Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Josefovo údolí (Josephsthal) bylo pojmenované zřejmě po císaři Josefu II. Zakladatelem provozů byl v r. 1788 nájemce sklárny v Nové Knížecí Huti Jan Křtitel Dannhofer (Dannhof). Proti výstavbě nových brusíren ostře protestoval sklářský podnikatel František Koller, který v r. 1787 dokončil na nedaleké Střebli výstavbu stejného zařízení. Guberniální úřad proto s povolením výstavby Dannhoferových provozů otálel až do 4. 12. 1788, kdy stavbu konečně povolil. V r. 1802 zakoupil podniky v Josefově údolí za 7 000 zlatých Jan Jiří Dannhofer, bratranec původního majitele. Nehospodařil však dobře a r. 1826 musel zadlužený podnik prodat věřitelům. Dalším majitelem brusírny a leštírny v Josefově údolí se stal Emanuel Brechler, který je získal za 6 200 zlatých. Provoz, nazývaný lidově Brächtlschleif, musel ale i on v r. 1834 pro dluhy prodat dalšímu z věřitelů. Tím nebyl nikdo jiný než známý sklářský magnát Ondřej Ziegler. V r. 1837 postoupil Ziegler provoz majiteli waldheimského panství. Mlýn byl vyznačen na mapě I. vojenského mapování a II. vojenského mapování.
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Při prodeji panství r. 1884 získává podnik v Josefově údolí i ostatní šlejfy Albert Dub, od něhož je v r. 1890 kupuje firma Kupfer a Glaser. Kolem r. 1908 přechází Josefovo údolí na firmu Naschauer & Pollak.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Areál nadále patří firmě Naschauer & Pollak. V seznamu vodních děl je firma uvedena, nejsou však uvedena čísla jednotlivých budov, tak není jasné, zda byl mlýn nějak využíván k provozu. Jsou však uvedeny jen provozy sloužící k broušení a leštění skla, provoz mlýna uveden není. V r. 1938 je majetek firmy Naschauer & Pollak jakožto židovské vyvlastněn a šlejfy zastaveny. Od té doby byl průmyslový objekt v Josefově údolí využíván jako byty.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Po II. sv. válce bylo odsunuto německé obyvatelstvo. Budova mlýna je ještě jasně patrná na leteckém měřičském snímku z roku 1947.
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Celý areál i s mlýnem a panským domem byl zbořen v rámci zřizování pohraničního pásma v 50. letech.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
