SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Pacov
Název toku: Hrobský potok
Obec, čp. : Nové Dvory 5
Podnikatel: Josef Veselý
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 2 kola na svrchní vodu
Normální výkon v ks: 10
Kniha pamětihodností fary hrobské
...16.5.1911 velká průtrž mračen, která strhla splavy na mlýně Hrádeckém, Podhorském i Kredlovském
Pamětní kniha obce Pořín II
https://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=3&id=1137
Dnem 11. února 1937 prodány byly pozemky od mlýna „Podhory“ ve veřejné dražbě za celkovou cenu 84.350,- Kč. 1.míra prodávala se za 2.000 - 2.500,- Kč. Budovu si ponechal majitel Veselý Josef. Mlýn jest zpustlý a již asi 15 roků nemlel. Rybník patřící právem užívacím ku mlýnu, měl ve vlastnictví od přídělového řízení pozemkové reformy Jan Blažek zbytkař statku „Josefát“ který rybník letošního roku prodal se souhlasem S.P.Ú. panu Františku Rosovi obchodníku z Tábora za cenu 6.000,- Kč. Rybník byl již léta vypuštěn, suchý.
Dějiny mlýna Podhora se blíží ke konci. Bývalo tam krásně, dnes žije v pamětech
Táborský deník 31.1.2013
Zdroj: https://taborsky.denik.cz/zpravy_region/dejiny-krasneho-mlyna-podhora-se-blizi-ke-konci-byvalo-tam-krasne-dnes-zije-v.html
(Výpis)
Vracíme se do oblasti Nových Dvorů.Tentokrát se ze silnice nevydáme vpravo na mlýn Hrádek, ale doleva na Podhorský mlýn. Respektive k jeho ruinám, které připomínají spíš malý hrad.
Tajemné místo navozuje lecjaké pocity. Zarostlé mohutné základy dávného mlýna čísla popisného 5 by mohly posloužit jako krásné zázemí filmové pohádky či hororu. Je z nich stále patrné rozložení mlýna. Pozůstatky stojí částí na pozemku na pozemku Aleše Pokorného z Prahy.
„Bývalý mlýn mám asi dva roky, ale vůbec nic o něm nevím. Prakticky to jen vlastním a ani žádné plány s ním nemám," říká stroze majitel Aleš Pokorný.
„To rozložení je trochu zvláštní. Bývalý mlýn stojí na pozemku Pokorného a těsně sousedí s naší nemovitostí. Stará paní Pokorná umřela a dva dědicové se nyní dohadují, co bude dál. Nikdo sem vůbec nejezdí a vše pustne. Býval tam nádherný rybník, dnes je zarostlý nálety stejně jako chatička," popisuje Jindřich Eliášek, jehož ženy rodiče zachránili aspoň kousek mlýna – stodolu, z níž mají v současnosti Eliáškovi chalupu. Vedle nich stojí chalupa Aleny a Jaroslava Vyčítalových.
„Dcera paní Pokorné s manželem sem často jezdívala a trávila tu nějaký čas, někdy i celé léto s vnuky, ale díky nevyjasněným majetkovým vztahům po úmrtí staré paní Pokorné, bývalé majitelky, dnes místo navštěvuje už jen zřídka. Dříve se o pozemky alespoň částečně starali. Sekali trávu a podobně, ale nyní už ani to ne," říká Jaroslav Vyčítal.
Spojení s Jordánem
Už roku 1684 jsou v berní rule zmiňováni mlynáři Podhorský i Hrádecký, takže oba mlýny už musely touto dobou nějak fungovat. Kdy byl přesně postavený není uváděno, název je však případný. Mlýn totiž stojí pod horou zvanou Hatiny, hatě jsou staročeským názvem pro cestu vykládanou chvojím a vedoucí přes močály a bažiny. Podhora patřil k Novým Dvorům, které tehdy ještě byly pod pacovským okresem. Zajímavé však je, že školou patřil k Pořínu a farou k Hrobům.
Asi v 15. století se v okolí Podhory a Nových Dvorů dobývala železná ruda. Mlýn Podhorský tak býval původně hamrem (??), v němž se ruda zpracovávala na železo. Na půdě se skladovalo železo, o čemž svědčily metr tlusté zdi a silné dubové trámy. Na hamru bývalo obří kladivo, jímž se ruda kula. Hospodářské nářadí, vozy, pluhy a brány měli majitelé uschované pod mohutnou starou lípou. Pod její následkyní pak většinou obyvatelé mlýna sedávali na lavičkách a pozorovali vodní hladinu a okolí.
Těžbu železné rudy koneckonců potvrzuje i dnešní krajina, neboť v blízkosti jsou patrná místa, kde se nacházely štoly. Od nich jsou pojmenovány i lány jako Na šachtě či V rudě. Nechybí samozřejmě historky.
