Historie
Obecná historie:
Takzvaný Velký mlýn (č. p. 190) byl v držení paní Janichové. V roce 1904 od ní získalo tento objekt město. Měl tři vodní kola, dvě sloužily samotnému mlýnu a jedno pohánělo pilu. Nebyl daleko od centra města a radní přemýšleli co s ním. Objekt byl přece jenom dost velký. Chtěli jej přestavět na městské koupaliště, chudobinec nebo elektrárnu. Ta se záhy ukázala tou správnou volbou. Povolení k provozu bylo vydáno 21. ledna 1905.
Městská elektrárna byla původně mlýnem zvaným Stadt – Mühle (Městský mlýn), který předtím patřil paní Anně Janichové rozené Krompholzové. Když město mlýn koupilo, postavilo zde elektrárnu na výrobu jednosměrného proudu a zařízení na provoz akumulátorů. Do roku 1945 byly části města přestavěny na odběr 380/220 voltů střídavého proudu, přičemž většina města byla ještě zařízena na 220 V jednosměrného proudu. Dodávky dodatkového proudu byly od firmy Mattausch – ze sklárny (Elecom).
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
V držení paní Janichové rozené Krompholzové.
V roce 1904 od ní získalo tento objekt město a přestavělo jej na elektrárnu. Povolení k provozu bylo vydáno 21. ledna 1905.
První světová válka (1914–1918)
1930 elektrárna Městská obec Benešov n. Pl.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Janich
Historie mlýna také obsahuje:
-1904 Janichová
1904- město Benešov n. Pl.
Vlastní elektrárnu měl od roku 1905 i Benešov nad Ploučnicí. Na rozdíl od nedaleké České Kamenice město nepostavilo novou budovu, ale upravilo stávající mlýn. Projekt vytvořil specializovaný děčínský elektroinženýr Ludwig Carl Renger. Vodní kola nahradila Francisova turbína o výkonu 100 kW (od roku 1926 přibyla další) na náhonu, spojujícím potok Bystrá s Ploučnicí. Při nedostatku vody provoz generátoru zajišťoval 130 kW parní stroj, vybavení dodala a. s. Pražská strojírna. Elektřinu kromě domácností a veřejného osvětlení odebíraly také místní továrny, jež neměly vlastní zdroj energie. Elektrárna pracovala až do padesátých let, poté byly prostory využívány převážně jako sklady. Současný majitel se chystá budovu rekonstruovat.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
