Použito informací uvedených v knize Jaroslavy Paulusové: DUŠEJOV, rody a popisná čísla
(Výpis)
Martin Pallas majitel gruntu a mlýna, uveden v berní rule z r.1654
Tomáš Zeman majitel gruntu, mlýna o jednom kole a jirchárny – revizitace z r.1674
Jakub Zeman syn Tomáše Zemana
Jan Zeman, majitelem od r.1748; mlýn o jednom kole, 4 stoupy a olejna
Jan Břevnický, syn mlynáře z Mirošova (na mlýně uváděn v letech 1770-1780)
Václav Zeman (*1760; +1806) vyučený mlynář, syn Jana Zemana, převzal mlýn r.1782 a Marie Magdalena roz. Vopálenská. Měli devět dětí, naživu zůstalo pět:
*1784 Václav
*1786 Martin oo1806 Anna Nečadová
*1789 Magdalena oo1805 Jan Kubů
*1791 Matěj oo Anna Dautlíková
*1802 Terezie
Václav Zeman (*1784; +1828) a oo1811 Anna roz. Dubová z Maršova
*1812 Václav
Václav a Alžběta Dautlíkovi, pachtýři mlýna v době nezletilosti syna Václava Zemana.
Matěj Zeman bratr otce, pachtýř mlýna.
Josef Zeman, syn Kašpara Zemana, pachtýř mlýna.
Václav Zeman (*1812; +1887) mlynář na mlýně od r.1838 a Anna roz. Formanová (*1814; +1887), dcera mlynáře z Ústí. Měli 14 dětí, 6 dětí zemřelo:
*1838 Václav
*1840 Josef
*1843 Jan oo1869 Kateřina Brtnická, dcera mlynáře z Hojkova
*1846 Anna oo1870 Karel Vondrák
*1849 Františka oo1882 Václav Vondrák
*1852 Marie
*1856 Anežka
*1859 Karel oo Josefa Brtnická, dcera mlynáře z Hojkova
Při vyvazování z roboty r.1850 se píše: „Václav Zeman, Dušejov č.7, rustikální mlynář, neměl dávky ani práce naturální žádné, tj. ani tažní, ruční nebo pěší práce, jen stálý peněžitý úrok 4 zl. Tento úrok se mu promíjí.“
...Nejsou známy důvody proč byl mlýn pronajímán pachtýřům... V období 1844-1850 pachtýřem Jan Hlaváček...
Josef Zeman (*1840; +1880 zápal plic) mlynář, převzal mlýn v r.1864 a oo1864 Marie roz. Tavernová
*1867 Marie oo1886 Jan Neuwirt
*1871 Anna oo1893 Josef Šťastný
*1873 Josef (??)
Není známo, co bylo příčinou, že rod Zemanů mlýn neudržel. V době úmrtí posledního mlynáře tohoto rodu byl mlýn již prodán. V r.1878 se majitelem mlýna stal Josef Dolejší, v r.1884 je jako majitel uváděn Alois Zeman z gruntu č.5, ale 6.1.1886 mlýn kupuje Josef Zlatuška a 20.4.1886 ho prodává Karlu Rycheckému, ale následující rok jej Josef Zlatuška kupuje zpět. Střídání majitelů končí v r.1890, kdy mlýn koupil Karel Meloun z Polné.
Karel Meloun (*1853; +??) mlynář a Marie roz. Kocmanová (*1860; +1893 TBC). Ze šesti dětí zůstaly dvě – Kateřina a Josef, ale osudy nejsou známy;
a oo1884 Anna roz. Rejzková z Nového Hojkova
V r.1884 v provozu mlýn, pila a šindelka... Při vodoprávním řízení 7.4.1894 osazen vodní cejch a fixní bod. V r.1904 vypukl ve stavení požár, mlýn a pila vyhořely. Karel Meloun už mlýn neobnovil, jem zčásti hospodářské stavení. Následující rok vše prodal a odstěhoval se. Od té doby se stevení a místu říká „Melouniště“...
Stavení bylo rozděleno na dvě čp. - 7 a 57. Čp.7 několikráte změnilo majitele až tuto část koupil r.1911 Vincenc Dvořák z č.9. Dvořákovi obnovili vodní kolo, které pohánělo šrotovník. Po 1.světové válce byla obnovena i šindelka. Vodoprávní řízení se konalo až v r.1931. Protokol uvádí: „Změny pozůstávají v tom, že mlýn zvaný „Zemanovský“ byl zrušen a postaven šrotovník a šindelka, jež jsou obě poháněny vodním kolem. Vodní dílo zřízené při č.7 leží na levém břehu Jedlovského potoka dostává potřebnou vodu náhonem, který odbočuje z tohoto potoka, kdež se nachází dřevěné stavidlo ve výšce 1,13 m. Přímo před budovou č.7 podchází náhon okresní silnici deskovým propustkem o světlé šířce 1,32 m a výšce 0,7 m a končí v betonové nádržce o ploše 7 m2. V dolní hraně nádrže je otvor, který se uzavírá dřevěným stavítkem. Tímto otvorem se vpouští voda do vantrok 3,55 m dlouhých, 56 cm širokých a 28 cm hlubokých. Ve vantrokách pod stavítkem ve dně je otvor opatřený poklopem, kterým je možno vodu vypouštět, aniž by šla na kolo. Vodní kolo je na svrchní vodu, má průměr 3,25 m a výkonnost 4,18 HP...“
V r.1935 nahradila vodní kolo malá vodní turbínka. Řezalo se tu do konce 30.let.
V současné době už č.7 neexistuje. Parcely, na kterých stávalo zařízení mlýna, šindelky a další části vodního díla, vykoupil od dědiců V. Dvořáka současný majitel č.57, ruiny zboural a na jejich místě provedl přístavbu k č.57. Dnes už bývalý mlýn připomíná snad jen potok, tekoucí pod ním a mlýnské kameny u stavení.
