Kvalitní klasicistní budova venkovského mlýna z 30. l. 19. stol, zbudovaná s použitím starších barokních dřevěných konstrukcí. Objekt dochován takřka v původním stavu. Areál dotváří klasicistní pilířová stodola a vodní dílo s rybníčkem.
klasicistní mlýn z konce 30. let 19. století, vystavený s použitím starších roubených konstrukcí z poč. 18. stol.
1) obytné stavení s mlýnicí 2) stodola 3) rybník Areál mlýna je situován v malebném údolí na severním okraji vesnické památkové zóny Zahrádka. Mlýn leží na nepravidelném pozemku. V současné době je tvořen dvojicí objektů, oddělených rybníčkem (akumulační nádrží), s dlouhou hrází na jihozápadní a jihovýchodní straně. Pod jihovýchodní stranou hráze je situována budova mlýna (obytné stavení s mlýnicí). Svou podélnou osou je mlýn orientován přibližně ve směru severovýchod – jihozápad, tedy rovnoběžně s potokem. Stavení je založené ve svahu tak, že z jihovýchodní strany se jeví jako patrové, zatímco ze severozápadní strany jako přízemní. Na severozápadní straně areálu stojí volně nevelká stodola, orientovaná podélnou osou ve směru severozápad – jihovýchod. Zbývající části vodního díla (náhon, odtokový kanál s jalovým přelivem a odtokový kanál z lednice) nejsou památkově chráněny (na pozemku ppč. 212). Počátky mlýna nejsou objasněné. Dnešní stavba obsahuje druhotně použité dřevěné stavební konstrukce z první třetiny 18. století – prvky barokní mlýnské hranice s jedním bohatě profilovaným sloupem a dále prvky rámové roubené stěny ze silných fošen v prostoru mlýnice. Tyto konstrukce jsou dendrochronologicky datované mezi roky 1708 – 1725 (hranice), resp. 1717 a 1727 – 1729 (roubená příčka a rámová stěna mlýnice). Zda k barokní stavební etapě patří i některé zděné konstrukce (suterén, klenby) se nepodařilo bezpečně určit, pravděpodobně jsou však až pozdější. Situace na mapě stabilního katastru z roku 1837 ukazuje pozoruhodný fakt, že objekt byl oproti dnešnímu stavu významně kratší na severovýchodní straně. Objekt byl vyznačen červeně jako nespalný. Areál doplňovala ještě stodola v dnešní poloze (značená žlutě) a především dnes již zaniklý velký objekt v podélné orientaci vůči přístupové cestě, navazující volně kolmo na stodolu na severozápadní straně areálu (rovněž značený žlutě). Tato skutečnost nás nutí zamyslet se nad funkcí jednotlivých objektů v rámci areálu. Zdá se pravděpodobné, že zaniklý objekt na severozápadní straně areálu mohl být původním obytným (roubeným) domem, zatímco oproti dnešku významně menší objekt na místě dnešního mlýna a obytného stavení byl původně jen monofunkčním mlýnem. Právě tato stavba mohla být postavena z dřevěných prvků, obsažených druhotně v dnešní konstrukci mlýnské hranice a roubení mlýnice.
Mlýn je situován na nepravidelném pozemku. V současné době je tvořen dvojicí objektů, oddělených rybníčkem (akumulační nádrží), s dlouhou hrází na jihozápadní a jihovýchodní straně. Pod jihovýchodní stranou hráze je situována budova mlýna (obytné stavení s mlýnicí). Svou podélnou osou je mlýn orientován přibližně ve směru severovýchod - jihozápad, tedy rovnoběžně s potokem. Stavení je založené ve svahu tak, že z jihovýchodní strany se jeví jako patrové, zatímco ze severozápadní strany jako přízemní. Na severozápadní straně areálu stojí volně nevelká stodola, orientovaná podélnou osou ve směru severozápad - jihovýchod. Areál doplňují další objekty vodního hospodářství, které však nejsou předmětem návrhu.
Mlýn
Mlýn (obytné stavení s mlýnicí) má obdélníkový půdorys o rozměrech cca 18,5x8m.
