pádem musel objekt na počátku 20. století mít již ve hmotě podobu, dochovanou v základu do současnosti. Před východní fasádou se dochovala polovina původního mlýnského kamene nejspíše z pískovcového kvádru. V současnosti se plánuje modernizace a rekonstrukce interiérů. Objekt slouží k bydlení již minimálně celé 20. století.