Horní mlýn

Byly tu dva mlýny, jeden se dvěma a jeden s jedním složením.

V roce 1570 spojil olomoucký biskup Rychaltice s ostatními stolními statky biskupství.

Téhož roku totiž prodal Ctibor Syrakovský Rychaltice s dvorem, mlýnem a vápenkou za 3 000 zlatých moravských biskupovi.

K biskupskému lénu Rychaltic patřila tvrz, ves, poplužní dvůr, mlýn, pivovar, vápencové lomy a dvůr Nohakovský (ve Skotnici).

V urbáři hukvaldského panství z roku 1581 (fol. 213) je uvedeno, že „Tomek Šťastného, mlynář, ze zahrady o novém lítě – 13 gr. (dává), o svatým Jiří též – 13 gr., též on ze mlýnu o dvů kolích o Novém lítě – 3 ½ zl., o svatým Jiří 3 ½ zl., hus – 1, též povinen pánu vepře vykrmiti a pán mu je dáti.“ Suma platu stálého (fol. 215) z tejž vsi Rychaltic z rolí, z mlýnu a z pauští jim dědičně puštěných o Novém lítě na počet slezský – 22 ½ zl., 15 gr., 2 ½ d., na počet moravský učiní – 25 ½ zl., 4 gr., 1 ½ d. Suma platu stálého z těchž rolí a pauští i z mlýnu o svatým Jiří na počet slezský – 12 zl., 3 ½ d., na počet moravský učiní – 12 zl., 13 gr., 4 d.“

V obecní kronice je zaznamenáno, že mlýn čp. 64 byl 28. února 1758 odprodán za 400 zlatých Janu Adamovskému. Víme o něm, že byl ženat s Annou a měli spolu syna Valentina narozeného 12. 2. 1766.

Okolo roku 1770 tu byl mlynářem Jan Bajgar s manželkou Rozinou, narozený 13. 6. 1754 v Rychalticích.

Od 1. října 1781 převzal mlýn se zahradou a příslušenstvím Jan Veselý. Po něm následoval okolo roku 1797 František Veselý s chotí Marianou. K roku 1840 se píše mlynář Jan Veselý, snad syn předešlého.

Mlýn tehdy tvořila jedna zděná a dvě dřevěné budovy a patřil k němu výminek na „vápenkách“.

Do roku 1878 držel mlýn Jan Matula, rolník v Rychalticích, první vystěhovalec do USA. Toho roku byla u mlýna čp. 64 zrušena stará hospoda, která byla jeho součástí.

K roku 1921 víme, že byl již mlýn v držení statkáře a majitele pivovaru na Hukvaldech Josefa Junga. Mlynářem zde byl Jan Pělucha (n. 1859), který potvrdil, že jeho syn Bohuš Pělucha (nar. 9. 11. 1907) byl u něj zaměstnán jako tovaryš od 1.1. 1925 až do 31. 10.1932.

Před Aloisem Piskořem provozovali mlýn bratři Bohuslav a Bedřich Pěluchové.

Dne 1. 9. 1922 kolem 4. hodiny ranní byla nájemkyně mlýna Apolonie Pěluchová, 65 let stará, zavražděna svým hluchoněmým synem Ondřejem. Ten jí uřízl hlavu ve chlévě a zakopal do hnoje. (Historky z podsvětí – obecní kronika.)

1930 Jan Pělucha
V roce 1934 si mlýn pronajal od Ludvíka Junga svobodný mlynář Alois Piskoř. Piskoř se narodil 4. 10. 1906 v Dolním Sklenově. Vyučil se mlynářem, pracoval u různých firem, v roce 1934 si pronajal starý mlýn poháněný vodním kolem. Mlýn byl ve vlastnictví Ludvíka Junga z Hukvald, majitele vedlejšího statku.

Piskoř měl mlýn pronajatý v letech 1934 – 1938. Zpočátku tu pracoval sám, později s ním hospodařila jeho starší sestra Hedvika, později provdaná Sobková. Mladý mlynář začínal s velkými potížemi. Od sousedního sedláka Valentina Pěluchy si půjčoval pár koní v Brušperku nakoupil od sedláků obilí, semlel a mouku rozvážel obchodníkům v Brušperku. Mlýn provozoval „ve dvoře“ v Rychalticích na čp. 64, až do roku 1938.

Znovu byl mlýn v provozu za druhé světové války. Ve mlýně pracoval v pronájmu mlynář Josef Kubala, který pocházel z Dolního Sklenova. Jeho bratr František bylrovněž mlynář, který se oženil do Vlčovic, kde měl vodní mlýn. Alois Piskoř pracoval ve zdejším mlýně do roku 1938, kdy si koupil v Rychalticích mlýn čp. 42 od mlynáře Josefa Babince.
Josef Kubala byl svobodný, na mlýně pracoval sám. Při nahazování řemenu na transmisi byl zachycen a namotán na transmisi. Došlo k tragické nehodě při které zahynul. Říkalo se, že již mrtvý se na transmisi delší dobu točil, než ho někdo z okolí našel.

Následně se ještě pokusil pracovat na mlýně „ve dvoře“ jistý Pachlopník, který měl za manželku dceru sedláka Matuly ze Smolíkovic. Pachlopník si později zakoupil mlýn v Raškovicích.

Po druhé světové válce přešel mlýn do správy JZD Rychaltice, nějakou dobu ve mlýně bydlela rodina finance Šatavy a po jejich odstěhování zůstal již objekt neobydlen.

Mlýn chátral a byl dlouho opuštěný. Vodní kolo poškodila velká voda. Chátrání pokračovalo i v době, kdy byl objekt ve správě JZD Rychaltice.

1955 již neměl střechu, na leteckém snímku z roku 1960 již není vůbec patrný.