„Patrné zbytky dolování rudy jsou v blízkém lese Vajnachu, kde je hluboká a široká jáma naplněná vodou. Říkalo se o ní, že nemá dno, a tak byla místními pojmenována Propast. Na mlýně mleči vypravovali, že je dokonce spojená s táborským Jordánem. Kdosi tvrdil, že kachna, která se na Jordáně potopila, vyplavala v Propasti," píše ve svých pamětech z roku 1944 Antonín Veselý z Podhory. Popisuje, že jako děti chodívaly tudy do školy značně svižně. Bály se, že je přepadne lesní muž Vajnach, který měl dle povídaček děti topit v Propasti.
Někdy v 17. století byla výroba železa ukončena a hamr byl přestavěn na mlýn. V něm se usadila mlynářská rodina Veselých, jíž patřily i další mlýny v okolí. V hrobské farní matrice je první zápis z roku 1705, kdy se narodil Jiří, syn Václava a Rosiny Veselých z Podhorského mlýna. Vyrábělo se několik druhů mouky, krupice a hrušková pracharanda. Roku 1717 má na statku dva voly. Šest krav a pět ovcí.
Křížová cesta
V roce 1745 jeho syn Jakub (*1722) koupil Podhoru od radenínské vrchnosti (tehdy Radenín vlastnil rod Kochů) za 400 zlatých. I roku 1753 musí však všichni mlynáři platit činži a odvádět žita, protože neměli dědická práva. Jakub Veselý platil 20 zlatých a odevzdával 28 strychů žita. Tuto povinnost zrušil až v roce 1781 Josef II. Podle josefínského katastru žil Jakub Veselý na mlýně i v roce 1785.
Jeho syn František (*1764) odešel na mlýn pod Hroby, byl velice zámožný a věřící. Zemřel však v mladých 37 letech, stihl však založit hrobskou křížovou cestu, a tak se za něj často lidé v kostele modlili. Podhoru vlastnil Františkův mladší bratr Josef, jeho syn rovněž Josef pak na Podhoře převzal vládu. Pěstoval žito, brambory a oves. V menší míře pšenici, ječmen, jetel. Byl dobrým a spravedlivým hospodářem, který pečlivě dohlížel na vše a neděle a svátky pro něj byl svaté. Tehdy se nesmělo mlýnské kolo pohnout. V zimě nelenil, vyráběl náhradní díly a dokonce šil mlýnské pytle. Jeho žena se také nezastavila. Ošetřovala a starala se o personál, prala, vařila a pekla. Například u chleba pak dbala na to, aby byl krájen rovně. Říkávala: „Kdo se nesrovná s chlebem, nesrovná se s lidmi." K mlýnu tehdy patřilo 40 měr polí, 20 měr luk a kousek lesa.
Jeho nejmladší syn Antonín Veselý, narozený 14. ledna 1867, vzpomíná, že u Podhory byly kromě lípy další dva památné stromy – sosna s obrázkem svatého a mohutný dub. „Byl uvnitř dutý a jako děti jsme se do něj schovávaly. Hnízdili tam také datli, sovy a žluvy. Když mi bylo osm let, slyšel jsem podivný hukot a křik ptactva. Starý dub hořel, někdo ho nejspíš zapálil," popisuje v době, když už ani mlýn Podhora nebyl.
Hastrman na splavu
Zajímavé je, že ani koncem 19. století nebyl místní rybník Veselých, nýbrž hrobského panství. To také zjara do něj vysazovalo kapry, kterým se díky rákosí, puškvorci a výkalů z lihovaru ve Dvorech dobře žilo. Otec Antonína Veselého dostával od vrchnosti na podzim dva až tři kapry, jež si do Vánoc schovával pod náhon vody na mlýnská kola. Panství pečovalo o splav, kde byla čtyři stavidla a můstek.
Mlynář pak reguloval vodu při deštích. „Naše bujná dětská fantazie vykouzlila na splavu hastrmana číhajícího na lidské dušičky. Při koupání jsme se proto báli ke splavu přiblížit," píše Antonín. Ke splavu se pak váží dvě pravdivé historky, kdy jednou tam spadla jalovice a podruhé se tam při žních rozbila plná čtvrtka s pivem, kterou mlynář pracovníkům koupil. Na mlýně byly dvě děvečky, čeledín a než synové vyrostli, také stárek. Antonín Veselý vzpomíná zejména na děvečku Annu Škrdletovou z Kozmic, která ho vychovávala, starala se o dobytek i vymáhala dluhy! Říkával jí Nána. „Jednou jsme šli před svatodušními svátky na pouť do Klokot. To jsem poprvé viděl Tábor.
Stála tenkrát ještě stará brána, co je nyní městské divadlo. Obdivoval jsem také Bechyňskou bránu a myslil jsem, že je to veliká stodola. Večer jsme v Klokotech hledali nocleh. Nána přišla do stavení a po pozdravu se ptala: „Prosím vás lidičky, neříkají tady u Dobrejch?" Ti odpověděli, že ne, ptali se proč a ona na to: „No já myslím, že u Dobrejch by nás nechali přespat do rána!" Lidé chtěli být dobří, a tak nás ve stodole nechali," popisuje. O děvečky nebyla na Podhoře nikdy nouze a mnohdy vypomohla i potulná chasa mlynářská, krajánci.
