Parní mlýn Čistá

Myšlenka založit rolnický spolkový mlýn se ujala a výnosem c. k. ministerstva vnitra ze dne 22. října 1871 byly schváleny stanovy podniku „Rolnický akciový parní mlýn v Čisté". Byly vydány akcie po 100 zl.r.č. Předsedou akciové společnosti byl vyšehradský děkan dr. Mikoláš Karlach, který byl dříve farářem ve Slabcích a křivoklátským starostou. Pro stavbu mlýna byla zakoupena ihned stará škola čp. 125 a sokolovna. Když ale povolaný odborník toto místo neschválil pro nedostatek vody, bylo vyměněno za místo nejníže v obci položené, za hospodářství při potoce. Akciová společnost kupuje chalupy čp. 49 a 50.

Po dosti obtížném umístění akcií v místě a okolí byl položen základ parního mlýna. 31. července 1871 se konala slavnost položení základního kamene. Při této slavnosti se sešlo nesmírné množství lidí, domácích i z okolí. Zúčastnili se též horníci z Příčiny ve stejnokrojích se svým hudebním sborem a rakovnický spolek Sokol. Základní kámen, který byl usazen na severovýchodní roh mlýnského stavení byl důstojně posvěcen P Voterou, farářem z Petrovic. Do tohoto kamene, do kterého byl vytesán letopočet 1871, byla vložena železná krabice, do které byly vloženy časopisy, peníze, pamětní spis a fotografie. Každý z hodnostářů uhodil třikrát kladivem na kámen, hovoříc o vlastenectví. Město v tento den bylo pestře zelení a prapory ozdobeno. Stavba mlýna stála cca 80 000 zl.r.č. a zdá se, že ihned do provozu scházel potřebný kapitál, čímž začáteční potíže se jenom zvětšovaly. Správcem mlýna se na doporučení člena správní rady R Karlacha, faráře v Rousínově stává bývalý obchodník Jakub Jan Frída (otec básníka Jaroslava Vrchlického, vl. jménem Emila Frídy). Frídovi se sem přistěhovali v září 1872 a bydleli ve dvou místnostech nad pekárnou ve stavení vedle mlýna. Jaroslav Vrchlický trávil ve mlýně prázdniny, Vánoce a Velikonoce 1873 a 1874. Obchody mlýna nevykazují v této době žádný zisk, pro nejlepší mouky museli být v Praze a velkých městech hledáni odběratelé, protože domácí a okolní obyvatelstvo kupovalo jenom mouky zadnější a tak se stalo, že během správcování Jakuba Frídy se přichází u pekařů a cukrářů na 21 000 zl.r.č. dluhu.

Když Jakub Frída v listopadu 1874 náhle umírá a je pohřben na zdejším hřbitově, po delším živoření mlýna najímá několik členů, akcionářů mlýn a melou na svůj účet až konečně v exekuční dražbě 29. října 1877 kupuje mlýn s příslušenstvím rolník Václav Šíma z Malého Újezda za 34 000 zl.r.č. Celá řada akcionářů ztratila nejen hodnotu odebraných akcií, ale musela zaplatiti dluhy, za které se zaručili. Že  se to neobešlo bez žalob i dalších útrat je jisté. Šíma  drží mlýn až  do roku 1883, kdy i jemu je exekučně prodán. Mlýn kupuje banka Slavie v Praze za 17 000 zl.r.č. Tato jej prodává Františku Hanušovi z Vinohrad, staviteli, který staví vedle mlýna obytný dům s kanceláří. V roce 1884 kupují parní mlýn v Čisté od Františka Hanuše z Prahy - Vino­hrad obchodníci Arnstein a Polák. O něco později Viktor Arnstein vyplácí podíl partneru Polákovi a sám se ujímá parního mlýna v Čisté. V roce 1890 je ve mlýně zaměstnáno již 6 dělníků.

Z protokolu, který byl sepsán 5. července 1902 v Čisté, je zřejmé, že v mlýnské budově v přízemku, v tak zvané strojovně je umístěn hřídel se čtyřmi naklínovanými železnými koly /palečníky/, kterými se přenáší síla jednak na prvé poschodí na tři zde umístěné francouzské kameny, jednak na zde se nalézající šest válcových stolic, z nichž tři jsou jednoduché a tří dvojité. Ve druhém poschodí jsou dva přístroje k čištění krupice, reformky, jedna savka a pět krupičných cylindrů. Na třetím poschodí jsou dva dvojité moučné cylindry, jedna kartáčovka a jeden špičák. Na polopodkrovní části je pět třídičů mouky a šrotu, jeden prachový cylindr a příslušné prachové komory. Ve vlastním podkroví se nalézá pouze jeden prachový cylindr. Přenášení pohybu se děje transmisemi, vzhledem k náležité výšce jednotli­vých poschodí s dostatečně vysoko zavěšenými. Pohon veškerých uvede­ných mlýnských strojů a přístrojů je uskutečněn ležatým parním strojem s jedním parním válcem o síle 36 hp. Potřebnou páru vyrábí Bamllerův kotel měřící 46 m2 topné plochy a pracující s dovoleným přetlakem 4,5 atmosféry. Kotelna se nalézá v přízemním na východní straně, poblíž mlýnské budovy, vystavěným stavení. Kouř z topeniště kotle se odvádí továrním komínem náležitě vysokým do volné atmosféry.

