Radimského, Šafaříkův, Městský mlýn

Současný mlýn má podobu komplikované srostlice několika budov s velmi složitým a dlouhým vývojem. Mlýn sestává z barokního jádra, k němuž se ze severu připojuje pětipodlažní neogotická budova nového mlýna. Barokní část s nadstaveným patrem kryje pultová střecha. Z východu se pak ke mlýnu pojí dvoupatrová obytná část.
Stavební vývoj mlýna provází velice dlouhá historie, která podle písemných zmínek začíná již v polovině 16. století a lze předpokládat, že mlýn zde stál již dříve. Pozdně gotickou podobu mlýna setřela třicetiletá válka, kdy budovu roku 1640 vypálili Švédové. Některou z oprav mlýna provedl Filip Brzorada v roce 1787, jak uvádí dvě kartuše na trámu v patře objektu. Představu o podobě mlýna před přestavbou nám může zprostředkovat veduta, pocházející přibližně z roku 1840. Budovu nechal po polovině 19. století rozšířit novostavbou pětipodlažní mlýnice František Šafařík. V době modernizace mlýna 1914 – 24 sňali v barokní části mlýna mansardovou střechu a stavbu zvýšili o patro. František Šafařík, zřejmě syn výše zmíněného mlynáře, nechal roku 1943 vybudovat obytnou část na východní straně srostlice budov.
Městský mlýn na Labi stojí na pravém břehu řeky vně hradeb. Objekt renesančního původu byl přestavěn barokně a současnou podobu získal v 19. a počátkem 20. století.
Mlýn je doložen roku 1547, zničen patrně 1645, dnešní mlýn postaven na konci 18. století, přístavba mlýnice asi ve druhé polovině 19. století, nástavba barokní mlýnice během prvních desetiletí 20. století, přístavba obytného domu 1943.
Nejstarším objektem, pocházejícím z období baroka, je dvoutraktová budova mlýnice na jihozápadním nároží dnešního objektu. V severním traktu je vlastní bývalá mlýnice, původně pravoúhlým výběžkem zasahující až k jižnímu průčelí.
V přízemí se zachoval trámový strop, podpíraný průvlakem s jednoduše profilovanými dřevěnými sloupy. Při severní stěně je zachována dlouhá mlýnská hranice s barokně profilovanými čely příčných trámů - svorů. Jiné zbytky technologie se nezachovaly. V patře mlýnice je zachován rovněž trámový strop, podpíraný průvlakem s jednoduše tvarovanými sloupy. Pod trámy stropu je druhotně užit další průvlak. Na něm je v ozdobných rámech dvojice nápisů: „LETA PANNE / MDCCLXXXVII" a „NAKLADEM PANA / BRZORADA FILIPA".
V jižním traktu, resp. jihozápadním nároží se zachovala šalanda - místnost s neckovou klenbou s pětibokými výsečemi. Fasády jsou střídmé barokní, okna mají kamenná ostění s jednoduchými štukovými suprafenestrami s motivy zavíjených volut.
Barokní část mlýna měla dle historických vyobrazení mansardovou střechu. Na východě na ni navazovala původně dřevěná, posléze přezděná další mlýnská budova opět s mansardovou střechou a velkými koly na spodní vodu, zachycená ještě starými fotografiemi Nymburka.
Při první přestavbě asi roku 1878 byl k severní stěně barokní budovy přistavěn nový velký objekt uměleckého mlýna. Kromě spodního podlaží, kde byly instalovány turbíny (?), dnes zasypaného, měl mlýn celkem 5 pracovních podlah. Nečleněný interiér všech podlaží má rovné prosté trámové stropy, patra jsou propojena dřevěnými schodišti. V interiérech se zachovaly zbytky postupně budovaného technologického vybavení uměleckého mlýna, převážně od firmy Josef Prokop a synové, resp. jejích nástupnických firem. Zachovány jsou násypky do válcových stolic, míchačka, hranolový a rovinné vysévače, moučnice, spádové potrubí a částečně kapsové výtahy. Krov je nízký, vaznicové soustavy.
Vnější fasády jsou monumentálně řešené eklektické, s historizujícími prvky. Na východní a západní straně má budova zalamované štíty, s motivem věžiček (krenelování) a cimbuří. Okna jsou převážně segmentově zaklenutá, se šambránami, přízemí je navíc doplněno pásovou bosáží. Ve východním štítovém průčelí jsou dvoukřídlé neogotické dveře členěné slepými kružbami.
