V roce 1649 najdeme zmínku o lenním statku, který zahrnoval ve Stvolové mlýn o dvojím složení s krupníkem, vodní pilu, chlév pro krávy a stodolu, tři dřevěné domky, ovocnou zahradu, 10 měřic pozemků ve třech různých tratích, malou louku s ročním výnosem dvou fůr sena, malou chmelnici, malý rybník s čeřenem. K lénu dál náležely vsi Urbancova Lhota, Zálesní Lhota a Želivsko se šestnácti domkaři a pěti zahradníky a jiné dva mlýny a pálenice.
V roce 1654 pořídila inventář statku Lucie, vdova po Janovu Weikartovi Columbanovi, rozená z Denne, včetně jmenovitého soupisu poddaných. Z let 1663 až 1664 máme zprávy, že na léně existovalo „sídlo a mlýn, jenž slove Stvolová“, dále pivovar, palírna, šenk vína, piva a páleného na krčmě,
potoky pstruhové, robota pěší i povozem a příslušely k němu opět již tři zmíněné vesnice Urbancova Lhota, Zálesní Lhota a Želivsko.
Takto je popisováno léno ještě na počátku 18. století (v letech 1703, 1712). V roce 1758 najdeme zmínku o prodeji mlýna ve Stvolové poddanému z panství Moravská Třebová Janovi Linhartovi z Útěchova za cenu 800 zl.
Prodej se nesetkal s pochopením biskupa Maxmiliána Hamiltona, který po úmrtí Karla Otty ze Salm-Neuburgu ve Vídni († 8. 12. 1766)
nařídil přezkoumání kupních smluv i u dalších lén, informoval olomouckou kapitulu o poškození lén odprodejem „lenních těles a požádal ji o podporu.
Rozprodej lenního majetku však pokračoval dál, jak o tom svědčí další dvě kupní smlouvy uzavřené roku 1780 vrchnostenskou správou hrabat ze Salm-Neuburgu
na panství Velké Opatovice.
Mlýn je zachycen již na I. vojenském mapování.
V roce 1785 si nový mlynář Martin Müller ze Stvolové požádal o snížení roční činže ze mlýna o 200 zl.
V roce 1835 mlýn vlastní Libor Řihák