Jan Lintner: Z MINULOSTI BÍTOVSKÉHO MLÝNA (opis článku)
Jihočeský sborník historický roč.1949, str.116 (SOkA Tábor inv.č.606/18 C-111/9/1949)
Mlýn v Bítově na Chýnovsku připomíná se již r. 1379, kdy jej držel jakýsi Nedvěd; mlýn měl dvě kola a náleželo k němu čtvrt lánu pozemků (t.j. 15 str.) 1).
V 17. století hospodařil na něm mlynářský rod Bezděkovských (též psáno Bezděk, Bezděka). Roku 1681 připomíná se tu Štěpán Bezděkovský a po něm jeho syn Jan. Jan Bezděkovský narodil se kolem r. 1662 a byl dvakráte ženat; první jeho manželka Marjána byla sestrou Matěje Šohaje z Pacova a zemřela asi r. 1703. Neměla pravděpodobně žádných dítek, a proto na smrtelné posteli, když velkou nemocí obtížena byla, s vůlí svého manžela a u přítomnosti P. Karla Georga, kaplana chýnovského, Jiřího Cikána, kantora a Šimona Přibyla, staršího kostelníka chýnovského odkázela na velký oltář v Chýnově z 278 zl., které jí byl dlužen bratr Matěj Šohaj 250 zl. (28 zl. mu odpustila) a z dluhů u jiných lidí 75 zl. ke kostolu v Hrobech. V Bítovském mlýně byl tehdy slavný pohřeb. Chýnovští literáti zpívali žaltář a Matěj Šohaj přišel z Pacova doprovoditi nebožku sestru. Hluboce želel své sestry; když se však při pohřbu dozvěděl, že z povinovaného dluhu odkázala mu je 28 zl. a ostatních 250 zl. že má připadnouti k záduši, dopálilo ho to a bylo po smutku. „Sacrament, když je mně toho dluhu neodpustila, bylo by nejlépe, abych namočil kalhoty do vantrok a nad ní pověsil, aby na ni místo slzí kapalo“, prohlásil před Janem Jelínkem, sousedem a radním chýnovským.2)
20.prosince 1703 dostal Jan Bezděkovský vrchnostenské povolení k druhému sňatku s Kateřinou, dcerou po zemřelém Matěji Kreslerovi z Budyně. Z tohoto manželství narodily se dítky: Tomáš (1706), Matěj (1708), Rozína (1710), Vojtěch (1713), Václav (1717), r.1736 propuštěn do Turovce a Žofie (1719) 14. srpna 1732 propuštěna za manželku pekaři Václavovi, synu Jana Doležala z Chýnova.
Jan Bezděkovský zemřel kolem r. 1745 a mlýn ujal syn Vojtěch; ten měl se svou manželkou Kateřinou (naroz. asi 1714) dítky: Rozinu (1738), jež se vdala r. 1759 za Martina, syna Ondřeje Černého z Chýnova, Annu (1740), která r. 1772 sloužila v Praze, pak v Chýnově a měla nemanželského syna Františka; Matyáše (1743) a Františka (1747), jež byl krejčím. Vojtěch dlouho na mlýně nehospodařil; 1748 odešel na mlýn Hořický a mlýn v Bítově ujal starší bratr Matěj Bezděkovský, který byl dosud na mlýně Skalském.
Matěj měl za manželku Annu a z jeho dětí se připomínají: Kateřina (1735), František (1738), Anna (1740), jež se r. 1758 vdala za Františka Trinkwitze, řezníka z Chýnova, Rozina (1743), Terezie (1746), Barbora (1748), provdána za Karla Chládka a Klára (1751). Na mlýně se Matějovi asi příliš nedařilo, jak jest patrno z nedatované stížnosti, že námelníci k němu přidělení jezdí do cizopanských mlýnů.
Po smrti Matěje Bezděkovského ujal mlýn jeho syn František; v červnu 1771 oženil se s Annou dcerou Podhorského mlynáře Jakuba Veselého, narozenou asi r. 1754. František Bezděkovský zemžel již po desíti letech a kromě vdovy zanechal sirotky: Kateřinu (1773), Terezii (1776), Jana (1778) a Josefa (1780).
Vdova Anna provdala se po druhé za Matěje Chromého, jemuž mlýn postoupila až do vzrostu syna Tomáše z prvního manželství. Roku 1797 byl Matěj Chromý propuštěn do Nadějkova a mlýn postoupil pastorkovi Tomáši Bezděkovskému, ačkoliv k zlistění toho došlo až 20. září 1805. Ostatní sirotci odešli s matkou a otčímem do Nadějkova.
