Mlynář se může jmenovat každý.
(německé přísloví)

Podvršecký, Mikulkův, Tesárkův, Aixnerův Mlýn

Podvršecký, Mikulkův, Tesárkův, Aixnerův Mlýn
152
Hřbitovní
Nový Knín
262 03
Příbram
Nový Knín
49° 47' 32.7'', 14° 18' 2.5''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Původní Aixnerův Mlýn
Asi 2,5 Km od kostela sv. Mikuláše
Kocába
přístupný po domluvě

Obecná historie:

Rok 1617  Poblíž jezu mlynáře Mikulky, ve stráni při louce zádušní (Aixneruv, Tesárkův mlýn), rozhodl se Šimon Lauryn z Nového Knína s havířem Tomášem z Krt založit novou štolu a dali jí jméno „U sv. Laurence“. Obecný mlýny byly nadále pronajímány a tak se dozvídáme, že na sv. Hlava 1695 byl pronajat obcí mlýn „Mikulovský“ mlynáři Jiřímu Strnadovi, za 40 zl. nájmu ročního. v r. 1704„Pod městem“ (Podvršecký, čp.152) ze kterého mlynář ročně platil 50 zl.. Měl 2 složení a byla při něm pole a luka. Původně býval městskou puchýrnou. Později byl od obce odprodán a měnil majitele. Náležel také rodině Mrškovské, pak od r. 1844 Josef Kopáčkovi a až do r. 1928 patřil Karlu Aixnerovi. Poté již rodině Tesárkově. 1898  Novoknínský mlynář Karel Aixner upozornil, že „v Peklích“ u Klínce je štola skálou ražená a poblíže v lese, že jsou jámy hluboké.  9. července 1926 se o 3. hodině odpolední přihnaly od severovýchodu mraky a vzápětí se rozzuřila nad krajem bouře. Blesk za bleskem, pravá průtrž mračen a spousta krup – to vše děsilo lidi po několik hodin. Kocába se změnila v prudký dravý proud. Na těch místech, kde již byla říčka regulována, ochránila občany od větších škod, ale tam, kde ještě nebyla, ukázala se ničivá síla vody v hrozném měřítku. V délce asi tří kilometrů a v šíři až 150 metrů rozlily se vody Kocáby po všech lukách a polích. Mlýny Aixnerův (Tesárkův) a Dezortův byly po několik hodin v nebezpečí a jen usilovná práce majitelů, aby voda nevnikla do mlýnů, je uchránila. Dne 15. června 1929 si syn Jana Tesárka, Bohumil Tesárek vzal Marii Aixnerovou-Neužilovou, vdovu po mlynáři Aixnerovi z Nového Knína a vyženil s ní i její mlýn. Jan a Emilie Tesárkovi již předtím opustili mlýn Plechhamer a nastěhovali se na vejminek ke svému synovi v Novém Kníně. Zde Jan Tesárek pokračoval v pečení chleba, který byl za války velmi vyhledávaný. Emilie Tesárková zemřela v roce 1944 a Jan Tesárek v roce 1963.

xxx

První zmínka pochází z listiny z roku 1607: „Léta Páně 1607 v pondělí po památce sv. Kateřiny141 jest propůjčena panu purkmistru a pánům i vsi obci města Knína Hor Zlatých štola … neb nad mlejnem Jana Mikulky za purkmistra Michala Bolla.“ Po 30. leté válce se dozvídáme, že je mlýn pustý a proto se roku 1666 dostává pod správu obce. Od té doby je mlýn řazen do mlýnů „obecních“, které byly městem pronajímány dalším mlynářům. Z kroniky Zlatohorního města Nového Knína získáváme informace o mlýnu až v roce 1704, kdy je mlýn nazýván „Pod městem“, kde se uvádí: “…, ze kteréhož mlynář 50 zlatých platí, měl 2 složení a při něm pole a luka; původně býval městskou puchýrnou. Později byl obcí prodán a měniv majitele, náležel posléze rodině Mrskošové, pak od r. 1844 Josefu Kopáčkovi; nynějším jeho majitelem jest pan Aixner.“ Prvním majitelem rodiny Aixnerových byl Antonín s manželkou Marií, kterým se v roce 1865 narodila dcera Maria. Další zmínka o jméně Marie Aixner se objevuje v roce 1881 na listu od purkmistrovského úřadu v Novém Kníně. Díky pramenu „Seznam zdejších mlynářů a jejich strojů“ máme z roku 1886 první zmínku o majiteli Karlu Aixnerovi, který ve mlýně disponuje dvěma pohony, kdy se v obou případech jedná o obyčejné složení mlýnských kol. 146 V tomto období mohl mlýn pouze mlít pro soukromé osoby – tzv. námezdní mletí. Výkaz mlýnských usedlostí z roku 1888 poskytuje informace, že měl mlýn jedno české a jedno francouzské složení, pomocnou sílu tvořil jeden stárek a jeden učeň.  V I. živnostenském společenstvu z roku 1893, se dočítáme z inventáře, že bylo založeno Františkem Sirotkem spolu s dalšími mlynáři, mezi kterými byl Karel Aixner. V knize učňů je zaznamenán Karel Aixner, narozený 13. listopadu 1904 otci Karlu Aixnerovi, který do učení nastoupil 15. července 1918.  Jeho učení trvalo dva roky a jeho výučný list mu byl vydán 8. srpna 1920. V knize je zapsán také mladší bratr Bohuslav, narozený 22. ledna 1906, který do učení nastoupil 1. srpna 1920. Výučný list mu byl předán 1. srpna 1922, rovněž po dvou letech učení. Zmínka o rodině Aixnerových se objevuje naposledy v zápisech o valných hromadách a výborových schůzích z roku 1925. Od roku 1929 je se mlýnem spojována rodina Tesárkova, protože vdova Marie Aixnerová se toho roku provdala za Bohumila Tesárka. Spolu s ním se do mlýna na výměnek přistěhovali jeho rodiče – Emílie a Jan Tesárkovi. Jan byl vyhlášeným pekařem chleba v Kníně. Od roku 1933 byl na 11 let provozovatelem mlýna jistý pan Antonín Heřman. Po dobu německé okupace byl mlýn uzavřen a od srpna roku 1945 se mlynář Bohumil Tesárek pokoušel o znovuotevření jeho provozu u Českomoravského svazu pro hospodaření obilím. Žádosti mu byly opakovaně zamítány a k obnově provozu mlýna již nedošlo. Od roku 1978 měla mlýn v držení rodina Slavíkova, která zde nepobývala trvale. Dnes je mlýn ve vlastnictví manželů Bohumíra Slavíka a Evy Červenkové. Manželům je přes devadesát let a do mlýna již nedojíždějí. Jeho budoucnost je proto nejistá.