Svou podélnou osou je dům orientován přibližně ve směru severovýchod - jihozápad, tedy rovnoběžně s potokem. Je založen ve svahu tak, že ze strany od potoka se projevuje jako patrový, zatímco od rybníka jako přízemní, neboť vstup do druhého podlaží je situován na úrovni terénu, ještě zahloubeného pod těleso rybniční hráze.
Dispozice objektu je velmi jednoduchá a v podstatě odpovídá běžné dispozici venkovského domu. Suterén (I.P.P., ze strany od potoka na úrovni terénu) má ovšem poněkud odlišnou dispozici od přízemí (I.N.P., ze strany od potoka na úrovni patra). Vysvětlení rozdílností může být spekulací o stavebním vývoji objektu.
Suterén, přístupný samostatnými vstupy v severovýchodním průčelí, je příčně rozdělen na 3 díly. Střední díl, původně vstupní, je podélně rozdělen na 2 trakty - chodbu (vstupní síň) při jihovýchodním průčelí a sklepní místnost pod síní. Obě místnosti jsou zaklenuté půlkruhovými valenými klenbami s pětibokými výsečemi.
Největší jihozápadní krajní díl na zhruba čtvercovém půdorysu tvoří mlýnice, propojená jediným vnitřním schodištěm s přízemím. V interiéru mlýnice se dochovala při jihozápadní štítové stěně mlýnská hranice, dimenzovaná na 1 složení. Přední podsvorní sloupy jsou zdobně profilované - levý je autenticky zachovaný, pravý je novodobě vyměněný za kopii. Z mlecího zařízení (původně staré české složení) se dochovalo paleční kolo.
Konstrukce mlýnské hranice byla zhotovena z dubů pokácených mezi roky 1708 - 1725 a jedlí kácených v letech 1834/35 a 1850.
Protějškem mlýnice je přední sklep pod předním dílem budovy, dnes se samostatným vstupem z exteriéru. Místnost je zaklenutá dvěma poli plackových kleneb.
Základní úroveň objektu představuje přízemí (I.N.P.), na jihovýchodní straně vyvýšené nad terén na úroveň patra, ze strany rybniční hráze přístupné přímo z terénu.
Dispozice přízemí je na rozdíl od suterénu čtyřdílná a poloha dělících stěn neodpovídá situaci suterénu. Je rozdělená na běžnou trojdílnou obytnou jednotku a vrchní podlaží mlýnice.
Komunikačním uzlem přízemí je plochostropá vstupní síň ve středním dílu, druhý jihovýchodní trakt středního dílu tvoří bývalá černá kuchyně. Kuchyně je zaklenutá dvěma nestejně širokými půlkruhovými pasy - úseky stoupající valené klenby, mezi nimiž je ponecháno široké ústí dobře dochovaného dymníku. V bočních stěnách černé kuchyně jsou široké niky - původně s obslužnými otvory topenišť. Ze síně do černé kuchyně vedou jednoduché svlakové dveře. Přední díl na severovýchodní straně tvoří jediná velká obytná světnice, která je plochostropá, s omítaným podhledem. Kamna jsou kachlová novodobá, po straně je zachována policová nika vzniklá úpravou krbečku. Protějškem světnice je rovněž plochostropá zadní světnice, přístupná ze síně rámovými dveřmi, od níž je roubenou příčkou oddělený ještě zadní díl přízemí mlýnice . Příčka byla dendrochronologicky datována do let 1727/28 a 1728/29 (druhotně použité dřevo), prahový a věncový trám pochází z let 1835/36.
Jihovýchodní a jihozápadní stěna vrchního podlaží mlýnice je rovněž roubená do drážky, z druhotně použitého dřeva z let 1727-29. Nad celým domem je jediná podkrovní prostora polovalbové střechy, systému stojaté stolice, přesahuje nad zápražím. Spoje jsou čepované, jištěné dřevěnými kolíky - hřeby, veškeré dřevo j ručně opracované. Trámy krovu byly zhotoveny z jedlí kácených na přelomu let 1833/34.
