Jiříkův, Kočkův, Dolní mlýn

1772 voda vedena dlouhou strouhou přes les
3. a 4. června 1895 provedeno osazení normálního cejchu. Mlýn má dvě složení, které pohání dvě vodní kola na svrchní vodu a pila se žene dalším kolem také na svrchní vodu. Nad mlýnem jsou dvě nádržky, z nichž ze spodní vedou mlýnská vantroka. Na počátku těchto vantrok je stavítko v nádržce spodní. Chatrná vantroka jsou v prvé části v délce 5 m dlouhá, 0,75 m široká a 0,94 m hluboká. Jejich střední část je v délce 12 m, šíře 1,49 a hloubce 1 metr. Na konci této části na pravé starně stojí stavítko. V bednění při dnu vantrok se nachází výtokový otvor. Poslední část vantrok je 5,35 m dlouhá, 0,68 m široká a 0,93 m hluboká a má na konci v bednění dva průtokové otvory oddělené od sebe. Každá z výše jmenovaných nádržek má splav. Voda z potoka od Grünthalu vtéká do vyšší nádržky. Mlýnská strouha z potoka a Javornice do spodní nádržky. Přepadová voda z vyšší nádržky vede přímo do větší spodní nádržky. V potoku Javormice stojí šikmo na tok přepadový jez v podobě hráze, jež je v tomto roce ve velmi špatném satvu. Je z lomového kamene 21,5 m dlouhý a průměrně 2 m široký. Při vtoku do mlýnské struhy stojí stavítko. K zadržení většího množství vody v době sucha užívá mlynář při satvidlech dolejší nádržky u stavidlového stavu prkénkových nástavců, čímž dociluje průměrnou výšku 1,38 m.
1935: Voda na mlýn přívádí se jednou nádrží nápajenou Kůzovským potokem, jednak jezem na potoce Javornici. Obě nádrže jsou opatřeny stavidlovými splavy. Splav horního rybníka má 4 otvory a hražení stavidel sahá do max. výše 1,03 m nad parhem. Z hořejší nádrže voda odtéká do spodní, ze které pak do vantrok a na kolo. Do spodní nádrže se též vlévá mlýnský náhon, přivádějící vodu z Javornice, Hráze obou nádrží jsou v koruně průměrně 2,5 m široké, na satrně návodní částečně kamenem zpeněné. Pro vyprázdnění nádrží sloužín čepy, u obou nádrží dřevěný truhlík o průměru 35/35 cm. Zátopová plocha horní nádrže je 7261 m2, spodní nádrže 2374 m3. Ke zdýmání vody v potoce Javornici je zřízen primitivní jízek z navalených kamenů vyplněných zemí. Je položen šikmo na směr toku a jeho délka je asi 6 metrů. Na začátku náhonu u jízku je zřízeno napouštěcí stavítko. V těchto místech vede přes náhon cesta. Vantroky jsou zprvu betonové o šířce 65 cm a výše 80 cm. V jejich dnu se nalézá otvor 25/25 cm, uzavíraný čepem, ketrý slouží k občasnému odlehčení vantrok. Na druhém konci vantrok je umístěno druhé stavítko rovněž 75 cm široké, jímž se napouští voda na žlab a na kolo. Spodní stoka od kola vede zprvu klenbou pod obytným stavením pod cestou a pak do potoka.
1956 Voda na turbínu tekla ze spodního rybníka rourami, nejprve vodorovnými a pak kolmo dolů na turbínu. Aby do turbíny nepadají větve, ryby atd. byly ve vstupu česlice (svislé kovové tyče asi 4-5cm od sebe). Když se zanesly, světlo pomalu zhasínalo. Někdo musel jít železnými hraběti listí a větvičky odstranit. A někdo druhý hlídal, aby se náhodou žárovky nerozsvitily hodně a nepopraskaly. Často bylo třeba v tu chvíli přívod vody na turbínu přivřít. Když bylo málo vody, svítilo se třeba jen hodinu či dvě. A pak nastoupila petrolejka. Petrolejka a svíčka byla vždy po ruce. Někdy třeba praskl řemen, nebo to v zimě namrzalo a pak řemen padal.