                                                                                                                                Julie Hacklová

 


Historie mlýna obsahuje událost z období:

vznikl na místě býv. puchýrny

1541 štola dolu "Moravce" se nachází u mlýna (bez bližšího určení)

1546 zápis v horní knize: důl "Hořovský" u vsi Krámy si se svým společníkem propůjčil Matoušek Mikulka (neuvedeno, zda byl mlynář). Opět zmíněn 1553 u dolu "Na Ježku".

1597 důl "Moravce proti Mikulkovi" (nad mlejnem Mikulkovým na Hřebíku)

1607 - Jan Mikulka (RŠ) u štoly "Hřebínek"

po něm nazývána louka a stráň nad mlýnem "Na Mikuli", pojmenování používáno i pro celý vrch, úředně nazývaný Chvojná

1617 nově založena štola "U sv. Laurence" naproti jezu Adama Mikulky, ve stráni při zádušní louce 

1622 Adam Mikulka v zápisu štoly "Nová"  naproti jezu, který patřil k mlýnu

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský

1651 pustý, pohořelý a "pouze třísla drtí"

1651 K tomu Městu Knínu žádného poddaného nejni ani žádného dvora, ani ovčína ani žádného rybníka, mimo dva mlejny. Za jeden jest obec 2000 kop míš. dlužna a ten v dokonalou rujinu přišel, a nejmenší užitek z něho obec nemá. Však z s té summy ourok pocházející, 120 kop míš. každoročně platiti musí. Druhý pak mlejn ten jest zastaven ve 300 fl. pro veliké obtížnosti vojenské z něhož se dává 46 strychů žita. Však nicméně k tomu užitku ještě obec všechen náklad na kameni, kola, což dávati musí.

1658 nájemce Jiří Rous, mlýn patrně opraven

1666 obecný (v majetku obce)

1695  za roční nájem 40 zl. si Mikulovský mlýn pronajal Jiří Strnad ze mlýna čp. 153 (U Kosařů)

1704 Podvršecký mlýn, nadále obcí pronajímán za roční nájem 50 zl. Měl 2 kola a náležela k němu pole a luka. 

zakoupila rodina Mrškovských

Matěj Mrškovský

1824 poškozen velkou povodní

1833-1839 syn Josef Mrškoš se ženou Marií

1840 Mrskošovi dědici

1840 u mlýna postavena nová roubená stodola

1840 Josef Kopáček, manž. Marie roz. Mrškovská

1844 od Mrškovských koupil Josef Kopáček

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský

1857 Antonín Aixner (1832-25.2.1865), syn Josefa Aixnera, mlynáře z Čísovic čp. 1, manž. Marie, dc. mlynáře Josefa Mrškoše

1896 Karel Aixner, manž. Božena roz. Kášová z Nového Knína čp. 70  (1877-22.1.1906)

1898 upozornil, že v "Peklích" u Klínce je štola "skálou ražená"

1910 mlynářský pomocník František Čihák

7.2.1911 na mlýně zemřel mlynář Petr Vondruška (73 let, byl zde pouze na návštěvě)

15.12.1924 u sv. Štěpána v Praze sirotek Karel Stanislav Aixner oo Marie Julie Neužilová ze mlýna v Pánkově čp. 11

9.7.1926 se rozvodnila Kocába, mlýn se však podařilo ochránit

krátce na to Karel Aixner zemřel, vdova Marie Aixnerová, roz. Neužilová z Pánkova mlýna u Korkyně se 15.6.1929 opět provdala za Bohumila Tesárka, s ním přišli i otec  s matkou - Jan Tesárek (1878 - 1963) a Emilie Tesárková, rozená Schainerová z Obořiště. (Od roku 1903 měli v nájmu Plechhammer u Pouště.)

zřízena pekárna, posílali chléb až do Prahy, Bohouš Cihelka jej rozvážel koňským potahem na Dobříš

u mlýna rozsáhlé pozemky

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Hospodářský typ mlýna
Námezdní

1940 mletí pronajato mlynáři Heřmanovi se synem Karlem

21.11.1941 společně s dalšími mlynáři z Nového Knína udán zaměstnancem ČAS  z Hraštice za černé mletí, byl však předtím Bedřichem Květoněm varován, takže výslech přestál bez následků.

ve mlýně bydlel i naddůlní Vaněk, který dohlížel na obnovené dolování v Mikulské stráni

1944 nájem ukončen

1945 ukončeno mletí, vodní kolo nadále používáno jen pro pohon generátoru, manželé Tesárkovi se věnují pouze polnímu hospodářství

Hospodářský typ mlýna
Námezdní

1950 v Kníně založeno JZD, manželé Tesárkovi do něho vstupují, odmítají však vstoupit do III. stupně (předat pozemky)

