Kočvarův Mlýn

Pamětní kniha obce Horní Meziříčko (1923-1973)
https://digi.ceskearchivy.cz/kroniky-soka_jindrichuv_hradec-kroniky_obecni-h-horni_meziricko
Strana 5
Živnostníci provozující živnosti samostatně t.j. se živnostenským oprávněním jsou:
jeden mlynář Michálek Karel nájemce mlýna čp.22 (v r.1923)
Strana 24
Kočvarův mlýn (částečný opis)
Původ tohoto mlýna není nikomu z žijících tou dobou pamětníků znám.
Dle výpovědi 81 roků starého touto doubou posud žijícího bývalého majitele tohoto mlýna Josefa Brázdy, byl na tomto mlýně ještě v r. 1800 Kočvara, který měl manželku z Dobšového domu čp.5 a jejichž manželství zůstalo bezdětné.
Druhou sestru této bezdětné mlynářky pojal za manželku děd vypravovatele této pověsti Tomáš Brázda krejčí v Horní Vilímči u Počátek.
Později přestěhoval se tento krejčí Tomáš Brázda ku svému bezdětnému švagrovi zmíněnému již Kočvarovi do Horního Meziříčka kdež se ujal této živnosti a ježto byl synem mlynáře nedalo mu mnoho námahy aby tuto živnost správně provozoval.
Mlýn byl tehdá pouze o jednom složení a nacházel se na straně západní v místech nynější tzv. knoflíkárny.
Syn jmenovaného Tomáše Brázdy, Jan Brázda, když tuto živnost převzal zrušil mlýn na straně západní a zřídil nový mlýn o dvojím složení na straně východní, kdež až posud se mlýn nachází ovšem že válcový jak je dále uvedeno
V r. 1870 převzal tuto živnost vypravovatel této pověsti Brázda Josef, který tu v r.1901 zřídil okružní pilu na řezání šindele. V r.1906 zřídil zde tento majitel stroje na výrobu perleťových knoflíků na vodní pohon, což řídil jeho syn Antonín Brázda. V r.1908 prodal Josef Brázda tuto živnost Josefu Doupníkovi ze Strmilova, který tou dobou rozprodával dům ve Velkém Jeníkově zvaný Kubašů. Koupil tedy od Josefa Brázdy zmíněný mlýn s poli za 12.000 Kč a prodal tomuto stavení ze zmíněného Kubašového domu ve Velkém Jeníkově s kouskem pole což až doposud t.j. r.1924 obhospodařuje syn Josefa Brázdy Antonín.
Kočvarův mlýn brzy po přejití na nové nabyvatele t.j. Josefa a Marii Doupníkovi vyhořel, totiž pouze jeho dolní část t.j. mlýn s knoflíkárnou.
Příčina ohně byla tehdy přikládána udeření blesku.
Doupník Josef vystavěl znovu tuto budovu a zřídil tu válcový mlýn s dvojitou stolicí a novou modernější továrnu na výrobu perleťových knoflíků. O dva roky později vypukl neznámo z jaké příčiny oheň v horní staré hospodářské budově čímž i tato celá lehla popelem. Doupník Josef i tuto znova vystavěl a přistavěl předek této budovy o jednom poschodí.
V r.1920 opět vypukl požár ve zmíněném mlýně, který shořel až do základů. Zmíněná knoflíkárna však byla uhájena a zůstala neporušena.
Doupník Josef znovu tento mlýn vystavěl a spojil s horní hospodářskou budovou přistavěním pěkného průjezdu a jedné světnice. Tou dobou přiostřovaly se mezi manželi Josefem a Marií Doupníkovými rodinné nesváry a jmenovaný Josef Doupník počal docházeti k ženě jiné v Horních Němčicích, které padl její muž ve světové válce.
V r.1922 prodal Josef Doupník celou svoji polovici domu čp.22 v Horním Meziříčku svému bratru Antonínu Doupníkovi za obnos 15.000 Kč a odstěhoval se k této druhé ženě do Horních Němčic. Brzy po provedení této koupě odstěhoval se kupující Antonín Doupník do Severní Ameriky ježto již dříve byl tamním příslušníkem a mlýn pronajal s jednou světnicí mlynáři Karlu Michálkovi.
Hospodářství na této usedlosti udržuje tou dobou t.j. začátkem r. 1924 první žena Josefa Doupníka Marie Doupníková se svými dvěma dětmi 21letým Františkem a 15letou Marií.
Vpředu jmenovaný vypravovatel současně připomíná, že od svých předků slýchával, že v nynější továrně čp.21 býval původně mlýn o trojím složení na němž býval poddanský robotný mlynář, poslední jménem Sychra. Až nový majitel Ludvík Lang, který tento mlýn i s okolními pozemky od vrchnosti Telčské koupil, zřídil zde valchu a později ruční tkalcovnu.
Strana 72
V poslední letech vyhořel třikrát Kočvarův mlýn a nikdy nebyla pravá příčina požáru zjištěna. Poslední požár tohoto mlýna se datuje ze dne 2. června 1930 a od té doby se přestalo v tomto mlýně mlíti ježto mlýn nebyl znovu zřízen.