Historie
Obecná historie:
Na východním konci vesnice se nacházela zaniklá osada Sadovany, která je zmiňována v listině Louckého kláštera již z roku 1226. Později se této oblasti, ulice Panská, Polní a Nad Hřbitovem začalo říkat Neustift - Novosady.
Díky vydatným pramenům zde byl v roce 1862 zřízen vodní mlýn. Mlynář Adolf Keller ze Seefeldu v Dolním Rakousku u něho založil dva rybníky, menší pstruhový a větší pro kapry, dnešní .Pančák". Mlýn má malebnou polohu. Na východě zalesněná stráň, na severu viniční svah a na jihu velké pastviny. Tato jižní stráň se v jazyce starousedlíků jmenovala Vraní kopec.
V roce 1876 byl mlýn přestavěn na parní a byl vybaven nejmodernější, technikou.
Mlýn v roce 1909 do základů vyhořel. Budova byla obnovena a uvedena do provozu, ale v roce 1933 ji červený kohout zachvátil znovu. Byl to mohutný požár, při kterém plameny osvětlovaly celou východní část obce. Naštěstí se oheň nerozšířil na jiné budovy. Lidé podezřívali mlynáře, že si mlýn zapálil sám kvůli vyplacení pojistky. Ta byla skutečně velmi rychle poskytnuta a budova brzy opravena, navíc byl provoz vybaven pohonem na dieselový olej. Bývalá kotelna byla zčásti přebudována na prádelnu a zčásti využívána jako nájemný lihovar a moštovna.
V době války objekt sloužil jako skladiště. Po osvobození se jeho národním správcem stal mlynář Alois Bohátka. Obilí se zde mlelo na mouku cca do roku 1950, kdy se byla rodina Bohátkových nucena vystěhovat. Po znárodnění budovu převzalo místní JZD, zprvu zde fungovala nějaký čas šrotovna, později však sloužil objekt opět jen jako skladiště. V roce 1954 byl stržen vysoký komín, který stál mimo samotnou budovu za cestou a byl do té doby jednou z dominant Hodonic. Přilehlé obytné prostory a zahrada dodnes slouží k soukromému bydlení.
Čerpáno z publikace HISTORIE HODONIC, autor Miluše Mitregová, vydáno v roce 2009
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Díky vydatným pramenům zde byl v roce 1862 zřízen vodní mlýn.
Mlynář Adolf Keller ze Seefeldu v Dolním Rakousku u něho založil dva rybníky, menší pstruhový a větší pro kapry, dnešní .Pančák".
V roce 1876 byl mlýn přestavěn na parní a byl vybaven nejmodernější, technikou.
Mlýn v roce 1909 do základů vyhořel.
Události
- Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
První světová válka (1914–1918)
Budova byla obnovena a uvedena do provozu, ale v roce 1933 ji červený kohout zachvátil znovu. Byl to mohutný požár, při kterém plameny osvětlovaly celou východní část obce. Naštěstí se oheň nerozšířil na jiné budovy. Lidé podezřívali mlynáře, že si mlýn zapálil sám kvůli vyplacení pojistky. Ta byla skutečně velmi rychle poskytnuta a budova brzy opravena, navíc byl provoz vybaven pohonem na dieselový olej. Bývalá kotelna byla zčásti přebudována na prádelnu a zčásti využívána jako nájemný lihovar a moštovna.
Události
- Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
V době války objekt sloužil jako skladiště.
Po osvobození se jeho národním správcem stal mlynář Alois Bohátka.
Obilí se zde mlelo na mouku cca do roku 1950, kdy se byla rodina Bohátkových nucena vystěhovat.
Po znárodnění budovu převzalo místní JZD, zprvu zde fungovala nějaký čas šrotovna, později však sloužil objekt opět jen jako skladiště.
V roce 1954 byl stržen vysoký komín, který stál mimo samotnou budovu za cestou a byl do té doby jednou z dominant Hodonic.
Penzion na mlýně byl otevřen v prosinci 2009. Předcházela mu rozsáhlá rekonstrukce objektu bývalé sýpky historické budovy Kellerův mlýn.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1862 Adolf Keller
1945 Alois Bohátka
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