1953 Tesárek, Čámský, Oulehla a Masner zatčeni a obviněni z protistátní činnosti, Bohumil Tesárek odsouzen k odnětí svobody na půl roku a zabavení majetku, tedy veškerých polností

1962 elektrická síť protažena od nového výzkumného ústavu až ku mlýnu, generátor odstaven

1968 rozebrán přístřešek kolem parního stroje

1978 syn Blahoslav Tesárek prodal mlýn rodině Slavíků jako letní byt, rodiče zde však mohli dožít (Bohumil Tesárek + 1979, jeho žena +1982)

1982 povodeň na Kocábě, mlýn zatopen do výše 3 m, mlýn opraven, ovšem zničen jez, následně vyschnul náhon a kolo se na suchu rozpadlo. Marie Tesárková se přestěhovala k dceři.

držen rodinou Slavíkovou

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Mikulka
  • Tesárek
  • Aixner
  • Mrskoš
  • Bartoš
  • Rous
  • Strnad
  • Mrškovský
  • Kopáček
  • Heřman

Historie mlýna také obsahuje:

1607 - Jan Mikulka (RŠ)

1617-1622 Adam Mikulka

1650 obec Nový Knín

1658 Jiří Rous (nájemce)

1695 Jiří Strnad (nájemce)

Matěj Mrškovský

1833-1839  Josef Mrškoš 

-1844 Mrškovský

1840- Josef Kopáček

1857 Antonín Aixner

1896-1926 Karel Aixner

1926-1979 - Bohumil Tesárek (RR)

1940-1944 Heřman (nájemce)

-1978 Blahoslav Tesárek

1978- rodina Slavíkova

 

 

