Polenický mlýn a pila

Hamr se samostatným náhonem v pozici odpovídající 16. pruhu fojtství. O tomto tzv. starohamerském železném hamru je první dochovaná písemná zpráva z roku 1636. Železná ruda se k němu dovážela z nedalekých Malenovic. Hamr se sestával patrně jen z tavicí pece a mechanického kladiva.

Urbář z roku 1641 uvádí, že roční výnos hamru činil 700 zlatých.

K roku 1664 se tu uvádějí 2 mlýny.

Hamr zanikl mezi léty 1720-1723.

1839 Josef Wrobele

Okolo roku 1840 tu bylo 7 mlýnů s jedním složením, které ročně semlely 151 měřic žita, 248 měřic ovsa, byly tu 4 pily, které nařezaly 6 720 desek.

Ignác Krasula přišel z Korně, oženil se s Marianou Vroblovou. Provozoval pak nejen pilu, ale postavil na druhé straně cesty u vody i obchod. K němu se později přistavovalo z obou stran, takže vznikl dlouhý dům čp.196 se třemi vchody a čtyřmi byty pro nájemníky.
Vypráví se, že Ignác Krasula pilu prý jednou prohrál v kartách. Pila se stala majetkem olomouckého arcibiskupství, ačkoliv byla na slezské straně.

Posledním pilařem tu byl nějaký Březina.

Roku 1924 byla zdemolována, nevydržela v konkurenci s výkonnější parní pilou Dudovou.

K pile patřil ještě zděný domek. V něm bydlel hajný Syrovátka. Před stavbou přehrady byl zbořen.

Ignác Krasula měl čtyři děti. Marie se provdala za hajného Konvičku na Zákopčie u Rakové, Anna za Charbuláka do Řečice, Josef odešel do světa, ale skončil tragicky – našli ho utopeného ve studni. Nejstarší Ondřej podědil podnikavost po otci, stal se obchodníkem. Byl váženým občanem a od svých 31 let v roce 1919 starostoval v Hamrech během první republiky více jak dvacet let.

1937 na leteckém snímku již není patrený