Dolní mlýn

O Krenišovském mlýnu se dovídáme ze šumperské městské knihy. První ze zápisů se váže k roku 1530, kdy Petr I. ze Žerotína prodal mlýn pod kopcem Crysbergem. Ten měl tři vodní kola a koupil jej Hans Humburger. V originále nesl pojmenování Krisel-Mühl.
Jiný prodej se udál v roce 1557. Tentokrát mlýn podstoupil justiciar Václav Wischyn šumperskému purkrabímu Václavu Borovskému (Borowsky von Borow).
Témuž držiteli patřil pak v roce 1594 svobodný dvůr, zřejmě v sousedství mlýna. V roce 1653 koupil Krenišov majitel losinského panství Přemysl III. ze Žerotína a přičlenil ho k panství Třemešek, které založili také Žerotínové v r. 1530. 

Krenišovský dvůr patřil až do roku 1672 soukromému majiteli Fridrichu Wolfgangu z Kübachu. V té době se začala formovat vlastní vesnice Krenišov, která bývá obvykle datována do r. 1680. První mapové zpracování obce pochází z roku 1739. Ale zde zakreslené údaje jsou mnohem starší (asi z r.1720). Mlýn byl přísluenstvím panského dvora v Křenišově, katastrem původně spadal pod Křenišov.

Kolem roku 1730 měl Krenišov kromě mlýna, dvora i rychtu a panský hostinec, v jehož suterénu vedl odpadní kanál ze mlýna a pokračoval dál do Šumperka k tzv. Novému mlýnu. Ve vesnici bylo kolem 10 selských usedlostí. V roce 1750 jich bylo už 12. V polovině 18. století měl dvůr rozlohu 99 měřic (19,8 ha), z toho 57 měřic připadalo na pole. Podle zprávy na vojenském mapování z r. 1768 byl objekt dvora posuzován jako solidní. Rozkládal se při cestě od krenišovského mlýna k mostu přes Desnou. Posledním mužským žerotínským vlastníkem Krenišova a celého třemešského panství byl Josef Karel ze Žerotína, který prodal toto panství v roce 1771 své sestře Antonii Oktavii, provdané za Emanuela sv. p. Stillfrieda. Byl to právě baron Stillfried, který nechal v Krenišově v roce 1777 postavit kapli sv. Antonína Paduánského. Dalším vlastníkem Krenišova se stal v r. 1812 rytíř Franz Tersch a po něm dr. Ed. Raf. Ulrich od 1861.

 V roce 1882 připadl dvůr Adalbertu von Eisensteinovy, který ho přičlenil k šumperskému statku. Od roku 1911 vlastnil dvůr dr. Karel svob. p. Chiari. 

Krenišovský mlýn byl do první světové války poháněn čtyřmi vodními koly. V roce 1914 se přikročilo k modernizaci silotvorného zařízení, v roce 1916 byla uvedena do provozu turbína. Mimo mlýnské stroje poháněla generátor na výrobu el. proudu, tolik potřebného při zakládání veřejné sítě. Po roce 1918 došlo k rozšíření vnitřního vybavení mlýna postavením čtvrté mlecí stolice. V těsné blízkosti nad mlýnem existovala od nepaměti i pila na vodní pohon. Zabírala úzké místo mezi kanálem (náhonem) a Holubím potokem. Voda se odebírala z kanálu dřevěným žlabem. Vodní kolo na svrchní vodu (o průměru 2m) pohánělo jednu pásovou pilu. Mezi pilou a mlýnem se v minulosti odebírala užitková voda pro městské lázně.

V roce 1930 provozuje mlýn, elektrárnu a pilu Raimund Kucha a František Schön. V roce 1938 (na podzim) velká voda strhla starý dřevěný jez v Krenišově. Jeho obnova probíhala v letech 1939-1943. To se dělo v době, kdy Vikýřovice s Krenišovem byly součástí tzv. velkého Rapotína (1939-1945).

V roce 1945 byl na mlýně mlynář Antonín Mihulka z Betléma u Žamberka, vyučen v Bludově, manž. Marie roz. Knopová, byli zde až do likvidace mlýna, Po II. světové válce byl Krenišovský dvůr konfiskován a brzy poté zrušen. K likvidaci pily došlo už v roce 1945, 

V 60. letech vznikl plán na stavbu silničního průtahu Šumperka, který byl posléze realizován a dokončen v 80. letech. Průtahu ustoupilo v roce 1985 několik domů, včetně mlýna.