Benešův, Panský mlýn, mlýn Zapeč

Mlýn původně panský, byl postaven již roku 1407.

V roce 1547 se uvádí, že nájemce mlýna platil ročně do panského důchodu 100 kop grošů českých a měl za povinnost vykrmit pro vrchnost dva vepře. V roce 1571 se poznamenává, že mlýn je dobře vystavěný, má šest moučných kol a sedmou stoupu. V té době se na mlýně pekl chleba pro zámek. Byla tu již i pila pro potřeby panstva.
Mlynář měl také povinnost mlít slady k vaření piva nejen pro zámek, ale i chlumeckým měšťanům pro jejich várky pro pivovary.
V letech 1534-60 mlynařil na chlumeckém Panském mlýně císařský mlynář Jan Vrabec. Poté co zemřel, byl jeho náhrobek umístěn u kostela sv. Voršily.

Za třicetileté války v roce 1634 Svédové Chlumec zapálili. Tehdy utrpěl újmy také chlumecký Panský mlýn, byla zcela zničena i pila u něj. Mlynář Daniel Mořinský odsud odešel na mlýn v Mlékosrbech.
V roce 1752 prodala chlumecká vrchnost Panský mlýn do dědič­ného užívání dosavadnímu kladrubskému mlynáři Janu Šourkovi a jeho potomkům za 2 500 zl. Mlynář se však musel zavázat, že "povede bohabojný život, ku kterému povede i svoji čeládku, a že bude mlíti obilí a slad pro panský pivovar". Tehdy byly k Panskému mlýnu na mletí přiděleny obce Skochovice, Žantov, Nepolisy, panský dvůr a špitál v Chlumci nad Cidlinou.
K povinnostem mlynáře patřilo opravovat si mlýnské zařízení a udržovat mlýn v dobrém stavu. Na opravu mlýna mu vrchnost poskytovala dubové dřevo na vodní kola, hřídele a stavidla. Rovněž mu přidě­ lovala palivo, které si však musel připravit sám nebo s čeládkou. Dostával i borové dřevo na louče. Byl ovšem povinen z vodního díla vrchnosti
platit ročně 165 zl., kromě určeného odvodu semletého obilí.
Po smrti mlynáře Jana Šourka si vdova Šourková netroufala mlýn sama vést a postoupila jej Janu Štočkovi. Roku 1768 Štoček prodal Panský mlýn Matěji Křížovi. Po něm se stal vlastníkem mlýna Jan Mališ z opočenského panství. Mlynář Mališ v roce 1781 postavil u mlýna pilu, když předtím vrchnost požádalo souhlas. Svolení dostal, ale za podmínky, že na pile každoročně rozřeže vrchnosti zdarma dvacet klád na prkna.
Po smrti mlynáře Jana Mališe se vdova Kateřina Mališová roku 1802 provdala za Karla Šuberta, mlynáře z Veletova.

Od roku 1808 vlastnil Panský mlýn Václav Kieker, kolínský měšťan, který tehdy za mlýn zaplatil 46 000 zl. Od něho mlýn koupil v roce 1809 Václav Hála.
Mlynář Hála zemřel roku 1820; v závěti si přál, aby mlýn zůstal nadále v rodě Hálů, a učinil pro to i určitá finanční opatření. Z té doby pochází mimo jiné malovaný obraz svatého Václava, umístěný ve štítě mlýna. V roce 1824 převzal mlýn syn Václava Hály Matěj, který si vzal za manželku Annu, dceru smidarského mlynáře na Medříči. Mlynařil tu však krátce, zemřel mlád v 35 letech. V závěti určil nástupcem na mlýně svého bratra Vilíma, kterému tehdy ale nebyly ani tři roky. Pozůsta­lá vdova vedla tedy mlýn až do jeho dospělosti. Po zrušení roboty v roce 1848 se i chlumecká mlynářka vykoupila z poddanských povinností částkou 3 801 zl.

V roce 1858 (ve 24 letech) se Vilím Hála oženil s Annou Vaníčkovou, dcerou chlumeckého měšťana.
V roce 1879 Panský mlýn v Chlumci nad Cidlinou vyhořel a v dražbě jej roku 1881 koupil Jan Svoboda. Roku 1883 se stal majitelem mlýna Josef Beneš. Tehdy měl mlýn sedm složení - čtyři česká, dvě amerikánská a jedno složení měla pila. Mlelo se na svrchní vodu, která se hnala jako původně z řeky Cidliny ke mlýnu vantroky. Mlýnské zdymadlo mělo jedenáct okenic.

1899 - Jos. Beneš, majitel mlýna, místostarostou Společenstva mlynářů  pol. okr. Novobydžovského a Chlumeckého (Fr. Duška, Kapesní kalendář mlýnů česko-moravských, r. 1899) (HŠ)

Mlynář Josef Beneš byl od roku 1910 až do své smrti v roce 1917 starostou města Chlumce nad Cidlinou.

Roku 1918 se stal majitelem mlýna jeho syn Dobroslav Beneš. Ten také pořídil Francisovu turbínu se svislou hřídelí, která byla kolaudována v roce 1922.

1936 Dobroslav S. Beneš

Na chlumeckém mlýně se ještě v roce 1939 mlelo na vodní pohon. Poté byly již mlýnské stroje poháněny elektrickou energií. Za druhé světové války zásoboval mlýn místní i okolní obyvatele při nedostatku potravin moukou.

Dobroslav Beneš prodal mlýn roku 1940 Václavu a Haně Tůmo­vým. Posledním nájemním mlynářem na chlumeckém mlýně byl Antonín Zeman, a to do roku 1949. Potom objekt sloužil jako sklad.

Mlýn zbořen kol. 2010.

Před likvidací byl pod vedením Mgr. Radka Bláhy, archeologa hradeckého muzea zdokumentován (zaměřeny půdorysy, pořízena fotodokumentace). Miloš Buroň zpracoval nálezovou zprávu  a napsal kapitolku Poslední svědectví starého mlýna do publikace Vladislav Razím – Petr Macek (eds.), Zkoumání historických staveb. NPÚ středních Čech Praha 2011, s.205-207. Před demolicí a v jejím průběhu se podařilo zachránit některé detaily (vyřezávaný sloup z mlýnice - v hradeckém muzeu, šroubový dopravník na obilí, aspiratér fy Prokop a synové - oboje v chlumeckém muzeu).