KONEC STARÉHO MLÝNA
(Václav Košata)
U každého zajisté největší zájem zájem vzbudí obrázky údolí dolského, kterým Divišov od strany jižní z dálky mnoha hodin cesty možno i přes hojně zvlněný ráz naší krajiny dobře viděti. Vždyť je to bezesporu nejkrásnější část našeho okolí, kam téměř každý vždy ve volných chvílích zajde pokochat se pohledem na stráně, skály a lesy, každou roční dobu jinými krásami oděné, pohledem na idylku starého českého mlýna, u jehož mlýnice dobře patrna je stopa strouhy a "lednice", kde chodívalo "mokré kolo" na dubovém hřídeli, který ještě my jsme kdysi obhlíželi vytažený na trávníku pod hrází rybníka nyní vypuštěného, s dnem travou zarostlým.
Nebude již letos té staré mlýnice, ve které již dávno zmlkl provoz primitivních strojů, neboť se bourá tato stavba, která pamatuje vyprávění těch, kdož ponejvíce na trakařích přiváželi či na zádech jen přinášeli k semletí svoje obilí. Pomáhal jsem sám vynášet starou moučnici, na které jsem pak venku objevoval podpisy a data stáří více jednoho století, psaná bezpochyby olůvky. V mlýnici jsou ještě staré trámy, podpírající plošinu "zanášky", zdobené neumělou prostou řezbou; patrna je tam dobře též prostora, kde chodívalo suché palcové kolo, pohánějící celé to prosté mlýnské složení. Zanedlouho na místě té mlýnice přičiněním dobrého hocha Dedery bude postavena nová stodola, z níž jedné perny udělány budou i byty, poněvadž staré obytné stavení je čím dále nezpůsobilejší oprav a obývání. Jen model suchého kola palcového na štítě stodoly bude připomínat, že v těchto místech stávala někdy mlýnice starého českého klepáče.
(Václav Košata: Padesát roků Sboru dobrovolných hasičů v Divišově 1878-1928. Divišov 1928)