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    dochován bez větších přestaveb
    05 2012
      městský
      mlýn na malé řece (1000 – 7000 l/s)
      mlýnice a dům samostatné budovy
      • klasicismus do roku 1850
      • historizující a architektura druhé pol. 19. století
      zděná
      jednopatrový
      Patrové stavení mlýna, situované na jižní straně pozemku, má obdélný půdorys do tvaru L. Zděná omítnutá budova je v základech převážně ze smíšeného zdiva tvořeného lomovým kamenem se směsí cihel a v patrech spíše převládá pouze pálená cihla. Tak tomu je i na namáhaných místech – v klenbách a záklencích oken a nik, popř. v prostorách blízko náhonu. Barva omítky je na všech průčelích bílá, liší se pouze na jižní straně v místě u náhonu, kde je šedá. Omítka místy opadává a to převážně v přízemí, na což měly vliv povodně a záplavy, které způsobily prosakování spodní vlhkosti. Východní průčelí má devět okenních otvorů, jižní–jihozápadní deset. Severní má 16 okenních otvorů a západní devět. Střecha je sedlová, pokrytá bobrovkami, s výjimkou na jižní straně střechy. V části obytné se na střeše vyskytují dva zděné komíny. V podkroví se nachází variace hambalkového a vaznicového krovu. Obytná část s mlýnicí se nacházejí pod jednou střechou, avšak dispozičně jsou oddělené, k tomu přispívá i půdorysný tvar.
      Severní hlavní průčelí je obdélné, ve spodní části členěné horizontálním prostým soklem. Na první pohled je zřetelné dělení obytné části a mlýnice. Přízemí i patro je sedmiosé, přičemž v úseku, kde začíná mlýnice, se nad pěti osami dále nachází pět slepých os světlíků. Přízemí s 1. patrem je děleno kordonovou římsou, která je v páté ose zleva přerušena, za níž navazuje dál až k rohovému fasádnímu profilu. První dvě přízemní osy zleva patří do části obytné. Okna jsou špaletová dělená do T s horním výklopným křídlem a otevíráním ven. Třetí osa představuje obdélný vstupní otvor s kamenným ostěním složeným ze tří prvků a kamenného prahu. Tímto vstupem se vstupuje do části mlýnice a zbylé osy, pokračující napravo od dveří, jsou její součástí. Tyto okenní otvory jsou vyplněny dvoukřídlými dovnitř otvíravými okny s šesti tabulkami, které jsou opatřeny mřížemi. Žádná osa v přízemí, kromě vstupního otvoru, není ohraničena šambránou. První patro má taktéž sedm okenních os. První dvě osy zleva patří k obytné části. Špaletová okna mají jednoduchou šambránu s podokenní římsou, na kterou je přímo nasazená nadokenní římsa. Členění na díly je totožné jako v přízemí – dělená do T s horním výklopným křídlem, pod kterým je vyřezané vlnkování dřeva. Ostatních pět os prvního patra, které jsou součástí mlýnice, má pouze nadokenní římsu bez šambrán a parapetu. Třetí, čtvrtá, šestá a sedmá osa je vyplněna dvoukřídlými dovnitř otvíravými okny s šesti tabulkami. Pátá osa představuje vstupní otvor s dřevěným ostěním a světlíkem členěným do tří tabulek. Tyto dveře vedly do prostoru skladiště, ve kterém se mlýnské výrobky skladovaly v pytlích a umožňovaly volný přístup pro manipulaci s nimi. Mohl k nim vést žebřík či rampa, po které se pytle spouštěly. V části mlýnice se nachází nad osami 1. patra další kordonová římsa, nad kterou je pět obdélných slepých os „světlíků“ s nadokenní římsou. Na fasádě v prvním patře vlevo vyskytuje zdobení krátkou nárožní bosáží, která postupuje od střechy k půlce okenní osy v 1. patře. Ještě kratší nárožní bosáž se nachází na pravé straně fasády, vedoucí přímo od hrany střechy k římse 1. patra. Ještě jedna, však poměrně neobvykle umístěná bosáž, se nachází mezi první a druhou pásovou římsou, nalevo od třetí osy prvního patra. Okraj těsně pod střechou ohraničuje vystupující pás vedoucí po celé délce průčelí.
      Východní průčelí je orientováno směrem ke kolně a vjezdu do areálu. Je taktéž omítnuté a natřené bílou barvou a opatřeno prostým soklem v dolní části budovy. Všechna okna v přízemí a patře směřují do obytné části budovy. V přízemí se nacházejí tři okenní osy, z čehož první dvě zprava jsou okna špaletová dělená do T s horním výklopným křídlem a otevíráním ven. Třetí dvoukřídlé okno zprava je vyplněno mříží. Podobně jako na severní fasádě, i zde je mezi přízemím a patrem umístěna kordonová římsa. V patře nalezneme čtyři okenní osy se špaletovými okny se šambránou, na kterou navazuje podokenní římsa ze spodu a nadokenní římsa ze shora. Děleno do T s horním výklopným křídlem, pod kterým je vyřezané vlnkování dřeva. Na obou stranách fasády je patrná nárožní bosáž, která však na pravé navazuje na kvádrované nároží ze severního průčelí. Trojúhelníkový štít, situovaný nad dvěma okenními osami zprava v části podkroví, lemuje po jeho obvodu hladký pás, který je ve spodní části ohraničen pásovou římsou. Uvnitř štítu se nachází dvojice půlkruhově zakončených oken s profilovanou šambránou a parapetní římsou, které jsou vyplněné jednokřídlým oknem děleným do čtyř tabulek a půlkruhovým světlíkem.
      Lomený půdorys budovy tvaru L inklinuje k rozdělení jižního průčelí na dvě části – jižní a jihozápadní. Přístup k jižnímu průčelí je zajištěn schody vedoucími z východní strany budovy. Kvůli vyvýšenému terénu je hlavní vstup do obytné části budovy situován v úrovni patra, což neumožňuje přímý přístup do přízemí z jižní strany. Ve spodní části se nachází omítnutý jednoduchý sokl v barvě bílé, jako u celého jižního průčelí. Patro je tří osé. V první ose zprava nalezneme okno s podokenní a nadokenní římsou bez šambrány, které je čtyřkřídlé, čtyřtabulkové s otevíráním ven. Prostřední osa je slepá s profilovanou šambránou, na kterou se pojí podokenní a nadokenní římsa. Třetí osa zprava či první zleva představuje hlavní vstupní otvor s kamenným ostěním, vedoucí do obytné části budovy. Nad nadpražím postupuje orámovaná profilovaná šambrána, na kterou je nasazena naddveřní římsa. Ta je totožná s ostatními nadokenními římsami od ní napravo. Štít jižního průčelí je obdobný jako na východní straně, s tím rozdílem, že dvojice půlkruhově zakončených oken s profilovanou šambránou je na jedné spojené parapetní římse. Lehce odlišná je také okenní výplň – jednokřídlá okna členěná do jedné velké a tří malých svislých tabulek, které vytvářejí iluzivní světlík. Ve štítě, který je v úrovni podkroví, je viditelný přesah pěti částí vaznic z krovu, které však v samotném krovu nefigurují.
