Historie
Obecná historie:
Roku 1899 koupil plzeňský obchodník Simon Semler (†1921) od mlynáře Jana Zapfa Červený mlýn na řece Mži, a během tří let jej přestavěl a rozšířil na továrnu na drátěné zboží. Z taženého drátu se vyráběly především hřebíky, po první světové válce také špendlíky, šicí jehly, vlásenky, pletací jehlice nebo špice do jízdních kol a automobilů značky Sem. Roku 1922 v podniku pracovalo 150 dělníků a dělnic ze širokého okolí, v polovině dvacátých let byla továrna rozšířena o novou pletárnu drátěného pletiva. Od roku 1927 se začaly vyrábět gramofonové jehly, jež dosáhly světové proslulosti. V roce 1939 byla továrna židovským majitelům vyvlastněna a získala ji Pražská železářská společnost, po druhé světové válce následovalo znárodnění. Roku 1951 továrnu převzaly Škodovy závody a po dostavbě nových hal zde vyráběly zařízení pro svůj Elektrotechnický závod. Od roku 1971 využíval část budov Kovopodnik Plzeň. Areál se dochoval v rozsahu z poloviny 20. století, po privatizaci v roce 1997 patří firmě, která jej užívá ke strojírenské výrobě.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
1407 Jaroslav z Plevného Újezda získává dědictvím díl poplužního dvora ve Vochově s mlýništěm a obratem ho prodal Štěpánovi z Vochova
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
1603 platil Vilém starší Podmokelský z Prostiboře a na Vochově daň z 16 poddaných a tří mlýnských kol
1605 dcera Jiříka Malesického Barbora provdaná Štampachová na Malesicích platila daně z 60 poddaných a 5 mlýnských kol
1615 Barbora Štampachová na Vochově a Červeném Hrádku odváděla daň z 21 lidí osedlých a dvou mlýnských kol
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
1666 zakročili krajští hejtmané proti jednomu z touškovských radních, který byl pro pomluvu urozeného a statečného rytíře pana Václava Samuela Bohuše z Otěšic “opatřen arestem“ /tehdy se také jednalo o zbudování “stezky přes vodu pro lepší pohodlí“ u Červeného mlýna. Touškovská vrchnost měla dát dříví, obec povozy a křimický hejtman měl zaplatit tesařům/. Spor o pomluvu trval ještě roku 1667 a téhož roku žádala jedna touškovská spoluměšťanka tamní radní, aby napsali o dluh poddaného přímluvné psaní “panu Bohušovi na Bochovo“.
1839 Johann Zaph
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Mlýn přestavěn na drátovnu
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
1930 drátovna a elektrárna, majitel Šimon Semler
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Vývoj po roce 1989
G-Team a.s., výroba parních a plynových turbín
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
1839 Johann Zaph
1930 Šimon Semler
2019 G-Team a.s.
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
