Dolní mlýn

První vlaštovkou průmyslové revoluce v jinak zemědělském Hulíně byl cukrovar Spolku moravských cukrovarů (Verein Mährischer Zuckerfabriken), označovaný po vystavění druhého hulínského cukrovaru jako starý cukrovar či cukrovar Hulín I. Již v roce 1861 odkoupil významný moravský průmyslník a olomoucký podnikatel Moritz Primavesi od mlynáře Vychodila tzv. dolní mlýn s pohonem na spodní vodu na říčce Rusavě. Vedle něj nechal vystavět cukrovar, dokončený snad k roku 1863. Moritz Primavesi v čele Spolku moravských cukrovarů spravoval mimo Hulína také cukrovarské provozy v Bedihošti, Hodolanech a Velké Bystřici. Na počátku provozu pohánělo továrnu 6 parních strojů o 32 hp. V následujících desetiletích se cukrovar rozšiřoval pozemkově i modernizoval strojově. V letech 1925–1932 proběhla velká rekonstrukce, k níž je popsáno strojové vybavení, sestávající z 16 difusérů na vyluhování řízků po 60 hl, 12 Čížkových a 6 kalolisů s filtrační plochou 500 m2, čtyřčlenné odpařovací stanice o ploše 1 233 m2. Součástí závodu byla vápenka a kotelna se čtyřmi parními kotly Tischbein a dalšími pěti kotly Fairbairn o celkové výhřevné ploše 461 m2. Denní kapacita představovala cca 900 tun zpracované řepy. V roce 1941 byl provoz pozastaven. Obnoven byl až po skončení 2. světové války, aby byl roku 1947 znárodněn a jako Cukrovar v Hulíně, n. p. pod sebe převzal druhý hulínský, Rolnický akciový cukrovar. Provoz v areálu cukrovaru Hulín I. byl v roce 1950 zrušen a budovy odprodány ke skladovacím účelům. V současnosti je chátrající areál sídlem několika firem.