      Jihozápadní část se na první pohled odlišuje omítkou, která má šedou barvu s hrubším povrchem. V minulosti i na této straně budovy musela být omítka bílá, jelikož jsou zde viditelné spodní nátěry v místech, kde se štuk odlupuje. Na této straně býval náhon, po kterém jsou viditelné stopy v podobě dřevěné hřídele. To nám naznačuje, že v celé levé části jihozápadního průčelí se nachází mlýnice. Z jihozápadu je vidět první patro. U levé jižní strany se po celé délce rohu nachází nárožní bosáž. Levá strana má tři okenní osy, z čehož první zleva představuje vstupní otvor s dřevěným ostěním. Ve druhé a třetí ose se nachází malé obdélné okénko s mříží. Ve vyšší úrovni os se vyskytuje kordonová římsa, nad kterou je v ohraničeném poli vyprofilovaný nápis „KAREL AIXNER“, který na přelomu 19. a 20. století mlýn vlastnil. Na jižní straně střecha postrádá bobrovky a je zde položena modernější krytina – pravděpodobně polykarbonátové vlněné desky. Na západní straně, kde se nachází obytná zóna, se vyskytují dvě okenní osy s dvoukřídlými okny otevírajícími se ven, pocházející z nedávné doby. Vpravo v rohu nalezneme další nárožní bosáž. V koutě budovy, v místě styku jižní a západní stěny, je umístěn záchodový přístavek s malým okénkem pro zajištění osvětlení. Zejména ve spodní části je viditelné odkryté zdivo tvořené směsí cihel a lomených kamenů.
      Hůře přístupné západní průčelí je natřeno bílou barvou s absencí viditelného soklu. V přízemí se nachází dvě obdélné niky výškové orientace, rozměru dveřního otvoru, zaklenuté mělkým segmentem. V patře se nacházejí tři menší obdélné niky šířkově orientované, taktéž se zaklenutým mělkým segmentem. Uvnitř první a třetí niky je hnědou linkou namalován decentní obrázek mlýnského kola uprostřed, vedle něj figuruje z obou stran motiv plaménku (možné znázornění plynosacího motoru). V prostřední nice je namalován motiv sekery s širokou čepelí. Nad těmito třemi nikami se nachází dekorační plastický prvek, od kterého z obou stran vedou do zdi vyryté růže. V podkroví se objevují dvě okenní osy půlkruhově zakončené a vyplněné mříží, nad kterými jsou situovány dvě menší kruhová zavětrávací okénka s dekorovanou mřížkou. Na západním štítě kopíruje střechu hladký vystupující pás. U zdi průčelí je opřen setrvačník.
      Interiér obytné části
      Patro i přízemí je v základech třítraktové, v místech však oddělené příčnými zdmi.
      Přízemí
      Vstupem ze severního průčelí se dostaneme do chodby, která má obdélný půdorys s trámovým stropem omítnutým bílou barvou. Podlaha chodby je tvořena cihlovými dlaždicemi. Z chodby se pravými dveřmi dostaneme do mlýnice. Dveře vstupu do chodby jsou dvoukřídlé, konstrukce svlakové s rámovou kombinací ze strany exteriéru. Kombinace rámová je členěna do šesti rámových polí šedé barvy s kazetovou výplní hnědé barvy. Rubová strana dveří má konstrukci svlakovou s vodorovnými svlaky a závěsy. Klika je z lícové strany mosazná spojená s klíčovým štítkem, z rubové strany je krabicový zámek s talířkovou klikou.
      Po levé straně nalezneme dvojici vstupních otvorů bez výplně, které vedou do obytné části. První vstup vede do přední místnosti, která je zaklenuta odhalenou plackovou klenbou s odlišnou skladbou cihel ve střední částí lícové strany a čtyřmi pětibokými výsečemi. Zeď u jedné z výsečí je probořená a je možno se skrze postoupit do další místnosti. Dvě výseče přestupují do okenních špaletových otvorů. Jedna špaleta se nachází přímo naproti vstupnímu otvoru do prostoru. Lze se domnívat, že se v místnosti nacházela stejná cihlová dlažba, jaká přetrvává v chodbě, kde nebyla poničena početnými záplavami. Na stěnách je viditelný několikanásobný nátěr různých odstínů barev, které se postupně odlupují. Převažuje však nátěr zelené barvy. Jak bylo zmíněno, mlýn postihly opakovaně povodně a u vstupu do přední místnosti je na zdech viditelná postupující plíseň s mechem.
      Druhý – zadní otvor napravo z chodby vede do místnosti, která je na většině povrchů stále omítnuta bílou barvou přecházející do tělové. Klenba, počet výsečí i stav podlahy jsou obdobné jako v předním prostoru. Tato místnost, ve které mohla býti v minulosti černá kuchyně, je průchozí otvorem zpět do přední místnosti. Vedle ní se nachází dřevěné rámové dveře vedoucí do prvního patra rozpadlým a tedy i nefunkčním schodištěm. Jednoramenné pravotočivé schodiště je v základech zděné, podstupnice a stupnice – respektive nášlapná deska, jsou tvořeny fošnami natřenými červenou barvou. V místnosti se dále nachází špaletové okno, umyvadlo a nika, situováná vedle dveřního otvoru do chodby. Díky dochovanému plánu na přístavbu prádelny a šalandy jako samostatného celku mimo budovu, který se pravděpodobně neuskutečnil, můžeme předpokládat, že tyto dvě popsané místnosti se nakonec nacházely v přízemí obytné části a byly uzpůsobeny tak, aby plnily požadovaný účel.
      Z druhé jmenované místnosti se do menšího segmentově zaklenutého prostoru vchází vstupem, ve kterém zůstal kovový rám dveří. Cihlová dlažba je zde dochovaná a celý prostor je omítnut bílou barvou. V prostoru je čtvercové okno s mříží. Do poslední užší místnosti vedou dvoukřídlé dveře rámové konstrukce členěné do čtyř polí a malé okénko. Úzký prostor byl v minulosti spojen s vedlejším prostorem, který je v současnosti oddělen příčnou zdí. Proto je zde klenba neúplná a pokračuje do místnosti za příčkou. Tato místnost je také omítnuta a cihlová dlažba. Na levé stěně se vyskytují dvě niky. Na konci místnosti je situováno krátké zděné schodiště z cihel s nátěrem červené barvy, které dříve vedlo do prvního patra. V současnosti je zabarikádované a neprůchozí.