Hlavní štítové průčelí je obrácené k severovýchodu směrem do zahrady šikmo proti přístupové cestě. Vzhledem ke klesajícímu terénu je levá část vyšší (dosahující úrovně suterénu), pravá nižší, jen na úrovni přízemí. Celá stěna je vyzděna ze smíšeného lomového zdivá s příměsí cihel. Zdivo je v současné době zbaveno omítky, opatřeno jen cementovým podhozem. Na úrovni přízemí je dvojice oken světnice. Stávající okenní výplně jsou novodobé dřevěné, dělené do kříže. Dle starší fotodokumentace z doby před zahájením rekonstrukce byla okna dvojitá, dovnitř a ven otvíravá, dvoukřídlá, členěná na celkem 6 tabulek. Shora je průčelí ukončeno odsazenou fabionovou římsou, s částečně dochovanou omítkou s bílými a šmolkově modrými vápennými nátěry. Na starších fotografiích jsou patrné i odstíny okrové barvy.
Na římsuje nasazen lichoběžníkový štít polovalbové střechy, nesymetricky přesahující na pravé straně nad zápražím. Štít je vyzděný z cihel, po obvodu lemovaný odsazenou fabionovou římsou, zachovanou v několika fragmentech včetně souvrství vápenných nátěrů.
V ploše štítu je dvojice okének, výplně jsou novodobé dřevěné dělené do kříže. Až do poslední rekonstrukce byla okénka osazená v líci, dvoukřídlá, celkem šestitabulková. Okénka byla rámována pásovými šambránami.
Podélně orientované přízemní vstupní severozápadní průčelí je orientované směrem k rybniční hrázi. Celá sténaje vyzděna ze smíšeného lomového zdivá s příměsí cihel. Zdivo je v současné době zbaveno omítky, opatřeno jen cementovým podhozem. Stěna je otevřena celkem čtyřmi otvory. V prvé a třetí ose zleva jsou okna. Stávající okenní výplně jsou novodobé dřevěné, shodné jako ve štítovém průčelí. Ve druhé a čtvrté ose jsou dveře. Dveře jsou novodobé historizující, členěné šikmo kladenými prkny, s jednoduchou obložkovou zárubní.
Nad zápražím přesahuje střecha, podpíraná zhlavími vazných (současně stropních) trámů. Trámy jsou na koncích oble seříznuté s okosenými hranami, prostor mezi nimi je zaklopen prkny. Na záklopu se dochovaly vápenné nátěry, s dominantní světlou šmolkově modrou. Přesah štítu nad zápražím vynáší konzola, podporovaná silnou fošnou. Na konzole se zachovala jednovrstvá vápenná omítka opět s četnými vápennými nátěry. Zápraží je vydlážděno cihelnou dlažbou.
Jihozápadní zadní štítové průčelí je obrácené směrem k lednici. Spodní část na úrovni suterénu je vyzděna z lomového kamene. Stěna je bez omítky. Mírně vpravo je pravoúhlý, téměř čtvercový otvor, z něhož vystupuje zbytek hřídele vodního kola. Přízemí je stejně jako levé nároží jihovýchodního průčelí postavené rámovou technologií. Stěna je rozdělena do dvou polí třemi sloupky, začepovanými do nově vyměněného prahového trámu. Sloupky jsou opatřeny drážkou, do níž jsou zasazena pera jednotlivých stěnových trámců, resp. širokých silných fošen s patrnými záseky po zasazení kolíčků na líci. Ty jsou druhotně použité a při opravě ještě nově přeskládané. V pravé části je vyříznut prostý obdélníkový otvor bez výplně.
Použité dřevo (druhotně využité fošny) byly dendrochronologicky datovány do let 1727-29.
Shora je průčelí ukončeno lichoběžníkovým štítem polovalbové střechy. Štít je prostý svisle bedněný, s lištovanými spárami a dvojicí vyříznutých obdélníkových otvorů bez výplně. Před jihozápadní průčelí mlýna předstupuje šachta lednice. Je ze tří stran ohraničená kamenným lomovým zdivém s vyplavenou maltou, zčásti již rozpadlým. V jihozápadní stěně šachty je vyklenut segmentový záklenek odtokového kanálu. Vyšší severozápadní stěna lednice zasahuje do objemu tělesa hráze. Ze svahu vzdušného líce hráze vystupuje pěkný kamenný žulový tesaný žlab obdélníkového průřezu, s polodrážkou vysekanou na konci. Mlýnské kolo se nedochovalo, až na fragment hřídele.
