Pavlostudenecký mlýn; Paulusbrunner Mühle, Mühlwastl

V roce 1697 zde byl uváděn mlynář Johann Georg Seitz, mlýn měl tehdy čp. 1.

V roce 1785 měl mlýn již čp. 37, mlynářem zde byl Josef Seitz. Při mlýně byla pila na prkna a šindel.

Na začátku 19. století držel mlýn Ernest Steiner a manželkou Barbarou. Mlýn po nich zdědil jejich syn Anton Steiner uváděný ve stabilním katastru v roce 1838, který mlýn s příslušenství v roce 1839 prodal Georgu Benediktovi za 1000 zlatých a se závazkem postarat se o rodiče Antona Steinera. V roce 1840 požádal Georg Benedikt vrchnost o povolení k přestavbě staré pily u mlýna.

V 50. letech 19. století zde hospodařil Georgův syn Andreas Beneditk s manželkou Katharinou, rozenou Distler, která byla dcerou mlynáře Andrease Diestlera ze mlýna v Pavlově Hutti (Paulushütte) čp. 7. V srpnu 1854 se jim zde narodil syn Rudolf.

Při sčítání obyvatel v roce 1869 byl na mlýně evidován mlynář Andreas Benedikt (narozen 1829) s manželkou Katahrinou (1828) a dětmi Antonem, Rudolfem, Adolfem, Andreasem, Josefem, Katharinou, Annou, Sofií a Theresií. Ve sčítacím archu jsou však uvedeni jako nepřítomni. V té době se zdržovali v Boněticích, kde měli pronajatý mlýn čp. 4. Na druhém bytě byl Franz Josef Hültner s manželkou Evou a 4 dětmi, nebyl však uveden jako mlynář. Dále zde byla rodina Sieglera, ani u něj nebylo uvedeno povolání mlynář. Ani v matrikách obce Pavlův Studenec nebyli obyvatelé čp. 37 v tomto období uváděni jako mlynáři. Usedlost tehdy byla pravděpodobně využívána jako zemědělská.

Dle sčítání obyvatel z roku 1880 zde byly zapsány 3 rodiny: rodina Wolfganga Seitze, který byl evidován jako zemědělec. Dále to byl Ignatz Breit (narozen 1813), u kterého byla uvedena živnost mlynář,  s manželkou Marií. Ještě zde byla zapsána rodina dalšího mlynáře Andrease Benedikta s manželkou Katharinou a 7 dětmi, ti však byli uváděni jako nepřítomní s poznámky o jejich aktuální bydlišti v obci Staré sedlo. Součástí hospodářství byli 2 voli, 4 krávy, 3 kozy a 3 prasata.

O 10 let později byly na mlýně evidovány rodiny Julia Jaschkeho a Johanna Seitze.

Při sčítání obyvatel v roce 1921 byl na mlýně čp. 37 zapsán Anton Kasseckert s manželkou Marií, rozenou Ochsenmayer. Při mlýně měl také pekárnu, je uváděn rovněž jako pekařský mistr. Anton Kasseckert je také zapsán jako provozovatel mlýna a pily na seznamu vodních děl v roce 1930.

Anton Kasseckert hospodařil na mlýně až do odsunu německého obyvatelstva v roce 1945.

V prosinci 1946 navštívil opuštěný mlýn revizor Fondu národní obnovy. Zjistil, že vybavení mlýna je v dobrém stavu, a doporučil jeho převezení do vnitrozemí, aby nedošlo k jeho rozkradení nebo poškození.

Již koncem 40. let započalo bourání budov v obci Pavlův Studenec.

Celá obec zanikly v 50. letech v souvislosti s vytvořením hraničního pásma, budovy byly zbořeny, srovnány se zemí a terén byl upraven. Několik budov bylo ponecháno pro potřeby pohraniční stráže. Poslední budovou byl místní kostel, který byl odstřelen roku 1977.