Jihočeský sborník historický, Ročník VII. (1934)
Rud. Ez. Cikhardt: Osada chotovinská
Liderovice:
Čís. 10 (nové 15), mlýn od nepaměti Lapáčkovský zvaný. Byl zde rod Vodákův na panském mlýně, později Mrzenové. Koncem 18. stol. byl na mlýně rod Brederův (Bredův). R. 1875 zemřela Anna, žena Jiřího Bredery, mlynáře, který r. 1793 postoupil mlýn a při něm 6 j. 833 s. polí, 1 j. 486 s. luk, 1 j. 600 s. pastvin synu Matěji Brederovi, který měl za ženu Johanu, dceru Václ. Čížka z Tábora. V ceně zahrnuty podíly po 150 zl. dětí Matějě (nového držitele), Františka a Vojtěcha, nejmladšímu Josefovi 170 zl., matce 300 zl. a 280 zl. odstupující otec sobě pojistil. Roční činže do panského důchodu činila 106 zl. 30 kr. Později držel mlýn Tom. Fara a po něm rod Kotaškův. Po smrti Josefa Kotašky*) přešel mlýn na dceru Viktorii, již vzal si r. 1874 Josef Bican a od něho r. 1878 koupil mlýn Karel a Marie Dvořákovi a od syna jejich Václava koupí přešel r. 1931 mlýn Václ. Halamovi. Mlýn byl vícekráte přestavován, v srpnu r. 1853 shořela stodola a chlévy. Také vodní přívaly nejednou škody způsobily, např. roku 1873 a 1925.
Jihočeský sborník historický, Ročník IX. (1936)
R. Cikhart: Z MINULOSTI MLÝNA NA LAPÁČKU – strana 65
Mlýn Lapáček, usazený v půvabném údolí potoka Borotínského, zachoval nám jméno vymřelého rytířského rodu Lapáčků ze Rzavého, jichž původní sídlo jest nedaleko odsud.
Nejstarší známý držitel mlýna jest Jindřich Lapáček ze Rzavého, o němž máme zprávu z r. 1565, že byl „znamenitě“ okraden. Vyloupili mu včely, z chléva vzali 24 ovec, nadto mu sebrali i 23 slepic a oves.
V 16. stol. vyskytuje se na Táborsku mlynářský rod Lapáčků, o němž lze souditi, že vzal příjmí od tohoto mlýna.
R. 1644 připomíná se „Lapáčkovský mlýn“ při statku záhořském, s nímž zůstal již trvale spojen i po připojení k panství chotovskému (1750). Mlýn byl panský. Roku 1677 čteme jméno Kateřiny Lapáčkové „ze mlýna“, později vyskytuje se tu rod Vodákův.
R. 1681 přišel velký příval vody, který u „mlýna po Chotovinami“ - což nejlépe se hodí na tento mlýn – odplavil mnoho prken, s louky 60 a několik vozů sena a dvě osnovy příze.
R. 1713 má mlýn nového majitele. Jest to rod Mrzenů, který od 16. stol. vyskytuje se na různých mlýnech na Táborsku. Toho roku byl tu mlynář Václav Mrzena, maje ke mlýnu 7 strychů 3 ½ věrt. polí špatných a jen 3 věrt. prostředních, luk na 1 ½ vozu sena a ½ vozu otavy a v hospodářství choval 3 krávy a 1 jalovici. R. 1778 již se uvádí František Mrzena „ex mola sub Liderovic“ na chalupě č. 11, kde také zemřela r. 1784 Magdaléna, vdova po Václavu Mrzenovi. V zápisech táborského cechu mlynářského jmenuje se (1804) Martin Mrzena, vlastní syn Jiřího Mrzeny ze vsi Liderovic, ale to byl asi syn Jiř. Mrzeny, který hospodařil s manželkou Magdalenou roz. Zavadilovou na chalupě č. 10.
Na mlýně zatím hospodařil rod Brederů, zvaný později stručněji Bredů. Jmenuje se r. 1783 Václav, jež se t. r. (30. září) oženil s Barborou, dcerou po Mat. Cikhartovi, mlynáři v Košíně, avšak hospodářem na mlýně byl Jiří Bredera, uvedený r. 1785 v josefinském katastru. Manželka jeho Anna zemřela 5. července t. r. v stáří 50 let. R. 1793 postoupil Jiří Bredera mlýn s 6 jitry 833 sáhy polí, 1 jitrem a 486 sáhy luk a 1 j. 600 sáhy pastvin synu Matějovi, vymíniv mladším synům Františkovi a Vojtěchovi po 150 zl., nejmladšímu Josefovi 170 zl., matce 300 zl., sobě 280 zl. a nový držitel, jenž tu hospodařil s manželkou Johanou Čížkovou, měl svého podílu 150 zl.
R. 1820 jest již na mlýně Tomáš Fara vulgo Lapáček, po němž následoval Josef Kotaška. Vdova tohoto Eva provdala se znovu (22. června 1860) za Vojtěcha Cikharta a opětovně ovdověvši (1860), žila na mlýně na výměnku až do smrti (1911).
Mlýn přešel v majetek Josefa Bicana, jenž se oženil s Viktorií, dcerou Josefa Kotašky, ale r. 1878 prodal mlýn Karlu Dvořákovi, mlynáři z Modlíkova a jeho manželce Marii roz. Kvěchové. Syn a dědic těchto Václav Dvořák prodal mlýn r. 1931 Václavu Halamovi.
R. 1853 shořela stodola i chlévy u mlýna, který byl také několikrát přestavován. Nejednou uškodily mlýnu vodní přívaly, jak již uvedeno. Největší byly r. 1873 a 1925.