Podélně orientované zadní boční průčelí, obrácené na jihovýchod, je v celém rozsahu patrové. Průčelí je v celém rozsahu, s výjimkou přízemí zděné. Celá stěna je vyzděna ze smíšeného lomového zdivá s příměsí cihel. Zdivo je v současné době zbaveno omítky, opatřeno jen cementovým podhozem. Nejsou na něm patrné žádné anomálie. Přibližně uprostřed je rozděleno novodobě přizděným kamenným opěrným pilířem.
Zcela odlišné je levé nároží na úrovni přízemí, které je stejně jako přízemí zadního štítového průčelí rámové konstrukce, sroubená z trámců, s patrnými záseky po zasazení kolíčků na líci. Na levém nároží je ukončena do sloupku, na pravém konci je stěna shodně ukončena sloupkem, přisazeným k zalícovánému okraji zděné konstrukce. Spodní prahový trám je vyměněn.
Na úrovni suterénu je stěna otevřena celkem třemi otvory. Krajní levý tvoří dveře do mlýnice s cihelným záklenkem a novodobou dveřní výplní s nadsvětlíkem. Střední otvor tvoří okno, dle spár v parapetech vzniklé na místo dveří. Krajní pravý otvor tvoří dveře do předního sklepa. Na úrovni patra je v rozsahu zděné části stěny trojice okenních otvorů. Stávající okenní výplně jsou novodobé, dřevěné, shodné jako na štítovém průčelí. Dle starší fotodokumentace z doby před zahájením rekonstrukce byla okna obou světnic dvojitá, dovnitř a ven otvíravá, dvoukřídlá, členěná na celkem 6 tabulek.
Dům je krytý oboustrannou polovalbovou střechou o sklonu 45°. Střecha je krytá etemitovými šestiúhelníkovými šablonami (česká šablona) v klasické síťové vazbě. V šablonové krytině světle šedé barvy jsou vytvořené červené ornamentální vzory křížů.
Stodola
Stodola je situována na východní straně zahrady. Je to nevelká stavba na obdélníkovém až lichoběžníkovém půdorysu, s (dnes) neprůjezdným mlatem a úzkými pernami. Obvodové zdivo je provedeno v kombinaci lomového kamenného zdivá s roubenými výplněmi do sloupků (z druhotně použitého dřeva). Na jihovýchodní straně je druhotně přistavěná kolna z cihelného zdivá, druhotně ještě rozšířená posunutím jihovýchodní stěny až na samý břeh rybniční hráze.
Krov stodoly je velmi jednoduchý hambálkový, v ose podepřený středovou stolicí se sloupky a vaznicí zavětrovanou pásky. Krov přesahuje i nad kolnu. V krovu stodoly byly datovány smrk a jedle pokácené vletech 1830/31 a 1831/32.
Fasády stodoly mají zbytky hrubé omítky. Střecha je sedlová, s bedněnými štíty, krytá etemitovými šestiúhelníkovými šablonami (česká šablona) v klasické síťové vazbě. V šablonové krytině světle šedé barvy jsou vytvořené červené ornamentální vzory křížů.
Rybník
Rybník (akumulační nádržka) je situovaná mezi domem a stodolou. Má srpkovitý půdorys, o celkové délce cca 45m. Dle údajů starší plánové dokumentace dosahovala nádržka největší hloubky cca 85cm. Nádrž je lemovaná na jihozápadní, jižní a jihovýchodní straně sypanou hrázkou. Stavidla (čap) novodobé dřevěné konstrukce jsou situována na jižní straně nad bývalou lednicí. Na jihozápadní straně je kameny vyzděný bezpečnostní přeliv. Dle historické plánové dokumentace byla v hrázi osazena normálová značka. Voda je do akumulační nádrže přiváděn náhonem od severovýchodu, vedeným v přímém směru po úbočí mírného svahu údolí Bichanického potoka. V prostoru zahrady se dochovalo několik kamenných (žulových) nahrubo otesaných sloupků (kun) oplocení, s vysekanými otvory pro zasazení svlaků (rýglů) plotu.
