Podhrázský, Podrybnický mlýn

Písemná zmínka je z r. 1193, kdy Dětleb z Potvorova postoupil Plaskému klášteru Mladotice i s mlýnem nsvého bratra Kuny. Opat Adam z Plaského kláštera prodal r. 1492 pozemek pod rybníkem až k řece Střele Ondřejovi, mlynáři z Kronachu, který zde postavil nový mlýn. 

1492 opat Adam prodává místo pod rybníkem až k řece mlynáři Ondřeji z Kronachu za roční plat 80 grošů,  aby si zde postavil mlýn.

1549 mlynář Marek, plaský klášter mu prodal polnosti pod rybníkem za 45 kop a chalupu pod hrází, aby si jo opravil, z všeho bude ročně platit půldruhé kopy. V řece pod mlýnem má mlynář právo lovit ryby, ale jen pro svou potřebu, zároveň ale musí řeku hlídat před pytláky. Pokud bude chtít lovit ryby i v rybníku, budou řeholníci moci v jeho chalupě svobodně pobývat.

R. 1549 strhl příval vody velký rybník pod Mladoticemi a voda strhla i mlýn. Opat pak nechal postavit nový mlýn přímo ve vsi (Patejdlův mlýn).

1560 plaský klášter hodlal opraviti i velký rybník, vlastník statku Florian Gryspek to však nedovolil, neboť chtěl získat rybník pro sebe. Plaský opat Volfgang  si stěžoval u české komory, která k přešetření vyslala komisaře. 1561 učiněna dohoda, aby opat nechal Gryspeka rybník opravit a Gryspek pak z každého výlovu po 6 let odevzdával 10 džberů kaprů, džber štik, džber okounů a 20 kop gr. míš. klášteru. Gryspek ale dohody nedodržel, rybník neopravil, ryby lovil a nic neodevzdával.

1591 Eva, vdova po mlynáři Vítu Greifovi, žalovala na klášter u Rudolfa II., že ji opat Adam Wild vsadil do šatlavy, sirotkům zapečetil světnici a chce jim mlýn pod rybníkem vzít.  Rudolf II. sice opata napomenul, ale prakticky se nic nestalo. 1596 opat  Evě mlýn v odhadní ceně 1 700 kop míšeňských zabral, ale vyplatil jí pouhých 200 kop.

V roce 1651 se Podhrázský mlýn zmiňuje jako pustý. Klášter jej však posléze opravil. Tehdy měl mlýn dvoje složení, stoupu a pilu. 

1713 nájemce Martin Seeman, platí 50 kop a 60 strychů obilí

Roku 1730 se uvádí, že tento mlýn na řece je o dvou vodních kolech, jedné stoupě a jedné pile, která má samostatné kolo. 

V r. 1761 Plaský klášter prodal Podhrázský mlýn s 13 strychy polí Josefu Freyovi za 500 zlatých. Pravděpodobně mlynář Frey nechal postavit r. 1761 u Podhrázského mlýna barokní sochu svaté Anny s dívkou Marií. Držitel mlýna platí 60 zl. činže, odvádí 60 strychů obhilí, vykrmí jednoho vepře, naloví raků dle poručení, rozřeže vrchnosti 40 kmenů na prkna nebo na latě. Mlýnské kameny musel kupovat jen z panského lomu v Potvorově, bylo mu však dovoleno, že na palivo si může brát souše z panských lesů.

syn Vojtěch Frey se 1761 oženil s  Annou, dcerou Bernarda Karáska z Bertlíkova mlýna na Manětínsku a přistěhoval se k ní

1787 dcera Anna se provdala za Jana Rabase z Mozolínského mlýna, který sem přichází

1831 syn Jan Rabas

1841 František Rabas

Kolem r. 1872 mlynařil na Podhrázském mlýně František Rabas (1804-1876) s manželkou Veronikou. Tehdy měl mlýn již čtyři složení a dvě pily. V té době také velká voda protrhla hráz Mladotického rybníka, který měl rozlohu přes sto hektarů, zničila mlýn a jeho části odnesla. Na rozdíl od mlýna nebyl rybník již nikdy obnoven.

Po Františku Rabasovi na mlýně hospodařil Václav Rabas (1852-1891). Ten však neměl potomky a prodal mlýn kolem r. 1895 svému synovci Jaroslavu Zákonovi. Mlýn měl tehdy čtyři složení - špičák a tři francouzská složení - která byla poháněna čtyřmi vodními koly na svrchní vodu. Pila byla poháněna jedním kolem. V roce 1905 provedl Jaroslav Zákon na mlýně úpravy a vyměnil vnitřní zařízení.

Při velké vodě na jaře roku 1922 byl zničen téměř celý jez na řece Střele u Podhrázského mlýna. Mlynář Zákon jej nákladem necelých 100 000 Kč opravil, ale velká voda se přihnala znovu v březnu 1924 a opět poškodila jez. Oprava jezu si i tentokrát vyžádala značné náklady. Mlynář proto požádal Zemědělskou radu pro Čechy o příspěvek, jenž mu byl poskytnut ve výši 30 000 Kč.

Mlynář Jaroslav Zákon hospodařil na Podhrázském mlýně do r. 1932. Poté se mlýna ujal mlynář Felix Ježek z Pikovic u Prahy, Zákonův zeť. Felix Ježek vyinkasoval pojistku za svůj mlýn v Pikovicích, těžce poničený velkou vodou a tyto peníze věnoval na opravu Podhrázského mlýna. Mlýn opravil a renovoval a v r. 1933 tu instaloval turbínu.

Za války mlynář Felix Ježek zásoboval okolní obyvatelstvo, načerno mlel, byl několikrát vyslýchán Gestapem, zapojil se rovněž do ilegální organizace Kolo na Střele. 22. - 30. dubna 1945 se zasloužil o záchranu 47 českých vězňů z transportu smrtiu na nádraží v Žihli, za což byl opět zatčen Gestapem a vyslýchán v Plzni, s ohledem na blížící se konec války byl ale po 2 dnech propuštěn.

Za svoji odbojovou činnost obdržel 15.10.1947 uznání od ministra národní obrany gen. Ludvíka Svobody.

Mlynář Felix Ježek mlel na Podhrázském mlýně do roku 1948. 

K 1. lednu 1953 byla usedlost znárodněna pro Skladištní a hospodářské družstvo v Plasích. Od roku 1959 ji převzaly. Západočeské mlýny Plzeň, poté Finanční úřad Plzeň - sever a pak Státní statky Žihle.

1957 mlynář s manželkou žádají o, přijetí do JZD Mladotice, nemají však žádný vklad, jelikož jim bylo vše znárodněno, žádají proto o vynětí obytných a  hospodářských budov ze záboru.

30, ledna 1961 jim jsou obytné a hospodářské budovy skutečně navráceny.

Poslední mlynář Podhrázského mlýna v Mladoticích Felix Ježek zemřel 12. ledna 1985.

1989 Státní statky zřizují na mlýně malou vodní elektrárnu

V resituci roku 1991 byly zbývající části mlýnské usedlosti a celý mlýnský objekt vráceny mlynářskému rodu. 

Objekt čp. 20 je užíván k bydlení. Bývalá mlýnice je v katastru nemovitostí označena jako průmyslový objekt, od r. 1991 je tu v provozu Francisova turbína o výkonu 22 kW a hltnosti 595 l/s / zpracování dřeva.../.