      První patro
      Prostor obytné části v prvním patře je přístupný hlavním vchodem z jižního průčelí. Vstup je vyplněn základní svlakovou konstrukcí dvoukřídlých dveří s kombinací rámové konstrukce na lícové straně – tedy z exteriéru. Lícová strana dveří hnědé barvy je členěna do šesti rámových polí, na které jsou ve spodní části dveří přibitá dvě zdobně řezaná prkna. Klika z exteriéru je mosazná s odděleným klíčovým štítkem. Z rubové strany jsou dveře bílé, svlakové konstrukce s vodorovnými svlaky a závěsy, které se na konci štěpí do tří obloučků. Dveře mají zevnitř čtyři petlice a kovanou „talířkovou“ kliku s krabicovým zámkem.
      Hlavním vstupem se vchází do chodby, ze které se prvními dveřmi napravo dostaneme do koupelny. Dveře smetanové barvy jsou jednokřídlé, rámové se dvěma poli, z čehož horní pole je prosklené s matným povrchem. Klika s klíčovým štítkem je chromovaná a provedení dveřních zapuštěných závěsů je kuželové s kuličkou, což je typické pro období 2. poloviny 19. století. V koupelně se nachází jedno okno taktéž s kuželovým závěsem s kuličkou. Podlaha je osazena čtvercovými dlaždičkami okrové barvy, které lze zařadit do období socialismu. Strop je záklopový s omítnutým podhledem, jako je tomu u všech místností v patře.
      Do vedlejší místnosti – kuchyně, se dá vejít buď druhými dveřmi z chodby nebo průchodem z koupelny skrze zárubeň dveří jen se závěsem. Dveře z chodby do kuchyně jsou dvoukřídlé, rámové konstrukce se čtyřmi rámovými poli krémové barvy. Klika s klíčovým štítkem a závěsy jsou totožné jako u dveří do koupelny. V kuchyni se nachází v části kuchyňského pultu dřevěná podlaha z širokých fošen a v rohu šedé obdélné dlaždice, na kterých stojí moderní kamna. Ve zbylé části kuchyně je položen koberec. V místnosti jsou dvě špaletová s kuželovými závěsy s kuličkou a mosaznými klikami.
      Další dveře z chodby vedou na toaletu, a jako jediné jsou na levé straně. Rámové dveře se dvěma poli jsou krémové barvy, jednokřídlé bez kliky pouze s madlem a klíčovou dírkou.
      Na konci chodby se dveřmi, totožnými jako vedou do kuchyně s výjimkou mosazné kliky, se vstupuje do prvního pokoje. Podlaha pokoje je dřevěná z širokých fošen. Do této místnosti vede z přízemí uzavřené schodiště, které je popsáno v odstavci o přízemí. Nad schodištěm je umístěno jedno špaletové okno, stejné jako v kuchyni.
      Poslední místnost patra je ložnice, do které se lze dostat předchozím pokojem. Vedou do ní dřevěné dvoukřídlé dveře rámové konstrukce s šesti rámovými poli. Horní pole jsou prosklená s vybroušenými vegetačními motivy. Zárubeň dveří je profilovaná, do ní jsou zapuštěny kuželové závěsy s kuličkou. Klika je bohatší mosazná s klíčovým štítkem s odsazenými oblými konci. Podlaha je taktéž dřevěná z širokých fošen. Ložnice má tři okna – jedno směrem na východ, dvě na sever. Typ oken je stejný, jako u předešlých oken v patře.
      Podkroví – krov
      Do prostoru krovu se lze dostat skrz mlýnici po trojici venkovských žebříkových schodů s trámovými schodnicemi, deskovými stupni pokrytými lištovaným bedněním. Podlaha je dřevěná, tvořená z fošen. Hřeben střechy s krovem je v jižním obytném křídle snížen vůči krovu západního křídla mlýnice, s tím rozdílem, že strana východního štítu patří do krovu mlýnice. V prostoru jižního křídla se nachází jednoduchý hambalkový krov s šikmou stolicí. V plných třech vazbách je hambalek tvořen z masivnějšího trámu. Mezi plnými vazbami jsou vždy tři jalové vazby pouze s hambalkem. Pozednice je posazena na nadezdívce, do které směřují šikmé stolice. Prostorem krovu na pravé straně prochází zděný omítnutý komín.
      Interiér mlýnice
      Přízemí
      Vstupní dveře na severním průčelí vedoucí do předsíně a dále k mlýnici, jsou popsány v odstavci přízemí obytné části. Prostor mlýnice je od předsíně oddělen dřevěnou příčkou tvořenou ze svisle kladených fošen. Z předsíně se jediným otvorem vpravo dostaneme do přízemí mlýnice. Podlaha je zde tvořena z malty a jen v části u palečního kola je při zdi pás cihelné dlažby. Zastropení představuje trámový strop se záklopem. V západní části je oloupaná bílá omítka, která odkrývá zdivo tvořené hlavně z lomeného kamene. Čtyři okenní otvory s cihelnou parapetní deskou pod oknem mlýnice mají většinou rozbité skelní výplně a jsou opatřeny mřížemi. V prostoru celého přízemí se nacházejí zbytky mlýnské hranice, paleční kolo s železím, kapsový dopravník a další různé menší mlýnské „drobnosti“.
      První patro
      Do prvního patra se leze po žebříkových schodech s trámovými schodnicemi, deskovými stupni pokrytými lištovaným bedněním. Stropní pohledová konstrukce je tvořena trámový stropem se záklopem. Podlaha je dřevěná tvořena z fošen. Na severní straně se nacházejí tři okna, pod kterými je stěna obložena vodorovnými prkny končícími v úrovni dřevěného parapetu oken. V patře se vyskytují troje dveře. První – na severní straně jsou nahoře zakončené lehkým segmentem, pod kterým je situován světlík. Dveře jsou jednokřídlé, rámové konstrukce členěné do čtyř rámových polí s vertikálními esovitými závěsy z rubové strany. Ve spodní části pobité vodorovným prknem. V oblasti kliky se nacházejí stopy po krabicovém zámku a zarážku tvoří pouze oko, kterým je prostrčen kus ulomené kliky. Druhé dveře na západní straně jsou zvenčí zazděné, tudíž na západním průčelí nejsou viditelné. Dveře jsou jednokřídlé, rámové konstrukce členěné do čtyř polí. Jelikož je zazděná rubová strana, nelze určit závěsy. Třetí dveře vedoucí na jižní stranu k náhonu jsou dvoukřídlé, svlakové konstrukce se zašpičatělými závěsy. Z horních k dolním svlakům obou křídel rubové strany dveří vede vzpěrná diagonála, tvořící na levém křídle pomyslné písmeno Z a na pravém křídle zrcadlově převrácené písmeno Z. Dveře jsou bez kliky pouze s krabicovým zámkem a dvěma petlicemi. Přes šířku dveří je protažen menší dřevěný trám zabraňující průchodu. Na lícové straně je provedeno členění do šesti rámových polí. V prostoru patra ze stropu trčí dolní část kapsového výtahu pro druhé patro, dva koše od válcové stolice a tři železné roury, buď k odvádění vzduchu z horního patra či pro přepravu sypkého materiálu. Na zemi kapsový dopravník pokračující z přízemí a mlecí kámen.
