Papírový mlýn; Papiermühle

Objekt byl vybudován až v 1. pol. 19. století původně jako papírna. Postavil ji Georg Adam Netsch, když za tím účelem koupil v roce 1821 od bezdružické vrchnosti vhodné pozemky u Hadovky. Pozemky obdržel do emfyteutického nájmu. Netsch byl v té doby již majitelem prosperující papírny v Michalových Horách.

Po smrti Georga Adama Netsche v roce 1852 zdědil papírnu na Hadovce jeho syn Michael Josef Netsch. Papírna byla pravděpodobně pronajímána.

V průběhu 2. poloviny 19. století ztratila papírna využití, ukončila výrobu a byla přestavěna na mlýn. Když zde v roce 1878 zde probíhalo vodoprávní řízení, byl mlynářem v bývalé papírně Ludwig Trinsk. Mlýn měl v té době jedno francouzské a jedno německé složení, doprava meliva probíhala pomocí výtahů, u mlýna byl stroj na výrobu šindele.

V roce 1888 přišel na mlýn Josef Teichner, jako povolání měl uvedeno zemědělec a mlynář.

Při sčítání obyvatel v roce 1910 zde byl stále uváděn Josef Teichner s manželkou Annou, syny Josefem a Lugwigem a vnukem Franzem Josefem. Dále zde bydlel příbuzný Eduard Teichner s rodinou, který přišel na mlýn s Josefem v roce 1888 a staral se o hospodářství. Objekt měl 2 čísla popisná, a to 23 a 24.

Dle sčítání z roku 1921 patřil mlýn bezdružického statku a v nájmu zde byl mlynář Anton Redig s manželkou Leni původem z Butova. Společně s nimi zde žili jejich synové Josef, který se učil mlynářskému řemeslu, Heinrich, vyučený řezník, a dcera Eva s vnučkou Hildegardou. V 2. části domu žila rodina vrchnostenského lesníka Franze Gieberta.

V roce 1930 byl držitelem mlýna Josef Hess. Ke mlýnu měl ještě hospodářství se 2 ha půdy.

Josef Hess zde byl až do roku 1945, kdy mu mlýn byl zabaven a on i s rodinou byl odsunut do Německa. Ve mlýně se patrně již během války nemlelo, majitel část zařízení odprodal. Po odsunu Hesse byly mlýn s čp. 23 a hospodářský objekt s čp. 24 přiděleny pod statek Bezemín-Machařov. V roce 1946 přišel na mlýn úředník osídlovacího úřadu, aby sepsal a ohodnotil vybavení mlýna. Ten odhadl cenu na 2 000 korun. Po následném zestátnění se bezemínsko-machaovský statek rozpadl, mlýn nebyl osídlen a chátral.

Na leteckém snímku z roku 1952 vypadá mlýn se střechou ještě zachovale. Ve zříceninu se změnil v následujících letech.

Z původní zděné budovy se dochovalo zdivo v přízemí, a pozůstatky lednice. Nový majitel postavil na původním zdivu obytné části rekreační objekt, zřícenu mlýna se rozhodl zachovat a pečuje o ni.