mlýn v Bahně, Ševčíkův mlýn

Dle počtu obce šenkýřské z roku 1749 vozil se slad k semletí do Bahna a od mletí sladu se platilo 1. zl., od dovezení do mlýna po 30 kr. Vlastní místečtí mlynáři měli zřejmě početnou klientelu a nebyli schopni uspokojit potřeby městského pivovaru na zpracování sladu, proto se obec šenkýřská zřejmě rozhodla vystavět na Bahně mlýn přímo určený ke mletí sladu pro místecký městský pivovar. Byl tedy v Bahně mlýn na mletí sladu.

1777 platil Volný kontribuci ze mlýna 20 kr. 3d.

18. července 1778 koupil tento mlýn v Bahně Valentin Svoboda od Jana Volného

1791 byl mlynářem v Bahně Jakub Kalivoda.

Po tomto datu zmínky o mlýně na nějakou dobu mizí. Snad přestal fungovat, nebo byl zasažen požárem či povodní.

František Škovran zamýšlel zřídit roku 1851 mlýn v Bahně, obecní výbor na své schůzi 14. února 1851 nic proti tomu neměl. Zřejmě však šlo o obnovení
zastaveného či zaniklého provozu staršího mlýna.

Mlynářem v Bahně byl roku 1853 František Škovran u č. 5 a František Tichavský v č. 30 a Josef Chrustek v č. 28.

Mlynářem byl i Jan Matula, který 11. 5. 1862 držel mlýn v Bahně č.5.

1865 tu byl zpět mlynář František Škovran.

Po Škovranech se zdejšími mlynáři stal rod Šolínů a někdy na přelomu 19. a 20. století se majiteli mlýna stává rodina Ševčíků.

Ve dvacátých letech prodělal mlýn několikeré stavební úpravy, které mu vtiskly přibližně současnou podobu.

1923 Alois Ševčík st. nahradil staré dřevěné vodní kolo turbínou. Zakoupil dvojitou Francisovu turbínu o celkovém výkonu přes 33 koňských sil, tj. asi 25 kW. Mlynář však neměl s novým provozem mnoho zkušeností a navíc v zimě z roku 1924 na 1925 turbína zamrzla, proto se hned následující sezónu Alois Ševčík vrátil ke klasickému vodnímu kolu s atypickými rozměry: 2,5 m průměr a šířka lopat celé 3 m. To dávalo snížený výkon asi 7,4 kW. Pokroku se však mlynář Ševčík nechtěl stavět a zřejmě se časem naučil moderní technologii ovládat tak, že již v roce 1930 je u mlýnu v Bahně uvedena Francisova turbína vyrobená firmou Josef Prokop a synové z Pardubic. Stejně tak ale zřejmě nebylo odstraněno jako pomocný provoz ani staré vodní kolo, které při množství dopadající vody 530 l/s dodávalo výkon 9,18 kW. O Ševčíkově mlýně se tvrdilo, že má jedno z nejmodernějších vybavení v okolí.

Posledním mlynářem byl Zdeněk Ševčík, mlýn byl střední celkem dobře vybavený, výkon asi 130 q za 24 hod. Pohon byl vodní turbínou a výpomoc elektromotorem. Mletí bylo prováděno obchodní i námezdní.

Konec fungování mlýna znamenala 2. světová válka a následný zákaz obnovení provozu po roce 1948.

Po znárodnění byl mlýn předán Hospodářskému družstvu Frýdek-Místek. Rodina Ševčíků byla nakonec z finančních důvodů nucena mlýn prodat městskému národnímu výboru (MNV), který v objektu zřídil sklady a dílny. Několik roků tam byla provozována výroba krmiv a před léty i tato zastavena a objekt majiteli vrácen. Také tam byla vyráběna elektřina do sítě i tato výroba však byla zrušena.

Mlýn samotný byl zrušen po roce 1951.

Utilitárně udržovaný objekt byl po roce 1989 vrácen v restituci potomkům původních vlastníků z rodu Ševčíků. Ti si však uvědomovali finanční náročnost na obnovu a údržbu starého objektu, a proto se rozhodli bývalý mlýn prodat rodině pana Ivo Všetečky, který mlýn opětovně upravil k bydlení. Mlýnský náhon nový majitel využívá pro výrobu elektrické energie pro vlastní potřebu díky nově zabudované turbíně.
2013 Mgr. Ivo Všetečka