      „Druhé patro“ a podkroví
      Druhé patro i podkroví mlýnice je zpřístupněné po totožném schodišti jaké vede do prvního patra. Druhé patro je součástí podkroví, které je však odděleno stropem. Podlaha druhého patra je dřevěná z fošen a strop je trámový se záklopem. Pod půlkruhovými okénky ve druhém patře je stěna po celé délce obložena vodorovnými fošnami. V podkroví tvoří pochozí povrh prkna a dřevěné desky, položené na hambalkách. V západní části je viditelná dvojice kruhových světlíků. V prostoru se nachází dva hranolové vysévače.
      Krov mlýnice prostupuje do jižního křídla, kde se z pravé strany napojuje krov obytné části. Kostra krovu, jak je zmíněno výše, vede přes dvě podlaží. Krov je v části obytné vaznicový a poté přechází nad mlýnicí do hambalkového s šikmými stolicemi s vaznicemi čtyřbokého profilu. V plných vazbách se přidávají rozpěry přímo pod hambalky s pásky a vzpěrou. Dva pásky na stolici podpírají vaznici a jedna vzpěra zase rozpěru. V pěti plných vazbách je vždy přidaná rozpěra, mezi kterými jsou vždy tři jalové vazby pouze s hambalkem. Vrchní hambalek je propojen s krokvemi a rozpěra „sedí“ na stolici. Pozednice je posazena na nadezdívce, do které směřují šikmé stolice s podporou železných táhel. Mezi prostupujícím prostorem západního a jižního křídla prochází zděný omítnutý komín.
      Ostatní objekty areálu
      V severní části pozemku se nachází zděné hospodářské stavení se sedlovou střechou, pod kterou se vyskytuje vaznicový krov. Ve východní části je stodola, do které se vchází klenutým otvorem s mohutnými dvoukřídlými vraty konstrukce svlakové. V západní části hospodářské budovy se nacházejí chlévy s plackovou klenbou. Východní štít je doplněn dvojicí plaménkových okének. Ze západní strany je kolmo na hospodářskou budovu napojeno stavení s holubníkem.
      Ve východní části pozemku se nachází obdélná zděná pekárna či kolna z cihel trojdílné dispozice. Západní strana má zastřešenou verandu. První, druhá a čtvrtá okenní osa zleva je vyplněna špaletovými okny dělenými do T s horním výklopným křídlem a klenutým cihelným pasem. Třetí osa představuje vstupní otvor s červeně natřenými dveřmi rámové konstrukce. Naproti dveřím se nachází rozbořená pec. Stropní konstrukci s omítaným podhledem tvoří prkenný pokryv s rákosem. Severní strana má jeden okenní otvor. Na jižní straně se nachází jedna větší okenní osa v přízemí a v podkroví jedna dvojice obdélných menších oken – všechny otvory jsou zaklenuty cihelným pasem. Východní strana je dělena lizénami tvořenými z předstupujícího zdiva.
      Julie Hacklová
      • malovaná výzdoba fasád a štítů
      • dveře
      • okno
      • umělecké prvky (sochy, malby, reliéfy)
      • epigrafické památky (nápisy, datování aj.)
      • trámový strop
      • klenba
      • krov
      • dveře
      • schodiště
        V Tesárkově mlýně se část vybavení dochovala. V přízemí je dochované paleční kolo s hřídelí, stopy po mlýnské hranici a kapsového dopravníku. V prvním patře, které bylo s největší pravděpodobností mlecí podlahou, se nachází mlecí kámen, dolní části kapsových dopravníků a koše, které nejspíše vedly do válcových stolic. Ve druhém patře byla manipulační podlaha, na které se nachází dva hranolové vysévače, tedy stroje určené k čištění. Nicméně vzhledem k tomu, že je mlýn minimálně obýván je také část mlýnice s technologií v upadajícím stavu.
        Žádná položka není vyplněna
        Ve spisu k žádosti za úřední schválení provedené rekonstrukce technologického zařízení ve mlýně z roku 1912 se uvádí, že v přízemí se nacházely hlavní transmise, převodní palečná kola, triér, tarár a dva kapsové dopravníky, které procházely skrz všechna podlaží mlýnice. V prvním patře dva šrotovníky, dva francouzské a jeden český kámen, jedna loupačka a tři válcové stolice – žitná, pšeničná a šrotová. Ve druhém podlaží byl čistící stroj na krupici a čtyři hranolové vysévače – dva moučné, jeden krupičný a jeden dunsťák.
        Záznam z Mlynářského ústředí
        V dotazníku k zápisu do mlynářského rejstříku se uvádí, že mlýnská budova měla délku 27 m a šířku 14 m. Byla dělena na přízemí, dvě patra a podstřeší. Obilí se skladovalo v pytlích, pravděpodobně v 1. patře, jako tomu bylo i u mlýnských výrobků. Kontingent obchodního mletí byl stanoven 8. června 1937 na 350 q pšenice a 650 q žita. Přípustné množství námezdního mletí bylo stanoveno dne 31. března 1936 na 1 100 q pšenice a žita dohromady. V kalendářním roce 1938 spotřeboval mlýn 20 q petroleje, semlel dohromady 160 q pšenice a žita a ke krmným účelům sešrotoval 15 q. Při mlýně pracoval jeden kvalifikovaný dělník.
        Jednoválcový plynosací motor o průměru válce 24 cm, poháněný antracitem, byl vyroben roku 1905 firmou Colloredo Mansfeld. Jeho maximální výkon dosahoval 12 KS při 200 obrátkách za minutu.
        Čištění obilí zajišťovaly čtyři stroje. Konkrétně dva hranolové vysévače, z nichž byl jeden prachový, poté jedna stará loupačka vyrobená firmou Prokopec a jeden triér.