Mlýn představuje hodnotný příklad lidové architektury regionu jižního Plzeňska a Nepomucká. Jeho podoba s polovalbovou střechou a střídmě řešenými průčelími odpovídá klasicistní zděné architektuře regionu, ačkoli je oproti běžné zástavbě výrazně starší. Velmi dobře se dochovala dispozice objektu s klenutými interiéry suterénu i přízemí (plackové i valené klenby). Mimořádně
hodnotným prvkem dispozice je černá kuchyně, zcela autenticky zachovaná bez novodobých úprav. Nejstarším prvkem stavby jsou díly krásně vyřezávané mlýnské hranice a díly roubené (fošnové) stěny mlýnice, pocházející již z první třetiny 18. století. Ostatní konstrukce, vč. krovu, pocházejí ze 30. let 19. století. Pozdější úpravy stavbu prakticky nezasáhly. Novodobé stavební úpravy sice přinesly dílčí změny (okenní výplně ve stávajících otvorech, odstranění exteriérových omítek), avšak ve všech případech se jedná o snadno odstranitelné zásahy, které nemají větší vliv na památkové hodnoty mlýna. Současní majitelé usilují v rámci svých možností o plnou architektonickou a památkovou rehabilitaci budovy.
Objekt stodoly prošel od svého vzniku ve 30. letech 19. století jen minimem změn a úprav (rozšíření na jižní straně). Zachoval si autentickou podobu menší hospodářské stavby, která neodmyslitelně doplňuje areál mlýna č.e. 3 a zvyšuje jeho památkové hodnoty.
Rybník (akumulační nádrž), dochovaný v přirozené podobě bez novodobých úprav, představuje nedílnou funkční součást areálu mlýna. Hodnotným detailem je kamenný žulový žlab, vedoucí původně na vantroky. Díky vodní ploše se zatravněnou hrází se celý areál mlýna uplatňuje mimořádně příznivě v kontextu okolní krajiny i prostředí VPZ Zahrádka.“
Mlýn a stodola je v současné době v dobrém technickém stavu. Interiéry v průběhu let byly odborně, na základě konzultací s pracovníky památkové péče opraveny a rovněž tak i dřevěné části
mlýnice a mlýnská hranice.
V rámci oprav v průběhu uplynulých let lze snad jenom vytknout nešťastnou výměnu oken, dveří a odstranění omítek. V případě rekonstrukce interiérů (mlýnice, černá kuchyň, sklepů) je prezentována kvalitní řemeslná práce.
Současný stav areálu mlýna č.e. 3 dobře Zachovalý. Areál je svébytným dokladem historického vývoje regionu, svou konstrukční skladbou poplatnou v době vzniku má nezastupitelné místo v mozaice vývoje celého společenství a kultury.
Mlýn č.e. 3 v Zahrádce je cennou ukázkou regionální venkovské architektury počátku 19. století, historie areálu sahá až do počátku 18. století. Objekty areálu mlýna se dochovaly ve velmi autentickém stavu, a mají tak velkou vypovídací hodnotu poukazující na historický a stavební vývoj areálu. Jak samotný objekt mlýna, tak stodola i související rybník jsou postupně obnovovány s ohledem na uchování jejich historických hodnot a je i nadále žádoucí, aby obnova areálu mlýna, který zaujímá významně místo v rámci VPZ Zahrádka, probíhala v souladu s principy památkové péče. S ohledem na výše uvedené souhlasíme s prohlášením věci za kulturní památku.
Areál bývalého mlýna v Zahrádce reprezentuje mimořádně hodnotný příklad lidové architektury jižního Plzeňska a Nepomucká, který se dochoval v mimořádně vysokém stupni autenticity. Zděný objekt s polovalbovou střechou se řadí do širokého kontextu lidové klasicistní a postklasicistní architektury tohoto regionu. Původní založení mlýna není objasněno, nicméně nej starší dřevěné konstrukce byly dendrochronologicky datovány do první třetiny 18. století. Ty byly patrně na stavbu použity až druhotně, dnešní podoba mlýna pochází z konce 30. let 19. století. Rovněž objekt pilířové stodoly s roubenými výplněmi, který obsahuje druhotně použité dřevěné prvky, byl vystavěn patrně ve 30. letech 19. století.