Manželka Tomáše Bezděkovského, s níž měl děti Jana, Josefa a Kateřinu, jmenovala se Anna. Roku 1811 byl Tomáš již mrtev a mlýn prodal poručník sirotků po něm Václav Dvořák Josefu Reitschlägerovi, jehož potomek Jaroslav až doposud na mlýně hospodaří.
1) Emler, Dest urbářů, str. 358 a 135
2) Třeboňský archív, Chýnov II 5A7 2c/1
3) V knihách chýnovského cechu mlynářského uvádí se r. 1738 Tomáš Bezděkovský, syn Jana Bezděkovského, jako „mlynář pod Bítovem“, kdežto Vojtěch Bezděkovský je r. 1733 na mlýně ve Vřescích, kde po něm usadil se Jiří Cikhart, manžel Anežky Bezděkovské. Tento byv přijat od cechu chýnovského za „jednoho poctivého mistra, vystrojil pánům bratrům náležitou svačinu, vyplativ vědro piva a do matky pokladnice zapravil 3 kopy a 3 libry „osku“ (vosku na pohřební svíce). Manuál tří řemesel v Chýnově, fol.56.
(Pozn.red.)
J. Lintner: MLYNÁŘSKÝ ROD REITSCHLÄGERŮ NA CHÝNOVSKU, Jihočeský sborník historický roč. 1949. SokA Tábor 606/18, C-111/9/1949
Reitschlägerové přišli na Chýnovsko z panství Krumlovského. Roku 1681 připomíná se na mlýně ve Vřescích krumlovský poddaný Ulrich Reitschläger a po něm 1713 syn Urban Reitschläger (nar. asi 1686); manželka Urbanova jmenovala se Mandalena (nar. 1687) a z dětí připomíná se Jan. Po Urbanovi byl na Vřeském mlýně Josef Reitschläger (1703); ten byl dvakráte ženat. Po druhé oženil se v červenci 1746 s Dorotou, dcerou Lukáše Růžičky ze Stoklasné Lhoty. Měl 9 dětí: Josefa (1729), Matyáše (1730), Václava (1733), Dorotu (1734), Terezii (1737), Vojtěch (1741), Jana (1742), Veroniku (1748) a Annu (1750). R.1749 jmenuje se vřeský mlynář Martin Reitschläger, jehož syn Vavřinec dostal 6. října povolení k sňatku s Kateřinou, dcerou Ant. Franze z Chýnova. Vavřinec se stal mlynářem na mlýně Hořickém a z jeho dětí se připomínají: Eleonora (1752), Ondřej (1756), František (1758) a Jan (1760). V prosinci 1717 zemřel podolský mlynář Jiří Reitschläger. Na mlýně v Blanici byla jiná větev tohoto rodu; 15.XII.1727 oženil se Josef, syn po zemřelém Ondřejovi Reitschlägerovi z Blanice, s Žofií, dcerou neb. Kryštofa Folbergera z Hor Ratibořských, který se stal mlynářem na mlýně Podolském. Sestru Josefovu Alžbětu vzal si 1735 Václav, syn neb. Pavla Marouska z Dubu.
SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Tábor
Název toku: Hrobský potok
Obec, čp. : Bítov 9
Podnikatel: K. Reitschläger
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 1 kolo na svrchní vodu
Normální výkon v ks: 3.6
Kronika obecní Bítov (1920-1967)
https://digi.ceskearchivy.cz/Kroniky-SOkA-Tabor-Kroniky-obecni-B-Bitov
Při založení kroniky uveden jako předseda MNV Reischläger Jar.
Str. 14 Starobylá ves Bítov. Již ve 13. století dle Romana Cikharta (Popis Táborska) se připomíná mlýn v Bítově, ve 14. století byl ve vsi nápravník, v 15. století dvůr.
Bítovští hospodáři... čp.9 Jaroslav Raitschläger 13,66 ha, nabyl po rodičích
Str. 38 První mlynářka. Božena Reitschlagerová učila se u svého otce Jaroslava Reitschlagera řemeslu mlynářskému a složila dne 18. listopadu 1946 zkoušku tovaryšskou.
Str. 45 Mlýn v Bítově združstevněn. Tohoto roku (1950) mlýn Jaroslava Reitschlägera združstevněn. Vedoucí Božena Reitschlägerová