Podstatnou změnou ve vývoji mlýna byla stavba zdymadla na Labi v letech 1914-24 a zrušení labského jezu v roce 1923. Náhon i odpadní kanál (s výjimkou kanálu pod obytným domem) byly zasypány a mlýn byl přestavěn na elektrický provoz z blízké VE. Kromě změny technologie to přineslo nástavbu vysokého patra nad barokní část mlýna. Zde byly osazeny nové stroje (zachován rukávník a koukolník), zavěšené do jednoduchého vazníkového krovu pultové střechy. Fasády nové části byly členěné velkými průmyslovými okny, celek byl sjednocen pásovou římsou s nízkou atikou, kryjící ve štítech pultovou střechu.
Poslední přestavba proběhla ve 40. letech 20. století, je datovaná v podlaze síně mozaikou do roku 1943. Tehdy byl na místě dřevěné, přestavované lnice na východní straně areálu postaven nový obytný dům. Ze starší stavby se zachovalo jen zaklenutí někdejšího odpadního kanálu od mlýna se dvěma segmentovými oblouky, vyklenutými z opracovaných bosovaných kvádrů. Rozsah zachování případného dalšího zdiva nelze posoudit. Obytná stavba byla třípodlažní s podkrovím, na severní i jižní straně opatřená trojúhelníkovými štíty. V jihovýchodním nároží je arkýřovitá polygonální věžička. Na jižní straně je balkon, na severní pavlač. Střídmé fasády byly členěné v duchu tradicionalistické architektury, převážně rámy provedenými v tvrdé cementové omítce. V interiéru vyniká mozaiková a teracová podlaha vstupní chodby s mlynářským znakem.
Šafaříkův mlýn v Nymburce je jedním z posledních, víceméně intaktně dochovaných velkých říčních mlýnů nejen na Labi, ale v celých středních Čechách. Velmi bohatý stavební vývoj s dobře dochovanými a čitelnými pozůstatky od baroka až po tradicionalismus první poloviny 20. století jej spolu s monumentálními fasádami řadí k nejcennějším stavbám MPZ Nymburk. Současně je jednou z nejhodnotnějších technických staveb na Nymbursku.
upřesnění datace: 1787 (datace průvlaku v patře mlýnice); mlýn údajně přestavěn v letech 1866 a
1878; 1943 (datace dlažby v podlaze)
Z vybraných dřevěných konstrukčních prvků byly odebrány vzorky pro dendrochronologické datování, které však nebylo úspěšné.
Současný mlýn je velmi komplikovaná srostlice několika budov s dlouhým a složitým stavebním vývojem. Mlýn stál na dnešním místě pod jezem, renesanční vodárnou a v sousedství mostu nepochybně od středověku.
Nejstarší doložené části stavby jsou ale až barokní z 18. století. Nejstarší mlýnská budova, zachovaná v současné dispozici, je datovaná do roku 1787.
První velká přestavba není datována, proběhla patrně ve druhé polovině 19. století (1878?). Z té doby pochází přístavba velké mlýnice na severní straně barokního mlýna (v severozápadní části areálu). Po přestavbě měl mlýn 4 mlýnice, 3 turbíny, jedno železné a 4 dřevěná vodní kola, o celkovém výkonu cca 200 HP. Podstatnou změnou ve vývoji mlýna byla stavba zdymadla na Labi
v letech 1914-24 a zrušení labského jezu v roce 1923. Tehdy došlo k další úpravě technologie a přístavba druhého patra nad barokní mlýnskou budovu.
Šafaříkův mlýn v Nymburce je jedním z posledních, víceméně intaktně dochovaných velkých říčních mlýnů nejen na Labi, ale v celých středních Čechách. Velmi bohatý stavební vývoj s dobře dochovanými a čitelnými pozůstatky od baroka až po tradicionalismus první poloviny 20. století jej spolu s monumentálními fasádami řadí k nejcennějším stavbám MPZ Nymburk.
Současně je jednou z nejhodnotnějších technických staveb na Nymbursku.
Pro své jedinečné kvality je vytipován k prohlášení za nemovitou kulturní památku.