Objekt mlýnice i stodola jsou dochovány ve své hmotě, většině původních konstrukcí, s autentickou vnitřní dispozicí a celou řadou zajímavých architektonických prvků a detailů (černá kuchyně, roubené stěny mlýnice, mlýnské složení, paleční kolo,...). Další části areálu, jako například rybník, pak poskytují ucelenou představu o chodu vodního mlýna. Nesporná je také urbanistická hodnota, neboť budova mlýna, stodola i rybník ilustrují původní půdorysné uspořádání celého areálu, nenarušeného pozdějšími přístavbami ani nevhodnými přestavbami.
Jedná se o příklad malého zděného mlýna z 19. století s použitím starších konstrukcí, umístěného v malebném prostředí, navíc na území VPZ Zahrádka. Vlastník objekt průběžně kvalitně opravuje. Komise návrh jednoznačně doporučuje. Jde o příklad zděného klasicistního mlýna z konce 30. let 19. století, vystaveného s použitím starších roubených konstrukcí, datovaných endrochronologickým
rozborem do počátku 18. století (mlýnská hranice 1708 - 1725, roubená příčka a rámová stěna
mlýnice 1727 - 1729). Areál tvoří obytná budova s mlýnicí, situovaná pod hrází rybníka, protilehlá
zděná stodola s roubenými výplněmi a rybník s podkovovitou sypanou hrází. Zbývající části vodního
díla (náhon, odtokový kanál s jalovým přelivem a odtokový kanál z lednice) na pozemku ppč. 212,
k.ú. Zahrádka u Čížkova nejsou předmětem návrhu.
Hlavní mlýnská budova je zděný částečně roubený objekt na obdélném půdorysu o 2 x 4 okenních osách, situovaný pod hrází rybníka ve svahu tak, že v západní průčelí se jeví jako přízemní, zatímco při pohledu od jihu je objekt patrový. Zdivo kamenné s cihelnými dozdívkami bez původních vnějších omítek, patro mlýnice má západní a jižní stěnu roubenou. Boční průčelí završují lichoběžníkové cihelné štíty. Střecha je polovalbová, krytá eternitovými šablonami. Při jihozápadním průčelí navazuje prostor bývalé lednice se zbytkem hřídele mlýnského kola.
Suterén objektu má klasickou trojdílnou dispozici. V západní části se nachází mlýnice s nejstarší částí mlýna - mlýnskou hranicí pro jedno složení se zdobně profilovanými čelními sloupy, pocházející zpočátku 18. století; dochováno také původní paleční kolo. Ve střední části suterénu navazuje chodba a sklípek, opatřené valenými klenbami s pětibokými výsečemi. Východní část dispozice suterénu zaujímá větší sklepní prostor, zaklenutý plackami do pasů. Přízemí má čtyřdílnou dispozici - ke klasické obytné trojdílné dispozici se střední plochostropou vstupní síní, autenticky dochovanou černou kuchyní s dymníkem a dvojicí postranních plochostropých světnic přiléhá na západní straně horní roubené podlaží mlýnice. Příčka mezi západní světnicí a mlýnicí je rovněž roubená. Krov jednoduchý hambalkový systému stojaté stolice.
Mlýn v Zahrádce je příkladem kvalitní klasicistní budovy venkovského mlýna, zbudované s použitím starších barokních dřevěných konstrukcí (mlýnská hranice, roubená příčka a rámová stěna mlynice). Objekt vznikl jako zděná novostavba v 30. letech 19. století, kdy v lidové architektuře jižního Plzeňska převažovala dřevěná zástavba, a předznamenal tak nástup klasicistní zděné lidové architektury v regionu. Objekt je dochován takřka v původním stavu s intaktně dochovanými interiéry.
V minulosti proběhly dílčí nevhodné úpravy exteriéru (výměna oken a dveří, odstranění omítek), které jsou však poměrně snadno odstranitelné. Naopak interiéry byly v poslední době velmi kvalitně rekonstruovány. Objekt je využíván k soukromé rekreaci a je postupně citlivě opravován. Areál mlýna vhodně dotváří klasicistní pilířová stodola a vodní dílo s rybníkem. Celek je situován v malebném údolí na severním okraji drobné osady Zahrádka, jejíž jádro bylo Vyhláškou MK č. 249/1995 Sb. ze dne 22.9.1995 prohlášeno za vesnickou památkovou zónu. Návrh na prohlášení podporuje i skutečnost, že na území vesnické památkové zóny není dosud evidována žádná nemovitá kulturní památka.
