Popis mlýna r. 1925 panem učitelem Josefem Marešem v Pamětní knize politické obce Janova:
Mlýn: Janovský [Koutecký] potok po krátkém, ale bystrém toku žene jen jedno mlýnské kolo. Mlýn patří Rudolfu Neudörflovi z Horních Koutů č.2. Má tu zvláštnost, že je tu poháněno v horském svahu největší vodní kolo o průměru 6,2 m. Mlýn je ještě staročeský , jeden z mála ještě k spatření na okrese na rozdíl od ostatních, které pracují na válcích kovových. Mlýn Koutský mele na českém kameni, tak jak od svého vzniku v [16. stol.] staročeské mlýny mlely. Má 4 stoupy na otloukání ječmene. Koupil jej Martin Neudörfl, bratr mlynáře na Šelmberce mlýně r. 1848 od Václava Pšeničky za 6.525 zlatých šajnů i s olejnou a malým hospodářstvím. Pak jej přestavěl. Vystavěl nové o loket větší mlýnské vodní kolo jaké je dnes, udělal kanál z lednice, přidělal ke mlýnu heverní stroj, zřídil nové stoupy, nový pokoj, rozšířil stodolu, vysázel i ovocné stromy a zařídil krásný včelník, který jeho syn Adolf dosud žijící *28/5 1864 na 56 rojů rozmnožil a na zkušeného včelaře se vycvičil. Napřed na Šelmberk , od kud na Dubinu r. 1830 se rod Neudörflů, původu německého, zakoupil z Schönhofu asi 3 hodiny na jih od Žatce.
Zanikají české mlýny, mizí jich klapot , s nimi i radosti a veselí českých mlynářů a ustupují amerikánům a ještě modernějším soustavám. Jen české názvy se udržují. Zaslouží si, aby byl zde popsán jediný a původní staročeský mohykán našeho potoka.
Žlábkem jen 30 cm širokým teče voda na vodní kolo se svrchní vodou, jímž otáčí a tím zároveň pohání paleční kolo na společném hřídeli umístěném dole ve mlýnici. Dubový hřídel 5 1/2 m dlouhý procházející hlavní zdí do mlýnice je ukončen dvěma čepy lopatovými otáčejícími se na shlaví čili ložisku. Paleční kolo zas pohání svými 144 palci trýb čili vřeteno vystrojené 26 cevěmi s dřevěnýným stojatým hřídelem stojícím na kobylici. Nad trýbem je na společném hřídeli ležící čelník se 64 palci. Čelník pohání kladnici s 10 cevěmi upevněnou na železí čili železném hřídeli. Kladnice otáčí mlecím kamenem či běhounem. Pod kladnicí na železí je posunovací tříperový váček, jenž otáčí pytlování. Železí otáčí se ve zděři zadělané do kobylice. Tato leží na dvou dřevěných příčkách zadělaných ve 4 sloupech. Dá se na jednom konci zvedati, neb snížiti pomocí lehčidla čili houslí. Tím se vrchní kámen, neboli běhoun při mletí nazveduje a včas potřeby snižuje, čímž se řídí vzálenosti obou kamenů spodního a vrchního běhounu. Železí prochází spodním mlecím kamenem tak zvaným spodkem upevněným nehybně v podlaze zvané hranice, na níž se vystupuje po schodech. V spodku jsou dvě dřevěné kuželice, které drží železí, jež má na hořejším konci jehlan k navléknutí kypřici. Kypřice je zadělána v běhounu tak, že se může běhoun otáčeti a také ku křesání zvednouti. Mlecí kameny z Přílep, Žehrovic, Žitavy křeší se oškrdy, to je kladívky, aby povrch jich byl drsný. Větráky či stružky kroužené dělají se špicemi a pemidlicí. Vrchní kámen má vprostřed díru 20 cm v průměru, v níž je zděř s pupkem. Okolo běhounu je lub, aby se obilí nerozházelo. Rozemleté obilí se postrkuje běhounem při mletí a padá dírou u dna po nakloněné ploše do pytlíku. Nad lubem visí na sloupu koš s pohyblivým dnem zvaným korčák, který má vespod příčku a v té rejholec. Při točení vrchního kamene, v kterém je zděř s pupkem čili ozubem strká zděř rejholcem a ten zas korčákem, aby obilí neb šrot setřepával do kamene. Proti korčáku je upevněna příčka s pružinou, která odhrnuje šrot v běhounu, aby se díra neucpala.
Obilí všeho druhu se sype do koše, korčákem padá dírou mezi kameny, rozemílá se a obíhá okolo lubu, dírou udělanou u dna lubu padá do pytlíku v moučné truhle čili moučnici. Sem se mouka prosívá pytlíkem, který visí na dvou rohách a rohy zase na válci, jenž je poháněn pytlováním. Pytlování odráží vodrážka a ta třípérový váček upevněný na železí čili vřetenu. Šrot z pytlíku padá otvorem šuple do podstavené násypky ve šrotové truhle stojící. Šrot odnáší se do koše a znovu se mele. Obilí přinesené na zanášku jako třetí část mlýna musí se napřed špicovat přes motouzový pytlík v moučné truhle. Při špicování melivo padá na síto zvané žejbro.