 Roku 1904 bylo veliké sucho, následkem kterého bylo málo vody na vod­ních tocích. Do tohoto parního mlýna jezdili mléči z dalekého okolí až z Rabštejna směnit mouku za obilí, když jim žádný z mnoha mlýnů pro nedostatek vody nemohl semlít. V červenci a srpnu byl tak veliký nával, že někteří mléči museli i v Čisté přenocovat. Jelikož ani tomuto mlýnu se nedostávalo vody na páru do kotle, musela být voda přivážena z rybníčku pod Karasovou horou. Proti tomu se zas bránili občané, odtamtud brali vodu k napájení dobytka. V roce 1910 staví Viktor Arnstein byty mezi mlýnem a velkým skladištěm, které postavil v témže roce.

Roku 1914 majitel mlýna buduje velké obilní skladiště před mlýnem. O dva roky později je povoleno zřízení továrny na těstoviny, která je v provozu 3 roky.

V roce 1919 je provedena stavba obytných místností ve dvoře. Majitel mlýna Viktor Arnstein kupuje roku 1927 automatický pšeničný mlýn v Unhošti. Pro rychlé a přesné vyřizování objednávek mají oba mlýny k dispozici 6 vlastních nákladních aut, což umožňuje dodávky zboží ještě téhož dne, kdy bylo objednáno. Mlýn v Čisté leží v kraji převážně žitném a by! vybudován jako nejmoderněji zařízený automatický žitný mlýn, kdežto pšenice se semílá poloautomaticky, jen pro potřebu nejbližšího okolí mlýna.

Mlýn moderně zařízený semílá v roce 1934 až 150 q obilí denně a je neustále v chodu. Jako poplatník obce je mlýn na prvním místě a značnou měrou přispívá k udržení rovnováhy rozpočtu obce. Semílá se zde obilí dovážené drahou a mlýnské nákladní automobily rozvážející mouku jsou známé v Žatci, Lounech, Mostě i v Karlových Varech. Přistavěna byla také truhlářská a strojnická dílna, vybavená na tuto dobu moderním zařízením a stroji. Byly to nejlépe vybavené dílny v celém okrese.

V parním mlýně je v roce 1937 vyhloubena veliká a hluboká studna, za účelem napájení zařízení na praní obilí, která měla výkonnost až 1000 hl vody denně. V tomto roce kupuje majitel mlýna 100 vagónů cizozemského žita z Rumunska a Turecka. Na nádraží je překládáno do nákladních automobilů, bez pytlů. Vyloženo je denně až 1 250 q. Žito je v porovnání s naším přes 3 % nečistoty, je drobného zrna, ale výborné jakosti. V té době dodává mlýn své výrobky do celého Rudohoří, od Mostu až do Chebu, většinou vlastními nákladními auty.

Celá židovská rodina Viktora Arnsteina, majitele parního mlýna se dává v roce 1937 ve Kvízi u Slaného pokřtít na římsko-katolickou víru. Ani toto rozhodnutí však nepomůže tuto rodinu zachránit od likvidace.

U příležitosti oslav Jaroslava Vrchlického ve dnech 16. - 18. října 1937 v Čisté, byla v neděli odpoledne odhalena pamětní deska básníku Jaroslavu Vrchlickému a jeho otci na budově parního mlýna továrníka B. Arnsteina, který je nyní jeho majitelem. Bronzová deska je dílem akademického sochaře Otto Eckerta, rodáka z Královic a nese nápis: V letech 1872-75 bydlela ve zdejším mlýně rodina J.J.Frídy, správce mlýna, jenž tady 23. IX. 1874 ukončil svou životní pouť. V těchto letech zde dlel a tvořil jeho syn Jaroslav Vrchlický.

26. března 1939 je zatčen společník firmy zdejšího parního mlýna Bedřich Arnstein a eskortován do Prahy. 5. dubna je za něho složeno 105 000 K, prý jako pokuta za nevyclený růžový olej, ale do konce dubna 1940 je stále ve vazbě a později pak umučen jako většina Židů.

Parní mlýn v Čisté byl od počátku roku 1942 spravován německým komisařem a byl v dubnu 1944 včleněn do akciové společnosti Múhlenwerke a.g. v Praze. Stalo se tak po vystěhování rodiny Arnsteinů z Čisté v lednu 1942. Museli zde zanechat veškerý svůj majetek a v mrazivých tehdy dnech i s dětmi odjet do Plzně, nevědouce kam budou transportováni. Byli převezeni do Terezína a odtud pak 12. října 1944 do Osvětimi a dalších koncentračních táborů, kde byli mořeni, trýzněni a úmyslně odpraveni s mnoha dalšími. Ze všech 10 členů rodiny Arnsteinů z Čisté a z Unhoště se z koncentračního tábora vrátil pouze Arnošt Arnstein a jeho matka Hedvika. Ostatní zahynuli.

Po osvobození je pak parní mlýn v Čisté znárodněn bez náhrady tak, jako se stalo všem velkostatkům již v letech 1945 -1947. V průběhu dalších let byly provedeny různé úpravy na zařízení a vybavení mlýna. Také byly přistavěny další stavby v areálu mlýna. 

Tento mlýn, největší v okrese, mele od roku 1872 až do dnešní doby a je stále v činnosti.

Mlýn Čistá, spol. s r.o. vyrábí z potravinářské pšenice mlynářské výrobky, ale také krmiva. Denně semele 100 tun potravinářské pšenice.