Smutné mlýny
V roce 1884 po domlácení ovsa už se nestačil sklidit a nechal se ve stodole u mlýna, tu navštívili zloději a při neopatrném svícení objekt podpálili. Starý pan mlynář Veselý zachraňoval v té době navíc dva mlýny, nedaleký Hamr a Chvalův v Horních Hrachovicích u Mladé Vožice. Mlynář se zadlužil a velké trápení ho stálo v srpnu 1887 život. Jak Antonín popisuje „Smutně klapaly mlýny, když otce z Podhory vynášeli". Za tři měsíce pak na tuberkulózu zemřel ve 23 letech také Antonínův bratr Josef. Na mlýně zůstala matka s pěti cizími lidmi, syn Antonín byl na studiích v Jindřichově Hradci. Na mlýn se z hrachovického mlýna vrátil starší Filip. Antonín se později na mlýn vracel s dětmi jako rekreant. Podle jeho zápisů to na Podhoře vypadalo jako za starých časů. Ty však brzy na to skončily.
Za první světové války byl nedostatek potravin, ženy domkářů a bezemků chodily do mlýnů, kde bylo možné dostat mouku. Její cena byla dle kroniky přemrštěná, platilo se až 80 halířů za kilo. V roce 1916 dokonce došlo k tomu, že se smělo mlít jen na mlecí výkazy. Při porušení hrozilo zabavení majetku. Potraviny zemědělci prodávali dráž a dráž, například vejce bývalo za čtyři halíře, nyní je za 18. Lidé si potají mleli, nebo spíše šrotovali doma.
Poslední mlynář
Posledním mlynářem na Podhoře byl Josef Veselý, syn Filipa, který však nebyl příliš dobrým hospodářem a jeho žena Marie Plzáková, dcera pořínského hostinského, mlýn zadlužila. V říjnu roku 1936 dosáhl dluh 80 000 korun. V únoru dalšího roku byly ve veřejné dražbě prodány pozemky.
Jelikož byl mlýn byl původně hamrem, měl silné trámy navíc oproti běžným stavbám. Dříve se na Podhoře topilo olšovým dřívím, protože byla nejpočetnějším stromem v okolí. Vždy se v zimě porazily ty nejstarší a největší, jenže…
„Starý pan Veselý měl do lesa „daleko", a tak začal vyřezávat trámy z mlýna a topil jimi. Postupně ale bral i trámy, které ohrozily statiku a spadla střecha a nechráněné zdivo bylo vystaveno povětrnosti a dále postupně chátralo," říká soused Jaroslav Vyčítal, který chtěl část zdiva ochránit před dalším chátráním. V roce 1938 se propadla pod tíhou sněhu střecha mlýna a zkázné dílo bylo dokonáno. V březnu roku 1938 mlýn, respektive zbořeniště a stroje, koupil pan Rohlík ze Soběslavi za 6000 korun. Mlýn tou dobou už 15 let stál a nemlelo se v něm.
Alespoň část však byla zachráněna. V roce 1937 totiž stodolu mlýna koupila rodina Černých, příbuzní současných majitelů sousedního čísla popisného 8. „Byli švadlenou a krejčím, za války tu bydleli a pracovali. Žilo se jim zde lépe," vypráví soused Jaroslav Vyčítal.
Poslední část mlýna, bývalý chlév, spadla před deseti lety. Tady sice už nikdo trámy nevyřezával, ale kvůli stáří se prolomila střecha, tím začalo chátrat i zdivo a poslední část mlýna nyní chátrá jako celý mlýn.
Rodina Veselých v okolí mlýna žila nadále, do zborcení tam jako výminkářka tam zůstala jen paní Veselá a po zřícení mlýna bydlela v bývalé chatě porybného se dvěma syny nedaleko Podhory. „Jeden z nich, Josef, později umřel. Druhý, Jarka, po jejím úmrtí z chaty odešel a měl kousek od mlýna chatrč, kde celoročně bydlel. Celý život tu takto žil," doplňuje Vyčítal. Na podzim se však starý muž zatoulal a pátrání policie skončilo tragicky. Nalezli ho u Dlouhé Lhoty mrtvého. Bylo mu 87 let.
„Když jsem sem před 62 lety přišla do Dvorů, mlýn už neexistoval, byl zborcený. Potomci Veselých bydleli v té chatě vedle, kluci byli bratranci mého muže. Bývali to zvláštní lidé. Ani nás nechodili navštěvovat. Když byla stará paní nemocná, Jarka jí zavolal záchranku a šel do práce. My jsme pak pomáhali přes sníh záchranářům paní přenést a on nás pozoroval za keřem. Ten by o mlýně věděl, ale neřekl by nic. Nejspíš by vás vyhnal," uzavírá Zdeňka Veselá.
David Peltán