Mlýn Pod Skálou, Podskalský, Babánkův mlýn

Tento mlýn nechali postavit páni z Lešan v druhé polovině 17. století a násilím sem přivlekli prvního mlynáře z Lešan (podle J. Morávka).Babánek Jan, mlynář na tomto mlýně měl pět synů a dceru Žofii, kterou provdal za hospodářského adjunkta Václava Kautského ze dvora Teletín, kterému dal tento mlýn i s pozemky ještě před rokem 1840. Nejstarší syn Vojtěch, který se měl státi nástupcem ve mlýně, přiženil se do třískovského mlýna čp. 1, kde si vzal dceru mlynáře Růžičky.

V roce 1842 mlýn třískovský vyměnil se svým švagrem V. Kautským za tento svůj rodný mlýn. Tímto handlem přišel opětně mlýn Pod skalou zase zpět do majetku rodu Babánkových, kteří na něm již od nepaměti hospodařili nejdříve jako námezní strážci u panství Lešany a okolo roku 1800 jako vlastníci.

Vojtěch Babánek odešel ve stáří na výměnek a dal mlýn synu Antonínovi, který býval ve svém mládí nějaký čas důstojníkem císařských kyrysníků a byl mnohokráte starostou naší obce. Po jeho smrti se stal majitelem mlýna syn Vojtěch, který v roce 1912 postavil ve mlýně místo kol turbínu a se spol. V. Žďárským, majitelem brusírny kamene na nádraží v Krhanicích postavili elektrárnu, která měla osvětlovati město Jílové, Neveklov, Benešov a přiléhající obce.

Turbína měla výkon 175 HP a mohla býti rozšířena o další turbínu, neb vodní strouha má zde spádu přes 6 metrů.

Kromě uvedených měst a velkostatku v Maršovicích se přilehlé obce ze starého konservatismu na odběr elektrického proudu nepřihlásili. Nepřihlásila se ani naše obec, ač měla elektrárnu v místě. Jedině hostinský Josef Hora již svítil v roce 1914.

V roce 1917 prodal Vojtěch Babánek mlýn se všemi pozemky L.G. Bondy z Prahy. Tato firma pak přikoupila ještě pozemky pod tratí a chtěla zde postavit velkou strojírenskou továrnu.

Vojtěch Babánek zůstal ve mlýně jako nájemce do roku 1921, kdy odešel na svůj nový mlýn „Soukeník“ pod Planou n/Lužnic.

Po odstěhování V. Babánka si najmul mlýn Josef Wittmajer, stárek z druhostranského mlýna. Po jeho smrti v roce 1930, převzal nájem mlýna Václav Borovička, té doby účetní ve mlýně. Borovička mlýn přestavěl tak, že měl potom výrobní kapacitu 3 vagóny týdně.

Ve dvacátých letech přešel mlýn do majetku Františka Janečka, majitele zbrojovky v Praze na Pankráci, Na zelené lišce, který zde chtěl postavit opět továrnu. Nabídly se mu však vhodné pozemky v Týnci n/Sázavou a továrnu postavil tam.

Když továrny v Týnci n/Sázavou byly v roce 1948 znárodněny, zůstal mlýn pod skálou jako soukromý majetek vdovy po Dr. Ing. Janečkovi v nájmu V. Borovičky. V roce 1951 byl pak mlýn zabrán podnikem „Pekárny a mlýny středočeské“ v Praze. V roce 1952 byl vedoucím mlýna ustanoven František Karásek.

Mlýn byl později zrušen a celých dalších 37 let chátral a byl používán jako skladiště různých podniků.

V roce 1988 koupil mlýn Miroslav Koch z Prahy. Od této doby zrekonstruoval stavení, kde do pol. 90 let žila vdova Karásková. Postavil výrobnu polystyrénu se sociální nástavbou a postavil 30 m dlouhý sklad a garáž. V brzké době se chystá postavit cukrárnu. V původním mlýně zrekonstruoval krbový sál. Jako hlavní stavba je zde však p. Kochem vybudována elektrárna. Která dodává el. proud do sítě.