        K mletí sloužily tři válcové stolice s jedním párem válců a dva mlecí kameny. První rýhovaná stolice o délce válců 60 cm a průměru válců 22 cm se užívala ke šrotování a pocházela z dílny výrobce Prokopec. Druhá hladká stolice s délkou válců 50 cm a průměrem válců 30 cm se používala k vymílání krupice, v kolonce u výrobce je uveden název „porcelánka“. Třetí taktéž rýhovaná stolice s délkou válců 50 cm a průměrem 40 cm byla od výrobce Hübner a Opitz. První mlecí kámen, užívaný ke šrotování, je francouzský o průměru kamenů 100 cm. Druhý kámen je pískovcový, ten však není v provozu. U šrotovníků se píše, že „Šrotuje se na francouzským kameni, umělý je rozebrán a nepostaven.“
        Pro vysévání sloužily tři hranolové vysévače a jedna reforma. Všechny byly o průměru motáku 80 cm, jediný rozdíl spočíval v délce jejich motáků. První hranolový vysévač byl o délce motáku 350 cm, druhý o délce 280 cm a třetí o délce 300. Reforma k čištění krupic byla od výrobce Prokopec
        Zaniklý
        • pekárna
        • výroba elektrické energie
        pekárna od 30. let 20. stol., nacházela se v místech za branou po levé straně
        generátor do r. 1962
        • náhon
        • odtokový kanál
        • lednice
        Záznam z vodní knihy
        Protokol z 15. října 1876 se odkazuje na podanou žádost purkmistrovskému úřadu, kdy komise „odebrala se k jezu odkud se voda na mlýnské stroje mlýnskou stokou vede a shledala následovné: Mlýn číslo 12 používá vody z Kocáby, to a sice té kteráž od mlýna číslo 113 a jalové strouhy do nádržky přichází“.
        Typvodní kolo na vrchní vodu
        StavZaniklý
        PopisMlýn byl poháněn dvěma koly na vrchní vodu, kdy první bylo o průměru 300 cm, šířce koreček 150 cm a hloubce 30 cm a druhé o průměru 320 cm, šířce 150 cm a hloubce 34 cm.
        V r. 1930 zde bylo 1 kolo na svrchní vodu, průtok 0,18 m3/s, spád 3,2 m, výkon 5,7 k.
        V roce 1939 byl mlýn poháněn dvěma vodními koly. Ačkoli druh prvního kola není uveden, lze předpokládat, že šlo o kolo na svrchní vodu, což podporuje záznam z vodní knihy z roku 1912. Vnější průměr prvního kola byl 300 cm, šířka mezi věnci 150 cm, hloubka 30 cm, počet obrátek za minutu 9 a nejvyšší výkonnost kola byla 12 KS. Tyto parametry se taktéž shodují s prvním kolem uvedeným ve vodní knize. U druhého kola se uvádí, že „je spadlé a dosud nepostavené.“
        Typvodní kolo na vrchní vodu
        StavZaniklý
        PopisMlýn byl poháněn dvěma koly na vrchní vodu, kdy první bylo o průměru 300 cm, šířce koreček 150 cm a hloubce 30 cm a druhé o průměru 320 cm, šířce 150 cm a hloubce 34 cm.
        V r. 1930 zde bylo 1 kolo na svrchní vodu, průtok 0,18 m3/s, spád 3,2 m, výkon 5,7 k.
        V roce 1939 byl mlýn poháněn dvěma vodními koly. Ačkoli druh prvního kola není uveden, lze předpokládat, že šlo o kolo na svrchní vodu, což podporuje záznam z vodní knihy z roku 1912. Vnější průměr prvního kola byl 300 cm, šířka mezi věnci 150 cm, hloubka 30 cm, počet obrátek za minutu 9 a nejvyšší výkonnost kola byla 12 KS. Tyto parametry se taktéž shodují s prvním kolem uvedeným ve vodní knize. U druhého kola se uvádí, že „je spadlé a dosud nepostavené.“
        Typplynosací motor
        StavZaniklý
        PopisMlýn taktéž disponoval spalovacím motorem na „nasávaný plyn“.
        Typplynosací motor
        StavZaniklý
        PopisMlýn taktéž disponoval spalovacím motorem na „nasávaný plyn“.
        Typparní stroj, lokomobila
        StavZaniklý
        Popispro pohon v případě nízkého stavu vody, umístěn ve zvláštním přístřešku, který však částečně vyhořel, 1945 ztratil význam
        Typsynchronní alternátor
        StavZaniklý
        Popisdo r. 1962
        Historické technologické prvky
        • paleční kola, pastorky a cévníky (řemeslný výrobek)
        • francouzský kámen | Počet: 1
          • moučný vysévač | Počet: 2
            • kapsový výtah | Počet:
            • AutorMinistersto financí
              NázevSeznam a mapa vodních děl republiky československé
              Rok vydání1932
              Místo vydáníPraha
              Další upřesněnísešit 01 (Praha), s. 12
              AutorMinistersto financí
              NázevSeznam a mapa vodních děl republiky československé
              Rok vydání1932
              Místo vydáníPraha
              Další upřesněnísešit 01 (Praha), s. 12
              AutorPetr Kadlec
              NázevLetopisy královského zlatohorního města Knín
              Rok vydání2013
              Místo vydáníDobříš
              Další upřesněnís. 253-257
              AutorPetr Kadlec
              NázevKlapot vodních kol nad Kocábou
              Rok vydání2025
              Místo vydáníDobříš
              Další upřesněnís. 64-69
              AutorJulie Hacklová
              NázevVodní mlýny na Novoknínsku a stavebněhistorický rozbor vybraných objektů
              Rok vydání2025
              Místo vydáníPardubice
              Další upřesněníbakalářská práce na FF Univerzity Pardubice

              Žádná položka není vyplněna

              Základní obrázky

              Historické mapy

              Plány - stavební a konstrukční

              Historické fotografie a pohlednice

              Současné fotografie - exteriér

              Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

              Současné fotografie - interiér - detaily stavebních prvků

              Současné fotografie - vodní dílo

              Současné fotografie - technologické vybavení

              Ostatní

              Vytvořeno

              6.1.2013 12:24 uživatelem Mach Tom (Petr Kadlec)

              Majitel nemovitosti

              Není vyplněn

              Spoluautoři

              Uživatel Poslední změna
              Rudolf (Rudolf Šimek) 14.5.2024 12:26
              Radomír Roup (Radomír Roup) 15.6.2018 18:20
              doxa (Jan Škoda) 27.1.2026 22:47