SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 3, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Čáslav/Důchodkový kontrolní úřad Humpolec
Název toku: Nohavický potok
Obec, čp. : Herálec (60)
Podnikatel: Václ. Výborný
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 1 kolo na svrchní vodu
Normální výkon v ks: 3,75
František Pleva: Vrchovina neznámá
Nohavický mlýn
Na silnici z Úsobí do Herálce, dá se říci již na začátku Herálce stojí odpradávna mlýn nazývaný Nohavický. Mlýn získal své jméno podle rybníka rozprostírajícího se nad ním. Jeho půdorys připomínal svojí délkou a malou šířkou vodní hladiny tvar složených kalhot – nohavici. Rybník měl dva přítoky, jeden od Slavníče, dnes nazývaný také Nohavický, pramenící v jižním okraji lesního komplexu Temník nedaleko osady Velešov. Druhý přítok byl od Skorkovského rybníka. Nohavický potok býval vždy plný pstruhů. Po zprovoznění dálnice D1 pstruzi vymizali. U Slavníče kříží potok trasu dálnice, z které do něj stéká při dešti nebo sněhu voda. Ta je zvláště na jaře velmi prosolená a to pstruhům nesvědčí.
K protržení hráze rybníka Nohavice došlo v roce 1838. Povodeň způsobil rychle tající sníh, který rozvodnil Nohavický rybník. Hráz se protrhla a pod ní ležící mlýn byl skoro zničen. Vrchnost mlýn opět postavila. Tehdy byla hráz ještě opravena, ale po druhém protržení v roce 1861 nebyla již obnovena. Došlo k vybudování náhonu v délce jednoho kilometru a zřízení malého rybníčku u mlýna. Ze dna rybníka se staly louky. Původně stávala ve mlýně dvě složení. Po zrušení rybníka bylo již málo vody a mlýn pracoval pouze s jedním složením.
Do poloviny 19. století patřil mlýn k heráleckému velkostatku. V roce 1879 se rozhodla majitelka panství Marie Gabriela Thun-Hohenstein mlýn odprodat. V květnu toho roku jej koupil mlynář Alois Kletečka. Mlýn ještě nezaplatil a již v červnu 1879 ho prodal Josefu a Marii Douchovým ze Skorkova. Jejich vlastnictví nebylo ještě zapsáno do pozemkových knih, a tak Douchovi spláceli mlýn přímo paní hraběnce. Pan Doucha nebyl mlynář, ani nikdo z jeho rodiny. Mlýn proto pronajímal, později pak jaho rodina až do roku 1922. Nohavický mlýn koupili v únoru 1922 Josef a Anežka Sochorovi. Za jejich vlastnictví podle vyprávění pozdějšího mlynáře Josefa Výborného 25. června 1923 mlýn vyhořel. Majitelé mlýna šli odpoledne na pouť do Kochánova, když byli za úsobským kopcem, uviděli zář a mlýn byl v jednom plameni. Vypravovalo se, že oheň vznikl od komína, kde bylo uloženo seno. Oheň řádil hodinu a zničil celou mlýnici, kde se podařilo zachránit pouze řemeny. Shořela celá střecha a nad jednou místností se propadl strop. Ze světnice zachránil čeledín a děvečka téměř všechno. Mlýn měl majitel dobře pojištěn, a tak ho brzy obnovil. Později se nalezl ve stodole budík, a tak se uvažovalo, že si majitelé zapálili mlýn sami.
Mlýn opět změnil majitele v únoru 1924, koupil ho Karel Vacek. Ten ve mlýně ani nebydlel a 9. července téhož roku ho prodal Václavu Výbornému. Mlynář Výborný vlastnil mlýn v Dobrohostově, také na Nohavickém potoku. Ten současně s koupí prodal. Od koupě si sliboval lepší odbyt a více práce. Mlýn ležel při silnici, a tak k němu byla lepší přístupnost.
Po svém otci převzal mlýn v roce 1940 jeho syn Josef. Ve mlýně mlel až do roku 1952, kdy byl odsouzen za porušení plánovaného hospodářství. Semlel totiž bez povolení několika známým přes metrák obilí. To se v období, kdy vše bylo na lístky, hodnotilo jako trestný čin. Byl odsouzen na dva měsíce vězení a pokutu sto tisíc korun. Tolik peněz ani neměl, a tak si zbývající částku musel odsedět ve vězení. Po návratu již mletí neobnovil.
Dřevěné kolo, zhotovené v roce 1924, bylo již zchátralé a muselo být odstraněno. Mlynář plánoval již po druhé světové válce vyměnit kolo za turbínu. K přestavbě ale vlivem nastálé politické situace nedošlo. Náhon již také nebyl udržován, v horní části zanikl při melioracích luk a dolní část byla zaplavena hlínou z polí, která se následkem scelení lánů po deštích splavovala.
Josef se živil se svými třemi syny a manželkou jako soukromý zemědělec. Když již nemohl obhospodařovat své pozemky, rozhodl se v roce 1957 pro vstup do Jednotného zemědělského družstva v Herálci.
Budovu mlýna s pozemky převzal v roce 1977 mlynářův syn Oldřich. Zavedl poprvé do mlýna elektrický proud a přestavěl obytnou část dle návrhu svého bratra Jiřího, který vystudoval stavební průmyslovku. Při kolaudaci vznikl spor se stavebním úřadem, když do východního štítu mlýna byla umístěna do výklenku socha Panny Marie. Po odmítnutí změny byl stavebníkovi odejmut státní příspěvek na nově vybudovaný byt. V současnosti je mlýn využíván rodinou pouze k rekreaci.
Naproti mlýnu stojí kamenná socha svatého Jana Nepomuckého, datovaná na podstavci rokem 1790. Údajně sem byla převezena majitelem mlýna okolo roku 1925. Stávala snad o něco výše v polích.
