Petr Lintner: POHLEDY SOBĚSLAVSKÉ, díl druhý, Město Soběslav, 2010
Strana 70: Mlýn Modlík (výpis)
Mlýn dříve nazývaný Drbalův, byl jednou z prvních staveb vybudovaných na táborském předměstí. Stál však v místech, kterými potok původně neprotékal. Vodní náhon vznikl přeložením koryta Černovického potoka západním směrem. Středověcí stavitelé ho posunuli těsně ke staré cestě na Tábor (dnes Wilsonova ulice). Jeho přehrazením v těchto místech došlo ke zvýšení hladiny potoka, které umožňovalo přívod vody novým náhonem na vodní kolo Drbalova mlýna. CPrvní změna majitele je v gruntovních knihách zaznamenána roku 1493, kdy jej od rodiny Drbalů koupil kovář Ondrášek. K mlýnu náležela část potoka, haltýře na ryby a sádky pod špitální loukou...
Mlýn často střídal majitele. Mnohokrát jím bylo město. To jej roku 1526 koupilo od mlynáře Matěje Práška za 410 kop a ještě téhož roku prodalo Václavu Volesnému za 750 kop... Roku 1598 však při katastrofálním požáru celé severní čísti města mlýn vyhořel. Po opravě Václav Volesný mlýn opět prodal za 750 kop Jiříku Kryfovi. Ve mlýně hospodařil až do počátku třicetileté války. Při obléhání Tábora, kam se vypravil v bouřlivé válečné době, však Jiřík Kryf zahynul. Mlýn po jeho smrti opět připadl obci, které jej prodala Václavu Prokéciovi. Během třicetileté války ho vojáci několikrát vyrabovali, zpustl a jeho trosky přešly opět do majetku města. V rce 1654 mlýn získal Zachariáš Marek Markovský a vlastnil jej po dobu deseti let. V roce 1664 ho daroval Jakubu Škorpovi i s chmelnicí u potoka a okolními polnostmi.
Na přelomu 17. a 18. století vlastnila mlýn rodina Václava Cikhara. Katastrofa se přihnala roku 1736. Obrovská povodeň strhla jez, lávku, poškodila zdivo i vnitřní mechanické zařízení. Mlýn byl sice opraven, ale již roku 1776 ho stihla další pohroma, kdy vyhořel při rozsáhlém požáru táborského předměstí. Až do dvacátého století se v něm velmi často střídali majitelé, kterých bychom napočítali celkem přes dvacet... V polovině 19. století byl mlýn rekostruován a roku 1931 modernizován. O rok později členové Okrašlovacího spolku nad jezem u mlýna zbudovali ostrůvek a kamennou jeskyňku, které se začalo říkat „labutí hnízdo“... V té době ve mlýně hospodařil Josef Němec. Posledním z majitelů byl po druhé světové válce Josef Modlík, po němž je dnes lokalita pojmenována. Mlýn tehdy pohánělo nejen vodní kolo (???), ale také naftový motor.
V roce 1953 byl celý objekt znárodněn a převeden na Jihočeské mlýny n.p. České Budějovice. V provozu zůstal až do roku 1963, kdy přešel do správy Komunálních služen města Soběslavi. Dočasně sloužil jako sklady. V roce 1972 jeho sousedství začala vyrábět náhrobní ozdoby tzv. věnečkárna. Na části zavezeného náhonu posatven autoservis. Roku 1994 značně zchátralý objektbývalého mlýna (čp. 241/III) stavební stroje strovnaly se zemí. Na jeho místě vyrostl rodinný dům, z věnečkárny se stl podnik na výrobu ponožek....
Emil Smrž: Soběslavsko; 1930; Vydala Učitelská jednota „Komenský“ v Soběslavi
Strana 41 – Adresář města
Mlýny
Dvořák František, „Městský“, Komenského ulice;
Heran J., „Na Brousku“;
Němec Josef, Táborské předměstí;
Steininger Vilibald, „Panský“;
Svoboda Josef, „Valcha“
Špaček Felix Ing, „Špačkův mlýn“
SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Soběslav
Název toku: Černovický potok
Obec, čp. : Soběslav 88
Podnikatel: Josef Němec
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 1 turbína Francis
Normální výkon v ks: 10,4