Mlýn u nás občas vesele klape, ale zmizely již názvy pan otec, stárek, mládek, prášek, sekerník a mleči, jenž se dovedli pobaviti při korbelu na šalandě.
Obrázek olejny viz kompletní ikonografie.
Olejna: na obrázku vykreslená bez modelu zpaměti zřízena byla při mlýně v Horních Koutech. Zanikla již r. 1914, nezůstalo z ní ničeho. Udržela se nejdéle na okrese, ač původně každý mlýn měl olejnu k olejování.
Olej tlačil se tu ze všech olejnatých semen: lnu, řepky, máku, bukvic a t.d. Semena se tloukla na moučku ve stoupách, jež se znovu ve stoupách tloukla a současně zakropila horkou vodou, aby zjemnila. Pak se pražila na plechu po částkách, kterým se říkalo záboj čili pokrutina. Topilo se dřívím otvorem z kuchyně do zanášky pod plech prohloubený ve zdi u komína a při tom bedlivý pozor se dávalo, aby se záboj nepřipálil. Měchačkou muselo se ze zanášky pilně míchati. Upražený záboj zavinul se do dvou houní upletených od provazníka ze žíní a ihned se pražil nový záboj, což se v pilné době opakovalo nepřetržitě i 48 hodin.
V olejně se pracovalo jen v zimním období, kdy lidé mnoho oleje vysvítili, vypekli anebo vymazali. Nejpilněji bylo před masopustními dny. Tenkrát střídali se jako pomocníci při tlučení a pražení lidé, kteří si semena přinášeli. Mlynář zabýval se nejvíce výrobou.
Podstatnou částí stroje zvaného olejna, který nahrazoval moderní lis, byly dva trámy viz A A 6 m dlouhé, asi 60 cm široké a tolik též tlusté, jež na jednom konci byly spojeny dřevěnými kleštěmi viz B. Na druhém konci dřev bylo dřevěné kolo G točící se ve směru délky trámů na hřídeli F, jenž opatřen dvojitým šroubem trámy přišrouboval k sobě, aby se olej jimi tlačil. Kolem se otáčelo rukama a nohama současně směrem k sobě při lisování. Otáčející uchopil rukama dlouhé otáčející hřebíky na obvodu po stranách a táhl je k sobě, při čemž nohama šlapal na dolejší hřebíky kola a tlačil celou vahou těla dolů. Kolo, jež sahalo pod podklahu viz I bylo ve výšce udržováno na čepu H H dvěma provazy Ch Ch, jež na půdu procházely a na žerdi byly navlečeny. Pro lisování pražené moučky olejné v houních zabalené byla forma viz J s důlkem vložená ve směru dolů do otvoru C jednoho trámu. Na protějším místě druhého trámu byla opět forma viz E, která zapadala do otvoru D. Olej kapal do podstaveného škopku.
Jak šťasten byl rolník, který musel při výrobě osívati a pražiti, když odnášel si z přinesených tří až pěti mejtníků semene v pytli domů pokrutiny pro dobytek a olej ke svícení, maštění a mazání v baňkách nebo soudkách.
Za den se vyrobilo až z osmi měr oleje. Měřilo se na mejtníky a míry. Největší množství k olejování přineseného semene bylo 1 1/2 míry. Od jednoho záboje žádalo se 10 haléřů. (Gib)
Mladovožický urbář z r. 1620
https://digi.ceskearchivy.cz/133111/142/2528/617/49/0
Horní Kouty: Mikuláš Mlynář, bez určení daňové povinnosti
Berní rula z r.1654
PANSTVÍ MLADOVOŽICKÉ p.p. Kryštofa Karla Přehořovského, 1654
Ves Kouty, Dolní a Horní Kouty, ob. Mladá Vožice, o. TA
Jan Mikšiků – rolník, mlýn vlastní o 1 kole
Jan Prášil – chalupník, mlýn vlastní o 1 kole
Pozemková kniha Velkostatku Mladá Vožice 1729-1850(1880)
„Kniha purgkrechtní aneb gruntovní prodaných mlýnů panstkých. Panství Mlado Vožického a Miličinského v Lethu Panie 1729“
https://digi.ceskearchivy.cz/127050/11/2822/1819/39/0
Hornokoutský mlýn (Horní Kouty), Folio 433, 452
Do r. 1801 majitelem mlýna vrchnost
20.2.1801 smlouva: prodávající Úřad vrchnostenský Mladá Vožice – kupující Václav Hlaváček
9.2.1811 smlouva: Odstupující Václav Hlaváček – přistupující František Hlaváček
22.9.1826 smlouva: prodávající František Hlaváček – kupující Jakub Mrázek
12.12.1827 smlouva: prodávající Jakub Mrázek – kupující Josef Koubík v zastoupení svého syna Josefa Koubíka
26.6.1844 smlouva: odstupující Tomáš Koubík – Karolína Pšeničková nastupující
18.1.1852 smlouva: prodávající Karolína a Václav Pšeničkovi – kupující Martin a Žofie Neudörflovi
SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Mladá Vožice
Název toku: Otruhový potok
Obec, čp. : Horní Kouty 2
Podnikatel: Rud. Neudörfel
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 1 kolo na svrchní vodu
Normální výkon v ks: 3,4