Klosův mlýn, mlýn v Porubě

U zámeckého rybníka stojí dodnes budova vodního mlýna, který mlel pro sedláky z Poruby i z okolních vesnic už za Rakouska-Uherska. K tomu, aby mlynáři mohli provozovat své řemeslo, museli mít vodní právo, díky kterému směli využívat vodu z Porubky k pohonu vodního kola. Pokud však "nebylo vody v Porubce, měli mlynáři s hrabětem Wilczkem, kterému patřil velký rybník pod zámkem vedle mlýna, dohodu o používání vody z rybníka pro pohon mlýnského kola. Jednoduše se zvedlo stavidlo pro tento účel zřízené a vodní kolo se zpět roztočilo." Mlýn mlel pro Porubany až do příchodu Němců v roce 1938, kdy mlynář Klos dostal zákaz mletí pro porubské sedláky. Úřady tím zvýhodnily německého mlynáře Heinricha, jehož mlýn stával výše proti proudu Porubky. Po válce se začalo s mletím hned po žních. Během osvobozovacích bojů v roce 1945 byl zcela zničen Heinrichův mlýn, a tak se veškerá práce soustředila do mlýna na dolním konci Poruby . Poválečná činnost porubského mlynáře však netrvala dlouho. Od 1.září 1951 byl vydán zákaz mletí a stroje byly zaplombovány.

Jediný mlýn, který se v těchto místech zůstal jako památník dávných časů je Válcový Klosův mlýn. Co paměť současného majitele mlýna sahá tak mlýn patřil rodině Klosů. Podle zápisu z matrik na mlýně v Porubě č.p. 53 hospodařili na sklonku 18. století Paučkovi. Poslední z rodu Paučků, který hospodařil na mlýně byl František.
Nejstarší mlynář z rodu Klosů byl Antonín (*1780) který se oženil s Teklou Klapuchovou z Polanky s kterou měli dva syny a čtyři dcery. Antonín zemřel v Porubě 14.1.1844. Jeho nástupcem byl syn Antonín (*18.8.1807), který se oženil 4.6.1833 s Johanou Vavrošovou, dcerou panského šafáře v Porubě. Měli 5 synů a 3 dcery. (Antonín *29.4.1836, Anastázie *25.4.1838, Františka, všichni v Porubě č. 53 ). Tento Antonín zemřel v roce 1858. Dalším mlynářem na č.p. 53 byl Antonín syn Antonína. Antonín se narodil 29.4.1836 v Porubě na č.53 a oženil se s Marianou Buchnochovou. Současný majitel mlýna si vzpomíná na svého dědu Františka, který na mlýně hospodařil ještě před 1. světovou válkou, po Františkovi nastoupil na mlýn další z řady Antonínu, syn Františka.
Vodní mlýn, který byl napájen náhonem z rybníčku pod Porubským zámkem byl klasického českého složení. V roce 1926 byl mlýn vybaven válcovou stolicí a mlel pouze na jednu stranu mouku a na kamenech šrott. V tomto roce proběhly současně stavební úpravy mlýna a mlýn byl zvýšen o dvě patra. 

Po druhé světové válce byl mlýn vybaven dalším válcovým strojem a mlel na dvě strany. Na jedné straně pšenici na druhé straně žito. Mlýn postupně přešel z vodního kola na naftový motor o síle 12 koní a nakonec byl nahrazen elekromotorem 15 k. Mlýn mlel do roku 1953.
Dnes stojí budova mlýna jako tichý památník času minulých a smutně se dívá do rybníčku, z kterého kdysi vedl náhon na jeho kola.

viz http://www.mlejn.com