1906 zničen při protržení hráze rybníka, již neobnoven
Katastrofální povodeň na Chotýšance 17. června 1906:
V Městečku sebrala voda šest chalup. Všichni obyvatelé byli včas upozorněni, takže se zachránili. Jedině domkáři Františku Marešovi se utopily dvě děti. Pod Městečkem rozkládal se veliký, rybník „Smikov“ o rozloze 56 ha a pod ním dole u císařské silnice byl panský mlýn téhož jména. Mlynářem v té době tam byl jakýsi Seibert. Mlynářka Seibertová měla ještě čas a vůbec možnost se zachránit. Nechtěla však utéci před valící se vodou a raději uprostřed svého majetku volila dobrovolně hrob. Přihnala se voda, mlýn pobořila, rozmetala, takže v malé chvíli zůstaly jen trosky holých zdí. Valící se proud vody přerval i vysoký most přes silnici pod mlýnem i starý obloukovitě klenutý most pod Pařezím a hnal se nezadržitelně dál, k chotýšanskému mlýnu.
(kol.: Chotýšany http://www.chotysany.cz/)
Pod Městečkem se rozkládal velký, padesátišesti hektarový rybník „Smykov“. Pod ním, pod jeho hrází dole u císařské silnice, byl mlýn téhož jména. Byl to majetek vlašimské vrchnosti a mlynáři na něm byli jen nájemci.
Dále se dočítáme v zápisech chotýšanského kronikáře Josefa Šimka, rodáka z čp. 4, který sepsal 11 částí chotýšanských kronik. Co se povodně na Smykově týká, použil také prameny ze zápisků Rudolfa Touly z Městečka čp. 24.
„V roce 1906 hospodařil na tomto mlýně Josef Seibert se svou manželkou. Mlýn byl v té době v plném provozu, byla u něho také pila. Ta nebyla sice veliká, jen jednorámová a byla poháněna jedním vodním kolem. Zmíněnou neděli, večer, když už bouře mocně zuřila, přiběhl Karel Vrbovec z Pařezí k Toulům na Smykov upozornit, že je zle! „Žene se velká voda!“ – upozorňoval. S hospodářem Toulou běželi pak hned do mlýna, informovat také mlynáře a vyzývali ho, aby se ze mlýna ihned vystěhoval, že by mu velká voda mohla způsobit značné nesnáze. Mezitím přijel už také na uříceném koni jízdní posel od Jankova se zprávou, že je opravdu zle, že hráze rybníků nahoře na potoce praskají, aby se i mlynář Seibert podle toho zařídil.
Mlynář byl doma sám jen s mlynářkou a starou služkou. Všichni se výstrahám a upozornění Vrbovce a Touly jen smáli, nevěřili, že by opravdu něco velikého mohlo přijít. „A tož i kdyby, mlýn mi to snad nevezme?!“ Taková byla odpověď mlynáře. Voda v rybníce rychle přibývala, už se valila i přes hráz v mocných proudech. Tu teprve pochopil mlynář Seibert, že je opravdu zle. Bylo však již pozdě. Velká voda je překvapila tak, že nemohli ze mlýna již utéci. Chtěli se tudíž uchýliti na půdu po schodech, nalézajících se ve mlýnici hned za dveřmi z kuchyně. Jakmile však otevřeli dveře do mlýnice, proud vody odtrhl mlynářku a zanesl ji pod kola, kde byla druhého dne nalezena – utopená. Mlynáře a starou služku vrazila voda zpět do kuchyně. Mlynář vylezl na kamna, služka se držela na skříni, kam ji voda vynesla. Oba dýchali zbytek vzduchu u stropu a tak přečkali katastrofu až do opadnutí vody.
Hráz rybníka pod tlakem vody přece jen povolila, protrhla se na čtyřech místech, velká voda zatopila mlýn, stodolu, i chlévy a obytné stavení a zpěněná a hučící drala seneúprosně dál.
Utopenou mlynářku Terezii Seibertovou pochovali pak na hřbitov do Domašína. Mlynář se odstěhoval někam na Moravu, odkud jejich rod pocházel.“
Pod hrází smykovského mlýna vede státní silnice po trase Benešov – Vlašim. Jakse dozvídáme ze zápisků Rudolfa Touly, byly přes úžlabinu v délce asi 300 m postaveny z kamenných kvádrů 2 mosty, vysoké asi 11 m. Zdivo z kvádrů o váze 100 – 200 q voda odplavila až 100 m od mostu a z hráze odnesla staleté duby až 200 m daleko. Pod silnicí rostl olšový prales, po kterém zbyly jen jámy, kamení a bahno.
(Povodeň na Chotýšance 17. června 1906 - http://knihovna.chotysany.cz)
