Kohoutovský, Hájkův, Sýkorův mlýn

V pol. 14. stol. dali Křižovníci s červenou hvězdou od Pražského mostu (Kralupy jim patřily již před rokem 1253) prokopat obcí tzv. Jalový potok a na něm založili vodní mlýn a mezi soutokem umělého a přírodního ramene tvrz.

(Podle Josefa Stupky však zástavba kralupských ulic respektuje průběh vodního toku, tudíž potok zde musel být dříve. Krom toho umělý náhon se buduje co nejpříměji, nikoliv se spoustou meandrů jako v tomto případě. To znamená, že křížovníci nedali vykopat nový náhon, nýbrž asi jen prohloubili a vyčistili staré boční koryto potoka, na mapách označované jako Mühlbach.)

Za husitských válek tvrz a mlýn pobořeny, mlýn obnoven.

1515 mlynář Marek

1525 vdova Dorota Tomeška

1550 mlynář Brož, po jeho smrti jeho vdova, 1553 provdána za Doušu z Ouholic

Doušové zde sídlili až do roku 1623, po Bílé hoře odešli pro víru ze země.

1629 opuštěný mlýn zakoupil mlynář Kohout pro svého syna Matyáše

1639 Matyáš Kohout zemřel, mlýn připadl jeho synu nezletilému Samuelovi. Samuela si vzali křížovníci na výchovu do kláštera, on však utekl a toulal se po světě, křížovníci proto prodali mlýn Matouši Dalejskému.

1648 Švédové mlýn vypálili, Dalejský zemřel a jeho vdova prodala mlýniště za 800 kop grošů Václavu Medunovi, komorníku Desk zemských.

Václav Meduna mlýn obnovil, avšak již 1655 zemřel.

V té době se z potulek vrátil Samuel Kohout a u pražského arcibiskupa kardinála Harracha (který byl zároveň velmistrem křížovníků) sed ožadoval navrácení mlýna. Křížovníci Kohouta propustili z poddanství, opatřili mui peněžité odstupné a odkoupili od něhoo kralupskou krčmu, která tehdy náležela ke mlýnu. Kohoutové se již neobjevují, nicméně mlýn až do konce 18. stol. nazýván Kohoutovským.

1676 mlýn zakoupil za 900 zlatých rýnských Matouš Procházka.

1712 zemřel, při projednávání pozůstalosti zachován popis mlýna (viz příloha)

dále následují majitelé:

Daniel Zlatohlávek (panský mlýn se 3 složeními a 4 stoupami a 1 pilou)

Antonín Ryčl

Mikuláš Šplíchal

Václav Ryba

1773 mlýn pronajal Jakub Sýkora

1784 mlýn poničen povodní

poč. 19. stol. jeho syn Mikuláš Sýkora mlýn zakoupil

u mlýna postavena solnice s malebnými arkádami a pavlačí, později součást dřevařského závodu Hrubých (dnes zbořena)

1840 Vincenc Sýkora

1845 mlýn poničen povodní, Vincent Sýkora mlýn po povodni přestavěl

27. září 1883 vznikl ve mlýně požár, který byl záhy uhašen. (RR)

1890 mlýn poničen povodní

1900 Adolf Sýkora nechal mlýn zbořit a na jeho místě postavit mlýn nový, velký a moderní, vznikly dvě dodnes stojící budovy

nájemce František Hájek

1922 mlýn zakoupila Dělnická spotřební, výrobní a úsporná jednota Svépomoc za 600.000 Kč

50. léta ukončen provoz

2010 mlýnice přestavěna na byty